ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.46.2006
sp. zn. 6 Ads 46/2006 - 126
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: M. B., zastoupen JUDr. Jarmilou Tayerlovou, advokátkou, se sídlem Všehrdova
176, Uherské Hradiště, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně č. j. 41 Cad 166/2005 - 105 ze dne 28. 12. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. České správě sociálního zabezpečení se ne př i znává právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2002, č. j. 41 Cad 166/2005 - 49,
bylo podle části V hlavy 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2002,
potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne
1. 8. 2000, č. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek uvedených v §39 zákona č. 155/1995 Sb. (dále též „zákon o důchodovém
pojištění“).
Krajský soud provedl důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí (dále též „PK MPSV“), podle kterého je onkologické onemocnění
stěžovatele v remisi, výsledky pravidelných kontrol nasvědčují stabilizaci zdravotního stavu.
Pocity brnění nohou, rukou a křečí po zátěží žalobce začal pociťovat po chemoterapii,
podle názoru odborných lékařů – neurologů se jedná o toxickou polyneuropatii senzitivní
bez poruch hybnosti v objektivním neurologickém nálezu. PK MPSV doporučila jako vhodné
zaměstnání pro žalobce lehčí dělnické práce, např. při obsluze strojů a zařízení, ve skladovém
hospodářství, v kontrole výroby, ve službách a v údržbě. I podle doplňujícího posudku
uvedené komise, kterým byl dodatečně zhodnocen nález MUDr. K., bylo postižení žalobce
ohodnoceno jako lehčí. Krajský soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že
PK MPSV vyhodnotila zdravotní postižení žalobce v souladu se zákonem, krajský soud proto
vycházel z jejího posudkového závěru, podle kterého je nejzávažnějším postižením žalobce
stav po odstranění zhoubného nádoru varlete, pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
je hodnocen podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kap. XII, položky 3 písm. c), tj.
45 %. Krajský soud odkázal na podmínky pro přiznání plné invalidity a konstatoval, že pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nižší než 66 %, žalobce proto nesplnil požadavky
§39 zákona o důchodovém pojištění.
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost,
v níž nezpochybnil závěr krajského soudu ohledně zjištění příčiny nepříznivého zdravotního
stavu a následného zařazení podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., nesouhlasil však
se závěrem, že je schopen vykonávat činnosti uvedené v závěru posudku, tj. fyzicky méně
náročné práce. Odkazoval na pokusy vykonávat práce, které mu byly PK MPSV doporučeny,
zaměstnání vždy skončilo po krátké době dlouhodobou pracovní neschopností,
z čehož žalobce dovozoval neschopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2005, č. j. 6 Ads 30/2003 - 87,
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění
svého rozsudku uvedl, že krajský soud se nevypořádal s uvedeným tvrzením žalobce ohledně
opakovaných dlouhodobých pracovních neschopností, následujících po krátkodobém výkonu
doporučených zaměstnání. Tato tvrzení zpochybňovala správnost posudkového hodnocení
PK MPSV, bylo proto nutno uvést důvody, které vedly soud k závěru, že i přes opakované
pracovní neschopnosti posoudila uvedená komise pracovní potenciál žalobce správně.
V této souvislosti bylo poukázáno na to, že krajskému soudu již bylo uloženo rozhodnutím
Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Cao 161/2000 - 45, kterým byl zrušen rozsudek krajského
soudu č. j. 41 Ca 234/1998 - 33, týkající se rovněž invalidity žalobce, aby bylo blíže a úplně
zjištěno, jakým způsobem ovlivňuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stav
po chemoterapii. Stejný požadavek vznesl i Nejvyšší správní soud v uvedeném řízení,
neboť ve věci není pochybností o tom, že prvotní příčina nepříznivého zdravotního stavu
žalobce je v jeho onkologickém onemocnění, po jeho stabilizaci je však nutno posoudit,
nakolik vážně ovlivní pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti neurologické potíže
způsobené chemoterapií, tj. polyneuropatie s bolestmi dolních a horních končetin. Nejvyšší
správní soud poukázal na to, že pokud krajský soud dospěl k závěru, že posudek PK MPSV
je pro posouzení dané věci dostatečný a správný, musí být schopen uvést argumenty
pro srozumitelné vysvětlení zdravotních potíží způsobujících pracovní neschopnost
po každém z pokusů žalobce o zapojení se do pracovního poměru, neboť žalobce se takového
odůvodnění v žalobním řízení domáhal.
Krajský soud v Brně ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 28. 12. 2005,
č. j. 41 Cad 166/2005 - 105, jímž žalobu opětovně zamítl. Krajský soud řízení doplnil
doplňujícím posudkem PK MPSV, pracoviště v Brně, ze dne 24. 11.2005, v němž posudková
komise setrvala na svých předchozích závěrech, přičemž se velmi podrobně v posudku
zabývala otázkou, jakým způsobem ovlivňuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
žalobce stav po chemoterapii, a otázkou, nakolik ovlivňuje pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti žalobce neurologické potíže způsobené chemoterapií, tj. polyneuropatie
s bolestmi dolních a horních končetin. Posudková komise znovu uvedla, že ze studia
dokumentace vyplývá, že vznik a dlouhodobé trvání pracovních neschopností u žalobce
nebylo podloženo objektivně prokázaným zhoršením zdravotního stavu žalobce. Pracovní
neschopnosti byly vystaveny na podkladě potíží udávaných žalobcem, které byly v zásadě
konstantní a byly zhodnocené v posudcích lékaře OSSZ a posudkové komise
podle příslušných posudkových kritérií. Vznik a délka trvání pracovních neschopností,
které nebyly podloženy objektivně prokázaným dlouhodobým zhoršením ve zdravotním stavu
žalobce, nemohou být podle PK MPSV podkladem pro změnu posudkového závěru o míře
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, který byl učiněn na podkladě výsledku
funkčních, klinických a paraklinických vyšetření a při zohlednění všech dalších posudkově
významných skutečností podle platných posudkových kritérií. Posudková komise tedy
setrvala na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byl žalobce částečně
invalidní podle §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Krajský soud se s obsahem doplňujícího
posudku PK MPSV zcela ztotožnil, neboť má za to, že posudková komise vyšla ze všech
možných dostupných podkladů a velmi podrobně se zabývala i otázkou pracovní neschopnosti
žalobce.
Krajský soud proto dospěl k závěru, že provedeným rozsáhlým dokazováním byl
zjištěn stejný skutkový stav, pro který vzal za základ svého rozhodnutí správní orgán,
a proto krajský soud žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost, v níž namítá především to, že krajským soudem opakovaně nebyl dostatečně dobře
zjištěn skutkový stav a nebyla tedy řádně zodpovězena otázka, jakým způsobem ovlivňuje
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele stav po chemoterapii. Poukázal
na to, že Nejvyšší správní soud v předchozím kasačním řízení konstatoval, že pokud krajský
soud v řízení dospěje k závěru, že posudek PK MPSV je pro posouzení dané věci dostatečný
a správný, musí být schopen unést argumenty pro srozumitelné vysvětlení zdravotních potíží,
které stěžovateli způsobují pracovní neschopnost po každém z pokusů o zapojení se
do pracovního procesu. Podstatou nesouhlasu stěžovatele se závěry posudkové komise
a následným rozhodnutím soudu je to, že rozhodnutí posudkové komise a následně i soudu
je nesprávné, když ani nyní není blíže a úplně zjištěno, jakým způsobem ovlivňuje pokles
komisí určený a reálný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stav po aplikované
chemoterapii a není vysvětleno, co a v jaké míře způsobuje zdravotní potíže stěžovatele
po zapojení se do pracovního procesu. Stěžovatel má za to, že pokud by byla důsledně
tato zásadní otázka zjištěna, např. prostřednictvím zpracovaného znaleckého posudku, byl by
závěr soudního řízení zcela jiný. V napadeném rozsudku byl učiněn mezi stranami nesporný
závěr, že u stěžovatele trvá stabilita základního onkologického onemocnění a že jeho potíže,
promítající se do pracovní činnosti, vyvstávají jako důsledky polyneuropatie, tj. onkologické
léčby. Nebyla však řešena námitka stěžovatele, že po zapojení se do pracovního procesu
se tyto potíže prohlubují, způsobují pracovní neschopnost a musí tedy mít hlubší dopad
i do hodnocení kvality či absolvence stěžovatelovy schopnosti k soustavné výdělečné
činnosti.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázala na to, že rozhodnutí z 1. 8. 2000
je zcela podmíněno zjištěným zdravotním stavem stěžovatele a žalovaná nemá potřebné
medicínské znalosti, takže další vyjádření nepodává. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu
je patrno, že PK MPSV vycházela při svém závěru v posudku ze dne 24. 11. 2005
z podrobného přezkoumání zdravotních potíží stěžovatele. Žalovaná ničeho nenamítá
proti rozsudku krajského soudu a navrhuje, aby kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla
zamítnuta.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil
ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3
s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti sice výslovně neuvádí, jakého důvodu ve smyslu
§103 odst. 1 s. ř. s. se dovolává, z obsahu kasační stížnosti však lze dovodit, že uplatňuje
důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnost spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodu rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud správně vyšel z doplňujícího
posudku PK MPSV ze dne 24. 11. 2005, v němž bylo konstatováno, že pokud jde o uznávání
pracovních neschopností stěžovatele praktickým lékařem a délky těchto pracovních
neschopností, je význam pro posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., jehož základem jsou doložené výsledky
funkčních vyšetření, velmi omezený. Bylo poukázáno na to, že při uznání i ukončení pracovní
neschopnosti je ošetřující lékař veden řadou faktorů jak objektivních, tak i subjektivních
a záleží jen na jeho vyhodnocení situace pacienta, zda pracovní neschopnost uzná či nikoliv.
Posudková komise vyšla z toho, že ze studia dokumentace vyplývá, že vznik a dlouhodobé
trvání pracovních neschopností u stěžovatele nebylo podloženo objektivně prokázaným
zhoršením zdravotního stavu posuzovaného. Pracovní neschopnosti byly vystaveny
na podkladě potíží udávaných stěžovatelem, které byly v zásadě konstantní a byly zhodnocené
v posudcích lékaře OSSZ a posudkové komise podle příslušných posudkových kritérií. Vznik
a délka trvání pracovních neschopností, které nebyly podloženy objektivně prokázaným
dlouhodobým zhoršením ve zdravotním stavu stěžovatele, nemohou být podle posudkové
komise podkladem pro změnu posudkového závěru o míře poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti, který byl učiněn na podkladě výsledků funkčních, klinických
i paraklinických vyšetření a při zohlednění všech dalších posudkově významných skutečností
podle platných posudkových kritérií.
Z doplňujícího znaleckého posudku lze tedy dovodit, že uznávání pracovních
neschopností stěžovatele praktickým lékařem a délky těchto pracovních neschopností mají
pro posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele pouze velmi
omezený význam. Lze tedy uzavřít, že doplňujícím posudkem PK MPSV bylo dostatečným
způsobem objasněno, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele
pro neurologické potíže způsobené léčbou onkologického onemocnění představuje
podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. podle kap. VI, odd. B, položky 10, písm. a)
15 %. Vznik a délka trvání pracovních neschopností pak nemohou být podkladem pro změnu
posudkového závěru o míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele.
Krajský soud, který se s posudkem PK MPSV zcela ztotožnil, tak vyhověl požadavku
předchozího zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu na posouzení,
jak neurologické potíže stěžovatele ovlivňují jeho pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti a vysvětlení dopadu pracovních neschopností stěžovatele na jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti.
Námitky stěžovatele uplatněné v kasační stížnosti tak nebyly shledány důvodnými,
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1, 2 s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů
řízení, a právo žalované na náhradu nákladů řízení je v posuzované věci ze zákona vyloučeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu