ECLI:CZ:NSS:2007:5.AZS.46.2007
sp. zn. 5 Azs 46/2007 - 81
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudkyň JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Lenky Matyášové,
JUDr. Marie Turkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: nezl. V. I., zast.
zákonným zástupcem M. I., zast. JUDr. Martinem Šmerdou, advokátem se sídlem v Brně,
Vránova 39, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2006, č. j. OAM-555/VL-01-ZA05-2006,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.
listopadu 2006, č. j. 56 Az 166/2006 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Martina Šmerdy se u r č u je částkou 5712 Kč,
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce se jako stěžovatel kasační stížností domáhá, aby byl zrušen rozsudek
Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
9. 5. 2006, č. j. OAM-555/VL-01-ZA05-2006. Tímto rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta
žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
Kasační stížnost je přípustná ve smyslu §104 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) Nejvyšší správní soud se však zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§104a odst. 1
s. ř. s.). Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
Nejvyšší správní soud poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům fyzických
a právnických osob (§2 s. ř. s.). Zatímco úkolem krajských soudů je projednat a rozhodnout
každý případ, Nejvyšší správní soud zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování soudů
ve správním soudnictví (§12 odst. 1 s. ř. s.). K plnění jeho sjednocující role svěřuje zákon
Nejvyššímu správnímu soudu různé procesní nástroje, na prvním místě nepochybně
rozhodování o kasační stížnosti (§12 odst. 1 ve spojení s §102 s. ř. s.). Ve věcech azylu
v nové úpravě institutu nepřijatelnosti (§104a s. ř. s.) je kasační stížnost mimořádným
opravným prostředkem omezeným na případy objektivní nutnosti rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu. Z těchto důvodů bude kasační stížnost ve věcech azylu přijata k projednání
jen tehdy, jestliže rozhodování o ní umožní Nejvyššímu správnímu soudu zároveň plnit
obecnější sjednocující funkci v systému správního soudnictví.
V daném případě kasační stížnost vytýká ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
porušení §50 odst. 3 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, („správní orgán
je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu“), přičemž tento
veřejný zájem spatřuje stěžovatel v ochraně rodiny a blahu dítěte. Zohlednění zájmů dítěte
plyne i z mezinárodních závazků (čl. 3, 9 a preambule Úmluvy o právech dítěte). Stěžovatel
považuje za nesprávný výklad Nejvyššího správního soudu, podle nějž zamítnuté žádosti
o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, vylučují
hodnocení splnění podmínek dle §13 a §14, potažmo §91 zákona o azylu, neboť dopad
předmětných ustanovení je daleko širší a nerozlišuje, jak skončila žádost o udělení azylu.
Nelze však dle názoru Nejvyššího správního soudu opomenout, že otec stěžovatele nebyl
úspěšným žadatelem o udělení azylu, což je Nejvyššímu správnímu soudu známo z jeho
činnosti (sp. zn. 5 Azs 147/2006), ani matka se sestrou nebyly úspěšné
(sp. zn. 5 Azs 47/2007). Námitku Úmluvou o právech dítěte stěžovatel neuplatnil v řízení
před krajským soudem.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je navíc vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní procesní
ochrana stěžovateli již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni
krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví
nezvyšuje automaticky míru právní ochrany.
Institut přijatelnosti kasační stížnosti je snahou o rovnováhu mezi dvěma zájmy:
zájmem na spravedlnosti v každém jednotlivém případě a zájmem na efektivitě působení
objektivního práva.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Je proto namístě provést
jeho výklad tak, aby bylo předvídatelným způsobem stanoveno, jakými úvahami a kritérii se
Nejvyšší správní soud řídí.
V moderním právním státě je odmítána možnost neomezené volné úvahy. Při aplikaci
§104a soudního řádu správního, je nezbytné ujasnit si obsah tohoto ustanovení z hlediska
možností, které se správnímu orgánu nabízejí. Neurčitý právní pojem, zde představovaný
„přesahem vlastních zájmů stěžovatele“ nelze obsahově dostatečně přesně vymezit
a jeho aplikace závisí na posouzení v každém jednotlivém případě. Neurčité právní pojmy
zahrnují jevy, nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat;
jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy.
Zákonodárce vytváří prostor soudu, aby zhodnotil, zda konkrétní situace patří do rozsahu
určitého neurčitého právního pojmu, či nikoli. Při interpretaci neurčitého právního pojmu
se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi
případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu
objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem
neurčitého pojmu zařadit.
Přesahem vlastních zájmů stěžovatele (který ve věcech azylu jedině vede
k meritornímu projednání kasační stížnosti), je jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní
soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
To prakticky znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti
povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení
tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné
rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního
charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost
následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či tedy spíše absence některého
z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.) apod.
Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů
stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je způsobem naznačeným výše zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele,
tedy její přijatelnost. Například, přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší
správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní,
aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný
závěr. Je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí
její důvodnost. V daném případě však míra obecnosti s jakou byla kasační stížnosti podána,
aniž by byla upřesněna konkrétní pochybení žalovaného či soudu, nesvědčí
pro to, aby kasační stížnost mohla být považována za přijatelnou. Je v zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační
stížnosti a tvrdit některý z důvodů kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s., ale také uvést,
v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním případě přesah
svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat. S ohledem na důvody uplatněné v kasační stížnosti,
z nichž takový, jenž je uplatňován poprvé až v kasační stížnosti, nemůže být uplatněn účinně
(srov. judikaturu zdejšího soudu sp. zn. 1 Azs 43/2004, 4 Azs 1/2004, 1 Azs 4/2004,
4 Azs 50/2003), pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že důvod, pro který by kasační stížnost
mohla být považována za přijatelnou, chybí. Stěžejní námitka týkající se postupu žalovaného
v případě, že rozhodne o zjevné nedůvodnosti žádosti o udělení azylu podle §16 odst. 1 písm.
g) zákona o azylu, ve vztahu k aplikaci ustanovení §13, §14 a 91 cit. zákona, pak nemůže
přijatelnost kasační stížnost založit, neboť v tomto ohledu Nejvyšší správní soud opakovaně
a konstantně judikoval způsobem, jenž byl krajským soudem akceptován i v posuzované věci
a není žádného důvodu se od tohoto právního názoru odchýlit (srov. věci
sp. zn. 7 Azs 124/2004, 1 Azs 8/2003, 2 Azs 6/2003, 4 Azs 35/2003, 5 Azs 27/2003 všechny
uveřejněné a dostupné na www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Soudem ustanovenému advokátovi byla odměna stanovena podle §7, §9 odst. 3 písm. f)
vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění vyhl. č. 68/2003 Sb. za dva úkony právní
služby spočívající v převzetí zastoupení a v doplnění kasační stížnosti ve výši 5712 Kč a
náhrada hotových výdajů 300 Kč dle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, DPH činí 912 Kč. Nejvyšší
správní soud nepřiznal odměnu za úkon spočívající v nahlížení do spisu, neboť pro obor
správního soudnictví není takový úkon samostatně vyhláškou č. 177/1996 Sb. předvídán.
Tento úkon je součástí přípravy zastoupení, tento úkon byl odměněn (převzetí, příprava
zastoupení, tvrzená porada s klientem).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 5. září 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu