ECLI:CZ:NSS:2007:5.AZS.80.2006
sp. zn. 5 Azs 80/2006 - 156
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: O. S., zast. JUDr. Evou
Poláčkovou, advokátkou se sídlem Brno, Starobrněnská 13, proti žalovanému Ministerstvu
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 55 Az 250/2004 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Evy Poláčkové se u r č u je částkou 2856 Kč,
která jí bude vyplacena z účtu NSS do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce se jako stěžovatel kasační stížností domáhá, aby byl zrušen rozsudek
Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze 29. 9. 2004, č. j. OAM-2785/VL-07-15-2004, jímž mu nebyl udělen azyl podle §12, §13
odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů,
a nebyla na něj vztažena překážka vycestování podle §91 zákona o azylu.
Kasační stížnost je přípustná. Ve smyslu §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) se Nejvyšší správní soud dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Nejvyšší správní soud poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům fyzických
a právnických osob (§2 s. ř. s.). Zatímco úkolem krajských soudů je projednat a rozhodnout
každý případ, Nejvyšší správní soud zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování soudů
ve správním soudnictví (§12 odst. 1 s. ř. s.). K plnění jeho sjednocující role svěřuje zákon
Nejvyššímu správnímu soudu různé procesní nástroje, na prvním místě nepochybně
rozhodování o kasační stížnosti (§12 odst. 1 ve spojení s §102 s. ř. s.). Ve věcech azylu
v nové úpravě institutu nepřijatelnosti (§104a s. ř. s.) je kasační stížnost mimořádným
opravným prostředkem omezeným na případy objektivní nutnosti rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu. Z těchto důvodů bude kasační stížnost ve věcech azylu přijata k projednání
jen tehdy, jestliže rozhodování o ní umožní Nejvyššímu správnímu soudu zároveň plnit
obecnější sjednocující funkci v systému správního soudnictví.
V daném případě kasační stížnost vytýká soudu vadu řízení, spočívající v nedostatcích
skutkových zjištění. Tato vada spočívá v okolnosti, že skutková podstata věci, z níž správní
orgán vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je dokonce se spisovým materiálem v rozporu.
Stěžovatel odkazuje na §3 ve spojení s §32 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu.
Stěžovatel má zato, že správní orgán jeho žádost o udělení azylu posuzoval s ohledem
na existenci rozhodnutí o správním vyhoštění jeho partnerky, tedy ji pouze formálně
projednal, aniž by se jí odpovědně zabýval, neboť ji od počátku považoval za účelovou.
Stěžovatel rovněž tvrdí ve smyslu kasačního důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., že rozhodnutí Krajského soudu v Brně je nepřezkoumatelné, neboť trpí vadou
spočívající v nedostatku jeho důvodů. Stěžovatel má zato, že je mu v konečném důsledku
přičítáno k tíži, že nedisponuje dostatkem finančních prostředků pro motivaci ukrajinské
policie k řádnému prošetření jeho stížností a podání. Nelze však dle názoru NSS opomenout,
že stěžovatel podal žádost o udělení azylu především z důvodu problémů se soukromými
osobami, a to jednak vyhrožování ze strany soukromých osob, vůči nimž si stěžoval u policie,
ale již si nestěžoval na její úřední postup, jednak ze strany Svědků Jehovových,
jejichž členem byla jeho manželka.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je navíc vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní procesní
ochrana stěžovateli již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni
krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví
nezvyšuje automaticky míru právní ochrany.
Institut přijatelnosti kasační stížnosti je snahou o rovnováhu mezi dvěma zájmy:
zájmem na spravedlnosti v každém jednotlivém případě a zájmem na efektivitě působení
objektivního práva.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Je proto namístě provést
jeho výklad tak, aby bylo předvídatelným způsobem stanoveno, jakými úvahami a kritérii
se bude Nejvyšší správní soud v budoucnu řídit.
V moderním právním státě je odmítána možnost neomezené volné úvahy. Při aplikaci
§104a soudního řádu správního, je nezbytné ujasnit si obsah tohoto ustanovení z hlediska
možností, které se správnímu orgánu nabízejí. Neurčitý právní pojem, zde představovaný
„přesahem vlastních zájmů stěžovatele“ nelze obsahově dostatečně přesně vymezit
a jeho aplikace závisí na odborném posouzení v každém jednotlivém případě. Neurčité právní
pojmy zahrnují jevy, nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat;
jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy.
Zákonodárce vytváří prostor soudu, aby zhodnotil, zda konkrétní situace patří do rozsahu
určitého neurčitého právního pojmu, či nikoli. Při interpretaci neurčitého právního pojmu
se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi
případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu
objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem
neurčitého pojmu zařadit.
Přesahem vlastních zájmů stěžovatele (který ve věcech azylu jedině vede
k meritornímu projednání kasační stížnosti), je jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní
soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
To prakticky znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti
povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení
tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné
rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního
charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost
následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či tedy spíše absence některého
z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.) apod.
Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů
stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je způsobem naznačeným výše zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele,
tedy její přijatelnost. Například, přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší
správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní,
aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný
závěr. Je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí
její důvodnost. V daném případě však míra obecnosti s jakou byla kasační stížnosti podána,
aniž by byla upřesněna konkrétní pochybení žalovaného či soudu, nesvědčí
pro to, aby kasační stížnost mohla být považována za přijatelnou. Je v zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační
stížnosti a tvrdit některý z důvodů kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s., ale také uvést,
v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním případě přesah
svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat. K tomu však v daném případě nedošlo, a proto má Nejvyšší
správní soud za to, že důvod k tomu, aby kasační stížnost považoval za přijatelnou, zde chybí
(obdobně již Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věcech vztahujícím se k problémům
soukromého charakteru 3 Azs 22/2004, 5 Azs 25/2003, 6 Azs 45/2003, 4 Azs 31/2003,
k podkladům rozhodnutí 7 Azs 152/2004, 5 Azs 20/2003, 4 As 56/2003
a k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí Krajského soudu v Brně 2 Ads 58/2003).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
Stěžovateli byla k ochraně jeho zájmů pro řízení o kasační stížnosti ustanovena
zástupkyní advokátka JUDr. Eva Poláčková. V případě ustanovení advokáta platí hotové
výdaje za zastupování a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Uvedená advokátka
nepodala Nejvyššímu správnímu soudu ani přes výzvu ze dne 6. 9. 2007 vyúčtování
za poskytnuté úkony právních služeb. Ze spisu vyplynulo, že advokátka byla ustanovena dne
5. 12. 2006, nahlédla do spisu dne 23. 5. 2002 a doplnila kasační stížnost dne 24. 5. 2007,
přičemž je plátcem DPH od 1. 1. 2007. Podle §11 odst. 1 advokátního tarifu
(vyhl. č. 177/ 1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb) náleží mimosmluvní odměna za každý z úkonů právní služby v citovaném ustanovení
uvedených. Podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu náleží odměna za první poradu
s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem.
Ustanovená advokátka však sama neuvádí nic o tom, že se první porada se stěžovatelem,
která je podmínkou přiznání odměny za uvedený úkon, uskutečnila či nikoli, proto jí odměna
za uvedený úkon nebyla přiznána. Studium spisu není takovým úkonem, za který náleží
odměna podle §11 odst. 1 advokátního tarifu. Podání písemného doplnění kasační stížnosti
z 24. 5. 2007 pak je úkonem, za který náleží advokátu odměna podle §11 odst. 1 písm. d)
advokátního tarifu. Ustanovené advokátce tak byla přiznána odměna za jeden úkon právní
služby, což spolu s náhradou hotových výdajů v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby
(§13 odst. 3 advokátního tarifu) činí celkem částku 2856 Kč vč. DPH (456 Kč), která byla
ustanovené advokátce přiznána.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 25. října 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu