ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.38.2005
sp. zn. 6 Ads 38/2005 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: A. O ., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
24. 1. 2005, č. j. 41 Cad 15/2004 - 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaná ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku byla zamítnuta žalobcova
(dále jen „stěžovatel“) žádost o ustanovení advokáta, a to pro řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2004, č. j. 41 Cad 15/2004 - 32, jímž byla
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované, jímž byl stěžovateli od ledna 2004 upraven
vyplácený důchod na částku 5710 Kč.
V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud zejména uvedl, že částka představující
životní minimum u stěžovatele je 4300 Kč měsíčně, přičemž výše plného invalidního důchodu
v jeho případě činí 7419 Kč. Tato částka výrazně převyšuje částku životního minima.
Předpokládaná finanční náročnost sporu podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
není taková, aby bylo nutno stěžovateli zástupce ustanovit. Proto byl návrh na ustanovení
zástupce zamítnut.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, v níž ve vztahu k výroku
napadeného usnesení toliko uvedl, že nemá dostatek prostředků na to, aby si mohl advokáta
sám hradit, a proto mu měl soud zástupce ustanovit. Soud pochybil, pokud výši stěžovatelova
důchodu považoval za dostatečnou.
Žalovaná nebyla k vyjádření se ke kasační stížnosti vyzvána.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
dále jen „s. ř. s“), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení,
z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), stěžovatel podle ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu v řízení proti usnesení o neustanovení zástupce nemusí být
zastoupen advokátem. Z obsahu stěžovatelova podání Nejvyšší správní soud dovodil,
že se dovolává stížnostního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky týkající se splnění podmínek pro ustanovení
zástupce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační
stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. (ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí krajského soudu)
může soud navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků,
a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být
i advokát.
Z dikce citovaného ustanovení přitom vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce
tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky. Musí se jednat o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a musí to být třeba k ochraně jeho zájmů.
Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou dány předpoklady pro osvobození
stěžovatele od soudních poplatků. Přitom dospěl k závěru, že stěžovatelovy příjmy výrazně
přesahují na něho se vztahující částku životního minima, a proto tu předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků nejsou. Tyto závěry krajského soudu ve své podstatě
nezpochybnil ani sám stěžovatel v odůvodnění kasační stížnosti, neboť pouze uvedl,
že s nimi nesouhlasí. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud správně
a v souladu se zákonem zohlednil na stěžovatele se vztahující částku životního minima a zcela
správně dospěl k závěru, že s ohledem na náklady právního zastoupení podle advokátního
tarifu stěžovateli výše jeho příjmů nebrání, aby si tyto náklady sám hradil. Krajský soud
tak aplikoval správný právní předpis, který správně vyložil.
Krajský soud tedy s ohledem na výše uvedené nepochybil, pokud návrh na ustanovení
zástupce zamítl.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaná nemá na náhradu nákladů řízení právo
ze zákona.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu