ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.17.2007
sp. zn. 6 Ads 17/2007 - 189
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: O. N., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě č. j. 19 Ca 197/2001 - 156 ze dne 15. 12. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Žalovaná ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud usnesením blíže označeným v záhlaví zamítl žádost žalobce (dále jen
„stěžovatel“) o ustanovení zástupce z řad advokátů v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalované ze dne 17. 5. 2001, č. j. X, jímž byla zamítnuta jeho žádost o částečný invalidní
důchod.
Svou žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů podal stěžovatel do protokolu
sepsaného krajským soudem dne 6. 2. 2006, přičemž k ní připojil potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce, který však s výjimkou jména, příjmení, data narození, státního občanství, bydliště
a data nevyplnil. Dále požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů dne 1. 12. 2006.
Krajský soud usnesením blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku zástupce
neustanovil. V odůvodnění uvedl, že pro ustanovení zástupce soudem musí být splněny
dvě podmínky, a to předpoklad pro osvobození navrhovatele od soudních poplatků,
což stěžovatel splňuje, a zároveň potřeba ustanovení zástupce k ochraně práv dotyčného.
V projednávaném případě dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatel neprokázal, že by byl
stižen takovou zdravotní poruchou, pro níž by nebyl schopen činit příslušné procesní úkony.
Naopak z jeho podání vyplývá, že chápe smysl soudního jednání a je schopen dostatečnou
měrou hájit své zájmy. Ochrana jeho práv proto nevyžaduje, aby mu soud ustanovil zástupce.
Krajský soud v usnesení rovněž poukázal na svá opakovaná rozhodnutí o žádostech
stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, v níž tvrdí, že mu měl být
ustanoven zástupce z řad advokátů již v roce 2001, neboť byl t. č. ve výkonu trestu odnětí
svobody, a měl tak ztížené podmínky k ochraně svých zájmů z důvodů finančních
i zdravotních. Poukázal na podjatost lékařky MUDr. T. a zpochybnil nezávislost
samosoudkyně krajského soudu, která ve věci rozhodla. Usnesení krajského soudu považuje
za nezákonné, neboť porušuje Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění
protokolu č. 11, s protokoly č. 1, 4, 5, 6 a 7. Napadené usnesení považuje za nesmyslné
a neplatné, trvá na přidělení zástupce soudem.
Žalovaná nebyla k vyjádření se ke kasační stížnosti vyzvána.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
dále jen „s. ř. s.“), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení,
z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.). Stěžovatel není zastoupen advokátem,
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení
zástupce žalobci však toto není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti. Z obsahu
stěžovatelova podání Nejvyšší správní soud dovodil, že se dovolává stížního důvodu
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky týkající se splnění podmínek pro ustanovení zástupce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační
stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatel se v kasační stížnosti dovolává mezinárodní smlouvy, jež je součástí
ústavního pořádku. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že právo na právní pomoc
v řízení před soudy podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod není právem
absolutním. Toto právo lze realizovat jen za zákonem stanovených podmínek. Pro účely
správního soudnictví je takovým zákonným ustanovením §35 odst. 8 s. ř. s.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může soud navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Z dikce citovaného ustanovení přitom vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce
tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky. Musí se jednat o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a musí to být třeba k ochraně jeho zájmů.
V projednávané věci byla bezpochyby splněna podmínka předpokladů k osvobození
od soudních poplatků. Ke druhé podmínce Nejvyšší správní soud v rozsudku publikovaném
pod č. 492/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uvedl, že rozhoduje-li soud
o návrhu na ustanovení zástupce účastníka řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,
zabývá se komplexně tím, zda je takového zastoupení třeba k ochraně práv tohoto účastníka
řízení. Pro posouzení nezbytnosti ustanovení zástupce pro ochranu zájmů navrhovatele
je podstatná především formální a obsahová úroveň žaloby (ve věci, která není po stránce
skutkové a právní složitá) a schopnost navrhovatele se soudem komunikovat a formulovat
svá podání. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že stěžovatel vyjádřil svůj nesouhlas
s rozhodnutím žalované a označil též důvody, proč tak učinil. Zcela dostatečně tak formuloval
žalobní námitky, jimiž by se krajský soud měl v řízení zabývat. Jelikož jde v dané věci
o přezkum rozhodnutí závisejícího v podstatné míře na posouzení zdravotního stavu
stěžovatele a toto posouzení je zákonem svěřeno Posudkovým komisím Ministerstva práce
a sociálních věcí, přičemž stěžovatel srozumitelně formuloval důvody, proč předchozí
lékařský závěr považuje za nesprávný, není v daném případě ustanovení zástupce pro ochranu
jeho zájmů nezbytné.
Krajský soud proto nepochybil, když s ohledem na výše uvedené návrh na ustanovení
zástupce zamítl.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Protože žalovaná je správním orgánem a v dané
věci jde o věc důchodového pojištění, nemá žalovaná právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu