ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.116.2006
sp. zn. 6 Ads 116/2006 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: A. O., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
10. 10. 2006, č. j. 41 Cad 21/2006 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne p ři znává .
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně zamítl návrh žalobce na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
19. 7. 2006, č. j. 41 Cad 21/2006 - 19. Při posuzování předpokladů žalobce pro osvobození
od soudních poplatků krajský soud vyšel z toho, že příjem žalobce činí 7851 Kč měsíčně, tedy
částku, která výrazně přesahuje částku životního minima. Z této částky platí žalobce měsíčně
nájem 1813 Kč, elektřinu 180 Kč, plyn 40 Kč a částku za telefon cca 500 Kč. Žalobce
se domáhá ustanovení zástupce pro spor, jehož předmětem je upravení plného invalidního
důchodu od 4. 1. 2006 dle nařízení vlády č. 415/2005 Sb. Tarifní hodnota jednoho úkonu
právní služby v tomto druhu věci činí 1000 Kč, čemuž odpovídá odměna za jeden úkon právní
služby 500 Kč. Předpokládaná finanční náročnost sporu tedy za výše uvedených majetkových
poměrů žalobce, které soud řádně zjistil, není taková, aby bylo nutno žalobci pro toto řízení
ustanovovat zástupce.
Toto usnesení žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností. Nutno uvést,
že podaná kasační stížnost není co do obsahu příliš srozumitelná. Stěžovatel poukázal na to,
že krajský soud postupoval nesprávně, neboť jde o újmu ze sociálního hlediska,
když stěžovatel potřebné podmínky splňuje. Kasační stížnost, která vyžaduje zastoupení
advokátem, považuje za nutnou a nelze tvrdit, že by se v daném řízení mělo jednat jen o jeden
úkon tohoto řízení.
Nejvyšší správní soud především podotýká, že pro řízení u Nejvyššího správního
soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení
zástupce žalobce není podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nedostatek
právního zastoupení důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti.
Krajský soud po podání kasační stížnosti postupoval ve smyslu §108 odst. 1 s. ř. s.
a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel neuvedl, z kterého důvodu, uvedeného
v §103 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
kasační stížnost podává (kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v citovaném
ustanovení), z obsahu kasační stížnosti lze však dovodit, že je podávána z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení (§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně
v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost není důvodná.
Pro ustanovení zástupce účastníkovi řízení musí být ve smyslu §35 odst. 7 s. ř. s.
splněny dvě podmínky, a to jednak předpoklady pro osvobození od soudních poplatků
a jednak potřeba ochrany práv účastníka řízení. Krajský soud po posouzení majetkových
poměrů stěžovatele vyšel z toho, že stěžovatel nesplňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků; s tímto závěrem se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud. Osvobozen
od poplatků může být dle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky. Dostatečnost prostředků není přitom nikde stanovena konkrétní pevnou částkou.
Jedná se tak o neurčitý právní pojem, jehož naplnění je nalézáno vždy pro konkrétní případ
podle individuálních okolností, a je věcí přezkoumatelného a hodnotitelného úsudku soudu.
V daném případě o věci soud uvážil způsobem, který je srozumitelný, přezkoumatelný
a nevybočuje z logických pravidel, ani z obvyklé praxe. Při jeho výkladu přitom nedošlo
ani k excesu – vybočení z mezí stanovených zákonem. Úvaha soudu, tak jak je uvedena výše,
je pochopitelná, i logická, uvážení soudu je podepřeno konkrétními údaji a osvětleno řádným
zdůvodněním, a není důvod do jeho úvahy z pozice přezkoumávajícího soudu zasáhnout.
Měsíční příjem stěžovatele skutečně výrazně přesahuje částku životního minima,
přičemž pravidelné nezbytné měsíční náklady byly v řízení řádně vyčísleny. Zbytková částka
pak - při sazbě 500 Kč za jeden úkon právní služby v daném typu sporu - vykazuje možnost
úhrady právního zastoupení z vlastních prostředků. To platí i pro možnost více právních
úkonů, jak naznačuje stěžovatel, když tyto nemusí být hrazeny všechny z jednoho měsíčního
příjmu. Znovu nutno zopakovat, že dostatečnost prostředků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. není
v právních předpisech určena nějakou konkrétní pevnou částkou. Jedná se tak o pojem,
jehož obsah je vždy pro konkrétní případ posuzován a nalézán. Soud musí mít pro takové
případy vždy dánu určitou míru volnosti a možnosti úsudku ve věci, do kterého
přezkoumávající orgán zasáhne, jen jestliže dojde k excesu – zjevnému vybočení z textu
zákona, či z logických pravidel. V daném případě soudní uvážení naopak vykazuje značnou
míru pečlivosti, kdy soud shromáždil všechny potřebné údaje, i přesvědčivosti, když vyjádřil
logickou, odůvodněnou a přijatelnou úvahu ohledně dostatečnosti prostředků stěžovatele
při předpokládané finanční náročnosti sporu. Vzhledem k tomu, že soud nevybočil
ve své úvaze z mezí zákona a že tak i podle názoru Nejvyššího správního soudu není splněna
jedna z podmínek pro ustanovení zástupce stěžovateli, je nadbytečné zkoumat splnění
podmínky druhé (která by s ohledem na povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační
stížnosti byla jinak nepochybně splněna).
Nejvyšší správní soud tedy po posouzení námitek stěžovatele uplatněných v kasační
stížnosti uzavírá, že v posouzení právních otázek Krajským soudem v Brně neshledal
nezákonnost jeho rozhodnutí. Z těchto důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel ve věci úspěch neměl, nemá proto proti dalšímu účastníkovi právo
na náhradu nákladů řízení (§60 o dst. 1 s. ř. s. a contrario ). Úspěšné České správě sociálního
zabezpečení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo proto vysloveno, že tomuto
účastníkovi se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu