ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.104.2007
sp. zn. 6 Ads 104/2007 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: JUDr. Z. V. , proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/P, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2006, č. j. OSZ –
4 - 5/SE – Dv - 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 23. 4. 2007, č. j. 12 Ca 49/2006 - 59,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2007, č. j. 12 Ca 49/2006 - 59,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označené usnesení Městského soudu v Praze, kterým stěžovateli nebyl ustanoven zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel nesouhlasil s tím, že důvodem, proč mu zástupce
pro řízení o kasační stížnosti z řad advokátů ustanoven nebyl, byla podle Městského soudu
v Praze skutečnost, že stěžovatel údajně získal vysokoškolské právnické vzdělání, které je
požadováno pro výkon advokacie podle §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel poukazuje na stanovisko pléna
Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 1995, Plns 1/1995, podle něhož absolvent bývalé Vysoké
školy Sboru národní bezpečnosti nesplňuje podmínku získání právnického vzdělání pro výkon
advokacie. Dále poukázal na to, že Městský soud v Praze v jeho jiných věcech trvá na názoru
vyjádřeném v citovaném stanovisku Nejvyššího soudu, a dochází tak ke zcela opačným
závěrům, než jaké učinil v projednávané věci.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podal
proti meritornímu rozhodnutí Městského soudu v Praze (spor o nicotnost rozhodnutí
žalovaného) v zákonné lhůtě kasační stížnost. V této kasační stížnosti požádal o ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti z řad advokátů, neboť podle svého přesvědčení nemá
ve smyslu §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie, přičemž odkazoval na důkaz zaslaný Městskému soudu v Praze dne 22. 2. 2007
ke sp. zn. 12 Ca 78/2006, a to diplom Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti č. 1450 ze dne
22. 7. 1987, podle kterého stěžovatel ukončil studium s vyznamenáním a získal
vysokoškolské vzdělání ve studijním oboru práva a byl mu přiznán titul doktor práv.
Z obsahu napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze Nejvyšší správní soud
zjistil, že s ohledem na žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení
o kasační stížnosti se Městský soud v Praze zabýval především otázkou, zda stěžovatel získal
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Městský soud konstatoval, že oním zvláštním
zákonem je zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o advokacii“). Dále uvedl, že předpoklady pro výkon advokacie stanoví citovaný zákon
v ustanovení §5 odst. 1 písm. b). Pokud jde o vzdělání potřebné pro výkon advokacie,
uvedené ustanovení uvádí, že je zapotřebí získat vysokoškolské vzdělání v rámci
magisterského studijního programu v oblasti práva studiem na vysoké škole v České republice
nebo získat vzdělání v oblasti práva na vysoké škole v zahraničí, pokud tak stanoví
mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Zmiňované ustanovení §5 odst. 1
písm. b) zákona o advokacii pak odkazuje na §46 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých
školách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“).
Podle tohoto ustanovení je magisterský studijní program zaměřen na získání praktických
poznatků založených na soudobém stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoji. Městský
soud v Praze dále poukázal na přílohu zákona o vysokých školách, která obsahuje seznam
veřejných vysokých škol, v němž je uvedena mj. Vysoká škola Policie České republiky.
Z této skutečnosti Městský soud v Praze vyvodil, že pokud stěžovatel získal 22. 7. 1987
vysokoškolské vzdělání v oboru práva a získal akademický titul JUDr. na Vysoké škole Sboru
národní bezpečnosti, jedná se o vzdělání odpovídající vzdělání uvedenému v §5 odst. 1
písm. b) zákona o advokacii, protože podle Městského soudu v Praze je Vysoká škola Policie
České republiky, která poskytuje vzdělání ve smyslu §46 zákona o vysokých školách,
nástupnickou školou Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti.
Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 2. 5. 2007, kasační stížnost byla podána dne
10. 5. 2007.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační
stížnost podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvody, které je
podle jejich obsahu možno, neboť směřují proti právnímu posouzení věci krajským soudem,
subsumovat pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud
proto považuje kasační stížnost za přípustnou. Nejvyšší správní soud za této situace napadený
rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační
stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Nejvyššímu správnímu soudu se kasační stížností předkládá k rozhodnutí jediná
otázka, a to, zda absolvent Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti absolvoval vzdělání,
jež je ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii vyžadováno
jako podmínka výkonu advokacie, a zda v důsledku toho musí či nemusí být ve smyslu §105
odst. 2 s. ř. s. v řízení o kasační stížnosti být zastoupen advokátem.
K této otázce Nejvyšší správní soud uvádí, že východiskem úvah je skutečně,
jak naznačil i Městský soud v Praze, ustanovení §5 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii.
Podle citovaného ustanovení je podmínkou zápisu do seznamu advokátů získání
vysokoškolského vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva studiem
na vysoké škole v České republice, nebo získání vzdělání v oblasti práva na vysoké škole
v zahraničí, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána,
anebo je toto vzdělání uznáno podle zvláštních právních předpisů.
Vzhledem k tomu, že formulace podmínky slovy „získání vysokoškolského vzdělání
v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva“ byla do ustanovení §5 odst. 1
písm. b) zákona o advokacii vnesena až zákonem č. 210/1999 Sb., kterým se mění zákon
č. 85/1996 Sb., o advokacii, a zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších
předpisů, v reakci na přijetí zákona o vysokých školách, který nově definoval studijní
programy s účinností od 1. 7. 1998, je zapotřebí zabývat se rovněž otázkou, jakou relevanci
má z hlediska podmínek pro výkon advokacie právnické vzdělání dosažené v předchozích
obdobích. Na tuto otázku dává jasnou odpověď zmiňovaný zákon č. 210/1999 Sb. v části třetí
(přechodná ustanovení), čl. III., bodu 13. Podle tohoto ustanovení se za vysokoškolské
vzdělání získané v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva studiem
na vysoké škole se sídlem v České republice pro účely zápisu do seznamu advokátů
nebo zápisu do seznamu advokátních koncipientů považuje též vysokoškolské vzdělání
získané před 1. lednem 1999 „na právnické fakultě vysoké školy“ se sídlem v České republice.
Klíčovým je tedy nikoliv rozbor pojmu „vzdělání v rámci magisterského studijního
programu v oblasti práva“ ve smyslu §46 zákona o vysokých školách, jak učinil Městský
soud v Praze, ale rozbor pojmu „vzdělání na právnické fakultě vysoké školy“.
V tomto kontextu Nejvyšší správní soud nemůže než odkázat na své usnesení ze dne
18. 4. 2007, sp. zn. 3 Ads 30/2006, v němž jasně konstatoval, že od vzniku Vysoké školy
Sboru národní bezpečnosti až do jejího zrušení byly na této škole zřízeny následující fakulty:
Fakulta Veřejné bezpečnosti, Fakulta Státní bezpečnosti, Fakulta ochrany státních hranic
a Fakulta vyšetřování. Žádná z nich tedy nebyla formálně ani obsahově právnickou fakultou
zajišťující univerzální právní vzdělání ve všech oborech práva. Ze stanovených oborů
na Vysoké škole Sboru národní bezpečnosti a z učebních plánů této školy je zřejmé,
že sice poskytovala též určité vzdělání v některých odvětvích práva, ale její zaměření bylo
odlišné od právnických fakult tehdy existující Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Jana
Evangelisty Purkyně v Brně, neboť odpovídalo specifickým požadavkům na výuku tehdejších
příslušníků bývalého Sboru národní bezpečnosti.
Na podkladě těchto faktů dospěl Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném usnesení
k závěru, že vzdělání na kterékoliv fakultě Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti nelze
považovat za vysokoškolské právnické vzdělání v takovém rozsahu, jaký byl předmětem
studia na právnických fakultách vysokých škol. Absolvováním této fakulty tudíž stěžovatel
nezískal univerzální právní vzdělání ve všech oborech práva a nevyhovuje tak nárokům
stanoveným v ust. §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb. pro výkon advokacie,
jejímž obsahem je právní pomoc v nejširším rozsahu a ve všech právních odvětvích.
V daném případě nelze aplikovat ustanovení části třetí, čl. III, bodu 13 zákona
č. 210/1999 Sb., neboť jak vyplývá z výše uvedeného, studium na některé z fakult Vysoké
školy Sboru národní bezpečnosti nelze považovat za studium na právnické fakultě, a to nejen
z formálního, ale i obsahového (tj. materiálněprávního) hlediska.
Závěrem musí Nejvyšší správní soud podotknout, že právě uvedený názor je podpořen
i nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 13. 9. 1995, č. 225/1995 Sb., a konec konců i pro obor
civilního práva stanoviskem pléna Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 1995, Plsn 1/95,
uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. Rc 30/95, na něž se odvolává sám
stěžovatel.
S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, proto napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a vrátil
mu věc k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud v Praze je v dalším řízení
právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.). V novém
rozhodnutí rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu