ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.18.2007
sp. zn. 6 Ads 18/2007 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně: D. G ., zastoupena Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem, se sídlem nám. T. G.
Masaryka 11, Prostějov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 31. 8. 2006, č. j. 22 Cad 117/2006 - 14,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, č. j. 22 Cad 117/2006 - 14,
se zr uš uj e a věc se tomuto soudu vr ac í k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl žalobu, když vyšel z toho,
že je podle §46 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), nepřípustná.
Poukázal na to, že žalobkyně se domáhá přezkoumání rozhodnutí vydaného cizozemským
orgánem podle jeho vlastních zákonných předpisů, takže o jeho správnosti není soud v České
republice místně příslušný rozhodnout.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
v níž namítá, že odmítnutí svého návrhu považuje za nesprávné, neboť při podání
žaloby postupovala přesně v souladu s poučením, které bylo připojeno k napadenému
zamítavému rozhodnutí rakouského Úřadu pro penzijní pojištění ve Vídni ze 16. 2. 2006
a také na ně výslovně odkazovala i v důkazu u bodu I své žaloby. Z uvedeného poučení
zcela jasně vyplývá, že je možné podat také žalobu i v České republice u příslušného nositele
pojištění nebo soudní cestou na takovém jiném místě, které je příslušné k přijetí takovéhoto
právního prostředku. Namítá, že napadené rozhodnutí je zmatečné, neboť je vydáno věcně
a místně nepříslušným soudem. Na základě poučení podala správní žalobu proti rozhodnutí
správního orgánu Rakouské republiky, kterým jí nebylo vyhověno v přiznání požadované
dávky, a kterým byla poučena o možnosti podat žalobu ke správnímu soudu. V souladu
s poučením takovou žalobu podala prostřednictvím domovského správního orgánu v České
republice, který řeší příslušnou agendu v České republice a je partnerským správním
orgánem ke správnímu orgánu Rakouské republiky. Podle poučení byla srozuměna
s tím, že pokud správní žalobu podá prostřednictvím žalované, sama žalovaná zajistí,
aby žaloba byla doručena ke správnímu soudu, ale nikoliv v České republice,
ale ke správnímu soudu v Rakouské republice, jak vyplývá z poučení správního orgánu
Rakouské republiky. Rozhodnutí krajského soudu je tak vydáno věcně a místně nepříslušným
soudem, jde o rozhodnutí zmatečné a nezákonné. O její správní žalobě měl rozhodovat
v souladu s poučením, kterého se jí dostalo ve správním rozhodnutí rakouského správního
orgánu, rakouský správní soud, a to podle právního řádu Rakouské republiky. Navrhla
proto, aby rozhodnutí krajského soudu bylo zrušeno a věc předána k novému projednání
a rozhodnutí věcně a místně příslušnému soudu Rakouské republiky.
Podáním ze dne 18. 12. 2006 stěžovatelka doplnila svoji kasační stížnost
prostřednictvím své zástupkyně. V tomto doplňku kasační stížnosti uvedla, že kasační stížnost
podává z důvodů vymezených v §103 odst. 1 písm. c) a d) s. ř. s. Opětovně poukazuje
na to, že napadené rozhodnutí krajského soudu považuje za zmatečné a nepřezkoumatelné,
protože se domnívá, že rozhodovat o její správní žalobě měl správní soud Rakouské
republiky, neboť takto byla správním orgánem Rakouské republiky vyrozuměna. V její věci
tak rozhodoval soud, který k tomuto rozhodnutí není věcně a místně příslušný. Pokud její
správní žalobu žalovaná předložila Krajskému soudu v Brně očekávala by, že tento soud
vyjádří svoji místní a věcnou nepříslušnost a věc postoupí příslušnému soudu. Tento postup
by považovala za jedině možný i proto, že jinak jí lhůta k podání žaloby již uplynula
a je zachována výlučně tehdy, pokud bude projednána její původní správní žaloba,
neboť jen k ní se lhůta pro žalobu stavěla. Je toho názoru, že krajský soud se dostatečně svojí
příslušností nezabýval a při rozhodování nepochybně nepostupoval v mezích rakouského
zákonodárství ve vztahu ke skutkovým okolnostem, jehož přezkumu se svojí správní žalobou
ve skutečnosti domáhala, neboť rozhodovací praxe soudů obou států stojí na jiných
předpisech a jiných správních normách a předpokladech. O nároku v Rakouské republice
tak bylo aplikováno právo České republiky, což je ale v rozporu se základními zásadami
teritoriality práva každého z dotčených států. Z těchto důvodů navrhla, aby rozhodnutí
krajského soudu bylo jako nesprávné zrušeno a věc byla předložena věcně a místně
příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Podle §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti;
to neplatí mimo jiné tehdy, je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné (§103 odst. 1
písm. d/ s. ř. s.).
Z obsahu spisu krajského soudu se podává, že žaloba stěžovatelky ze dne 25. 5. 2006,
podaná dne 29. 5. 2006 u České správy sociálního zabezpečení, byla tímto správním orgánem
dne 9. 6. 2006 postoupena Krajskému soudu v Brně s poukazem na to, že směřuje
proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 11. 2005 o přiznání plného invalidního důchodu
v prozatímní výši (ve vyjádření k žalobě pak žalovaná vychází z toho, že se stěžovatelka
domáhá přezkoumání rozhodnutí vydaného cizozemským orgánem podle jeho vlastních
zákonných předpisů a Česká správa sociálního zabezpečení nemá právo do jeho působnosti
zasahovat; napadené rozhodnutí pak nebylo vydáno podle čs. právních předpisů
a o jeho správnosti není soud v České republice místně příslušný rozhodnout, proto žalovaná
navrhla, aby soud žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.). V žalobě je jako žalovaná
uvedená Česká správa sociálního zabezpečení a je zmíněno rozhodnutí Úřadu pro penzijní
pojištění Rakouské republiky ve Vídni ze dne 16. 2. 2006, sp. zn.: WLKQ/6528240464,
a rozhodnutí žalované ze dne 14. 11. 2005 o poskytování plného invalidního důchodu,
jehož prozatímní výše byla od ledna 2005 stanovena na 4998 Kč měsíčně. Stěžovatelka vznáší
námitky proti rozhodnutí rakouského úřadu, které považuje za vadné, vycházející z nesprávně
a neúplně zjištěného skutkového stavu a domáhá se v souladu s poučením uvedeného úřadu
o přezkum tohoto rozhodnutí. Navrhla, aby dokazování o jejím zdravotním stavu bylo
doplněno o úplnou zdravotní dokumentaci případně další vyšetření, napadené rozhodnutí bylo
v celém rozsahu jako nedůvodné zrušeno a jí byl přiznán invalidní důchod podle sociálního
zákonodárství Rakouské republiky, a to v plné zákonné výši.
Po takto podané žalobě rozhodl krajský soud tak, že ji odmítl z důvodů výše
uvedených, aniž by předtím stěžovatelku vyzval k odstranění vad žaloby ve smyslu §37
odst. 5 s. ř. s. Ze žaloby totiž není zcela zřejmé, zda se stěžovatelka domáhá přezkoumání
rozhodnutí Úřadu pro penzijní pojištění Rakouské republiky ve Vídni ze dne 16. 2. 2006
nebo rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2005. Obsah žaloby sice nasvědčuje tomu,
že stěžovatelka se domáhá přezkoumání rakouského úřadu, tomu však neodpovídá označení
žalovaného, za něhož stěžovatelka uvedla Českou správu sociálního zabezpečení.
Bez odstranění těchto nesrovnalostí nelze posoudit, proti komu žaloba směřuje a přezkoumání
kterého rozhodnutí se stěžovatelka vlastně domáhá. V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí,
že předmětem přezkumu je rozhodnutí cizozemského správního orgánu, tj. Úřadu pro penzijní
pojištění ve Vídni, potom však není zřejmé, proč její žaloba směřuje proti České správě
sociálního zabezpečení. Na krajském soudu proto bude, aby stěžovatelku vedl k odstranění
vad žaloby tak, aby z nich bylo jednoznačně zřejmé, přezkoumání kterého rozhodnutí
se domáhá, čemuž musí odpovídat i označení žalovaného. Má-li být předmětem přezkumu
rozhodnutí rakouského úřadu, nemůže žaloba stěžovatelky směřovat proti České správě
sociálního zabezpečení, ale proti tomu správnímu orgánu, jehož přezkoumání rozhodnutí
se domáhá. Pokud stěžovatelka na žalobě setrvá a bude se domáhat rozhodnutí Krajského
soudu v Brně ve věci, vůbec nepřipadá do úvahy postup navrhovaný stěžovatelkou,
tj. aby krajský soud vyjádřil svoji místní a věcnou nepříslušnost a věc postoupil příslušnému
soudu, jímž je míněn soud v Rakousku. Pro takovýto postup není žádná opora v našem
právním řádu. Další postup krajského soudu ve věci bude dán tím, v jakém směru
stěžovatelka upřesní, čeho se žalobou domáhá a proti komu bude žaloba směřovat.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že řízení před krajským
soudem bylo stiženo takovou vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci. Proto byla kasační stížnost shledána důvodnou a z tohoto důvodu byl rozsudek
Krajského soudu v Brně zrušen (§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud je v dalším řízení vázán
shora vysloveným právním názorem (§110 odst. 3 s. ř. s.)
Protože Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. října 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu