ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.11.2006
sp. zn. 6 Ads 11/2006 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci
žalobce: Ing. J. M ., zastoupen Mgr. Jitkou Hruškovou, advokátkou, se sídlem
Moravské nám. 3, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 20. 10. 2005, č. j. 22 Cad 91/2005 - 15,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2005, č. j. 22 Cad 91/2005 - 15,
se ruš í a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím č. I ze dne 25. 5. 2005, č. j. X, byl žalobci (dále jen „stěžovatel“) přiznán
ode dne 28. 4. 2005 starobní důchod podle §29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, v tehdy platném znění, ve výši 11 636 Kč měsíčně, vdovecký důchod ve výši
1383 Kč měsíčně a zvýšení důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. ve výši 3100 Kč,
celkem tedy 16 119 Kč měsíčně.
Toto rozhodnutí stěžovatel včas napadl žalobou ke Krajskému soudu v Brně,
v níž zejména uplatnil nesprávnost údajů uvedených v osobním listě důchodového
zabezpečení v období od 30. 7. 1962 do 9. 10. 1970 a způsob hodnocení délky studia
pro účely zákona o mimosoudních rehabilitacích. Konkrétně uvedl, že žalovaná
mu v osobním listě důchodového pojištění započítala studium na vysoké škole v období
od 30. 7. 1962 do 29. 7. 1967 a od 4. 4. 1968 do 1. 9. 1968, a to jako náhradní dobu pojištění.
On však byl v období od 19. 8. 1966 do 4. 1. 1967 zaměstnán v Č. a v období od 5. 1. 1967 do
3. 4. 1968 vykonával základní vojenskou službu. Proto žádá, aby v osobním listě
důchodového pojištění byly dány tyto údaje do souladu se skutečností, a aby mu byla zahrnuta
doba zaměstnání v Č. a vojenské služby v prokázaném rozsahu. Poukázal též na zákon
o mimosoudních rehabilitacích, v němž je uvedeno, že rok studia včetně let, které v důsledku
vyloučení nebylo možné absolvov at, se hodnotí jako dva roky zaměstnání. Zákon předpokládá
hodnocení doby studia, po níž student skutečně studoval, oproti tomu žalovaná při hodnocení
nároků vyšla z délky studia předpokládané studijními předpisy.
Rozsudkem blíže označeným v záhlaví krajský soud stěžovatelovu žalobu zamítl
a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatelovo zaměstnání v Č. bylo prokázáno
potvrzením Č. P. ze dne 19. 9. 1989. Tato skutečnost však nemá vliv na výpočet procentní
výměry starobního důchodu, neboť ve smyslu §18 odst. 1 a 4 zákona o důchodovém pojištění
se do rozhodného období nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Stěžovatelův osobní
vyměřovací základ byl tudíž vzat správně za rozhodné období 1986 - 2004. Jak vyplývá
z osobního listu důchodového pojištění, období od 19. 8. 1966 do 4. 1. 1967 a od 1. 1. 1967
do 3. 4. 1968 bylo zahrnuto žalobci do dob pojištění, které byly zhodnoceny pro vznik nároku
na důchod. Tato doba však nemohla mít vliv na výši procentní výměry důchodu. Procentní
výměra ke dni vzniku nároku na důchod za 40 roků pojištění správně činila 79 %
výpočtového základu, tj. 9336 Kč. Celková výše starobního důchodu byla dle názoru
krajského soudu stěžovateli vypočtena správně a v souladu s platnými právními předpisy.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel prostřednictvím své zástupkyně kasační
stížnost, v níž zejména uvedl, že v žalobě napadl pouze užitou procentní sazbu, která byla
stanovena jako 72 % za 48 roků pojištění, přičemž nezpochybňoval výpočtový základ ve výši
12 966 Kč. Údaje o jeho studiu na vysoké škole v osobním listu důchodového pojištění jsou
uvedeny nepravdivě, ve skutečnosti stěžovatel na vysoké škole studoval v období
od 30. 7. 1962 do 31. 5. 1966 a dále od 18. 3. 1968 do 12. 5. 1970. V období od 19. 8. 1966
do 4. 1. 1967 byl zaměstnán v Č. a v období od 5. 1. 1967 do 3. 4. 1968 vykonával vojenskou
službu. Nesprávnost rozhodnutí žalované spatřuje v započtení období od 19. 8. 1966 do 4. 1.
1967 jako doby vysokoškolského studia (tzn. Náhradní doby pojištění započítávané pouze
v rozsahu 80 %), ačkoliv mělo být započteno jako doba zaměstnání, tj. v rozsahu 100 %.
Období od 5. 1. 1967 do 29. 7. 1967 mělo být započteno rovněž v rozsahu 100 % jako doba
výkonu vojenské služby, nikoli jako doba studia. Nesprávný postup žalované stěžovatel
shledává dále v tom, že v období po 1. 9. 1968 do 12. 5. 1970, kdy pokračoval ve svém
vysokoškolském studiu, nemá započtenu žádnou dobu pojištění, protože lze započítat jen
dobu prvních šesti let studia po dosažení věku 18 let. Pokud by však výše uvedené doby byly
započteny správně, bylo by možné příslušný počet dnů započítat jako vysokoškolské studium,
tj. náhradní dobu pojištění v rozsahu 80 %, aniž by byla překročena podmínka započitatelnosti
prvních šesti let studia po dosažení 18 let věku. Další pochybení žalované spatřuje stěžovatel
v tom, že za základ pro zdvojnásobení doby studia ve smyslu §24 odst. 5 zákona
č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, bylo vzato období od 30. 7. 1962
do 29. 7. 1966 (1826 dnů), přičemž doba jeho skutečného vysokoškolského studia byla delší
než 1826 dnů. K prokázání svých tvrzení stěžovatel navrhl zohlednit vojenskou knížku,
studijní index, potvrzení zaměstnavatele Č. a potvrzení Strojní fakulty ČVUT v P. pro účely
mimosoudní rehabilitace. Závěrem shrnul, že pokud by nedošlo k výše uvedeným
pochybením, činila by procentní sazba jeho důchodu více než 72 %. S žádnou z výše
uvedených námitek se krajský soud ve svém rozhodnutí nevypořádal. Proto navrhl, aby
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl úča stníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.).
Stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti a přitom shledal vady
uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž musel přihlédnout i z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Podle §103 odst. 3 písm. d) lze kasační stížnost podat z důvodu nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí soudu spočívající mj. ve vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Takovou vadou je i postup krajského soudu,
který se nedostatečně vypořádal s žalobními body a v řízení uplatněnými argumenty. K tomu
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu publikovaný pod č. 787/2006 Sb. NSS, v němž je
konstatováno, že opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
přezkoumat jednu ze žalobních námitek, je jeho rozhodnutí, jímž žalobu zamítl,
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
V přezkoumávaném případě stěžovatel v žalobě uplatnil především námitky týkající
se (ne)započtení doby zaměstnání v Č. a jeho vysokoškolského studia v osobním listu
důchodového pojištění (viz výše). Krajský soud se však kromě citace příslušných právních
předpisů v odůvodnění rozsudku omezil na konstatování, že stěžovatelovo zaměstnání
v předmětnou dobu bylo prokázáno potvrzením zaměstnavatele, ale tato skutečnost nemůže
mít vliv na výpočet procentní výměry starobního důchodu (§18 odst. 1 a 4 zákona
o důchodovém pojištění). Dále jen konstatoval, že období od 19. 8. 1966 do 4. 1. 1967
a od 1. 1. 1967 do 3. 4.1968 byla stěžovateli zahrnuta do dob pojištění a zhodnocena
pro vznik nároku na důchod. K nesouladu stěžovatelem tvrzených skutečností s údaji
v osobním listu důchodového pojištění stejně jako hodnocení jednotlivých dob se vůbec
nevyjádřil, naopak jen konstatoval, že žalovaná postupovala správně. Soud tak vůbec
nereagoval například na stěžovatelovu námitku uplatňující rozdíl mezi skutečnou dobou
studia a dobou dle studijních předpisů (která byla vzata za rozhodnou). Stěžovatel
rovněž napadl nesprávné zhodnocení dob pojištění v širším časovém úseku než v tom,
s nímž se vypořádal krajský soud, konkrétně od 30. 7. 1962 do 9. 10. 1970. Krajský soud
též zcela pominul skutečnost, že žalovaná ve svém rozhodnutí vůbec neuvedla právní předpis,
který na stěžovatelův případ aplikovala, totiž zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních
rehabilitacích, ani jakým způsobem jej aplikovala (což lze dovodit jen z osobního listu
důchodového pojištění). Z těchto důvodů nelze než konstatovat, že v posuzovaném případě je
dán kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť rozhodnutí krajského soudu je
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Nad rámec výše uvedeného může Nejvyšší správní soud toliko uvést, že se stěžovatel
mýlí, pokud považuje zápočet doby pojištění od 30. 7.1962 do 29. 7. 1967, jak jej učinila
žalovaná, za pro něho nevýhodný. Ustanovení §24 odst. 5 zákona o mimosoudních
rehabilitacích stanoví hodnocení doby vysokoškolského studia tak, že se každý rok studia
včetně let předepsaných pro ukončení tohoto studia, které nebylo možno z důvodu vyloučení
absolvovat, započítává jako dva roky zaměstnání. Jestliže tedy žalovaná dobu, kdy byl
stěžovatel zaměstnán v Č. a částečně též byl ve výkonu vojenské služby, započetla jako dobu
studia, pak se tato doba v důsledku aplikace citovaného ustanovení započítává dvojnásobně a
je tudíž zcela vyloučeno, aby byl pro stěžovatele výhodnější zápočet doby zaměstnání, která
se nenásobí. Pokud se tyto doby kryjí, započítává se doba, která je pro pojištěnce výhodnější,
což je ve stěžovatelově případě doba studia, včetně doby započtené do data 29. 7. 1967, kdy
měl studium původně ukončit (§14 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění).
Přestože z rozhodnutí žalované to není zcela zřejmé, lze dovodit, že jako doba studia
byla stěžovateli zhodnocena doba pěti let od zápisu ke studiu na vysoké škole,
tj. od 30. 7. 1962, a to včetně doby předepsané k dokončení studia. Ve stěžovatelově případě
je však podstatné, že byl ze studia vyloučen nejen v rámci tohoto studia, ale znovu dne
12. 5. 1970. Žalovaná proto pochybila, pokud mu nijak nehodnotila dobu pojištění
od 2. 9. 1968 do uvedeného data, protože i tuto dobu je nutno v souladu s §24 odst. 5 zákona
o mimosoudních rehabilitacích započítat jako dobu vysokoškolského studia, tedy každý rok
jako dva roky zaměstnání.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. napadaný
rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je
soud vázán právním názorem v tomto rozsudku vysloveným (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu