ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.21.2006
sp. zn. 6 Ads 21/2006 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: R. Š., zastoupen JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou, se sídlem Praha 1,
Hybernská 9, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5,
Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j.
43 Cad 32/2005 - 12 ze dne 13. 9. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. České správě sociálního zabezpečení se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
ne př i zná vá.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Ireně Slavíkové, advokátce, se při zn ává
na odměně za zastupování žalobce a náhradě hotových výdajů částka ve výši
386,75 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne
11. 3. 2005, č. X, byl žalobci přiznán od 16. 4. 1997 částečný invalidní důchod ve výši
2695 Kč s finanční účinností od 4. 4. 1998. Po průběžných zvýšeních pak od ledna 2005
náleží žalobci částečný invalidní důchod ve výši 3880 Kč měsíčně. Doplatek důchodu za dobu
od 4. 4. 1998 do 20. 1. 1999 byl vyčíslen částkou 29 854 Kč s tím, že nárok na doplatek
důchodu za dobu před 4. 4. 1998 podle §55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění (dále též „zákon o důchodovém pojištění“) zanikl.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že doplatek částečného
invalidního důchodu mu náleží zpětně již od žádosti ze dne 29. 11. 2000, kterou podal
u příslušné Pražské správy sociálního zabezpečení v Praze IV. O této žalobě rozhodl Krajský
soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 9. 2005, č. j. 43 Cad 32/2005 - 12, tak, že žalobu zamítl.
V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalobce byl původně uznán částečně invalidním
dnem 29. 11. 2000, přičemž částečný invalidní důchod byl přiznán od 12. 3. 2001.
Při mimořádné kontrole z podnětu žalobce, která se uskutečnila dne 20. 1. 2004, byl pak
žalobce uznán částečně invalidním od 17. 5. 1994. Nárok na důchod žalobci vznikl
od 16. 7. 1997, nárok na výplatu částečného invalidního důchodu vznikl v souladu s ust. §56
odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., nikoliv ode dne zjištění nového data vzniku
invalidity, ale ode dne podání žádosti (uplatnění nároku) o uznání dřívějšího data vzniku
částečné invalidity, podané dne 4. 4. 2001 u příslušné Pražské správy sociálního zabezpečení.
Oproti žádosti žalobce ze dne 29. 11. 2000, v níž uplatnil nárok na invalidní důchod, byla
tato skutečnost uplatněna žalobcem právě až v žádosti ze dne 4. 4. 2001. Krajský soud
proto dospěl k závěru, že žalobci náleží výplata částečného invalidního důchodu od 4. 4. 1998
a žaloba byla proto ve smyslu §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), zamítnuta.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž i nadále setrval na tom, že mu měl být doplacen částečný invalidní důchod tři roky
zpětně jíž od žádosti z 29. 11. 2000, která byla uplatněna u Pražské správy sociálního
zabezpečení.
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2005, č. j. 43 Cad 32/2005 - 23, byla
zástupkyní stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka JUDr. Irena
Slavíková, která byla vyzvána, aby ve lhůtě jednoho měsíce doplnila kasační stížnost
stěžovatele o náležitosti podle §37 odst. 3 a §103 s. ř. s. Ustanovená advokátka doplnila
kasační stížnost podáním ze dne 28. 11. 2005, v němž pouze uvedla, že důvodem pro podání
kasační stížnosti jsou podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem. Přitom plně odkázala
na zdůvodnění uvedeného kasačního důvodu v již podané kasační stížnosti stěžovatelem.
Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatele nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu
s §109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzením právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné
posouzení právní otázky stěžovatel spatřuje v tom, že mu částečný invalidní důchod nebyl
vyplácen zpětně již od žádosti z 29. 11. 2000. K této otázce se vyčerpávajícím způsobem
vyjádřil krajský soud v odůvodnění svého rozsudku, v němž správně uvedl, že v souladu
s §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. lze částečný invalidní důchod stěžovateli
zpětně přiznat od 4. 4. 2001, kdy požádal o zpětné uznání částečné invalidity od května 1994,
nikoliv od jeho žádosti z 29. 11. 2000, kdy podal jednu ze svých opakujících se žádostí o plný
invalidní důchod.
Nejvyšší správní soud tedy po posouzení námitky uplatněné v kasační stížnosti
uzavírá, že neshledal nezákonnost rozhodnutí Krajského soudu v Praze. Z těchto důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1, 2 s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů
řízení, a právo žalované na náhradu nákladů řízení je v posuzované věci ze zákona vyloučeno.
Krajským soudem ustanovená zástupkyně stěžovatele požadovala za zastoupení
stěžovatele odměnu za tři úkony právní služby. Podle §35 odst. 7 s. ř. s. Nejvyšší správní
soud přiznal ustanovené advokátce odměnu pouze za jeden úkon právní služby v částce
250 Kč (za sepis doplnění kasační stížnosti ve smyslu §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb,
ve znění pozdějších předpisů) s připočtením jednoho režijního paušálu v částce 75 Kč
podle §13 odst. 3 uvedené vyhlášky, přičemž uvedená odměna byla zvýšena o 19 % DPH,
jehož je ustanovená advokátka plátcem. Za úkon právní služby spočívající v ustanovení,
převzetí a přípravě zastoupení nebylo možno odměnu přiznat, protože není uváděno, že došlo
k první poradě se stěžovatelem, což je podmínkou přiznání odměny za uvedený úkon právní
služby. Rovněž tak studium spisu u Krajského soudu v Praze dne 30. 11. 2005 nepředstavuje
úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu, nebylo proto možno za uvedené studium
spisu přiznat odměnu za úkon právní služby.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil, v. r.
předseda senátu