ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.51.2006
sp. zn. 6 Ads 51/2006 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: K. H ., zastoupen JUDr. Jaroslavem Karlem, advokátem, se sídlem Plzeň,
Bendova 8, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5,
Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 8. 2. 2006, č. j. 16 Cad 254/2005 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. České správě sociálního zabezpečení se ne př i znává právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne
20. 9. 2005, č. X, byla zamítnuta žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „zákon
o důchodovém pojištění“). Žalovaná své rozhodnutí odůvodnila tím, že podle posudku
Okresní správy sociálního zabezpečení v Plzni - sever ze dne 8. 9. 2005 není žalobce plně
invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 40 %. V této souvislosti byl citován §39
zákona o důchodovém pojištění, podle něhož pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti nejméně o 66 %. Žalovaná pak uzavřela, že žalobci nadále náleží částečný invalidní
důchod.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Plzni
rozsudkem ze dne 8. 2. 2006, č. j. 16 Cad 254/2005 - 30, tak, že žalobu zamítl. Při posouzení
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce se krajský soud opíral především
o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též Posudková
komise MPSV) pracoviště v Plzni ze dne 28. 12. 2005, podle něhož procentní míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí 50 %. Posudková komise MPSV hodnotila
procentuální míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti shodně s lékařem OSSZ
podle kapitoly XV, oddíl F, položka 2, písm. c), přílohy č. 2, vyhlášky č. 284/1995 Sb.
na horní hranici, tj. 40 %, neboť se jedná o bolestivý páteřní bederní syndrom s těžkou
poruchou statiky a dynamiky bederní páteře. Na rozdíl od OSSZ Posudková komise MPSV
zvýšila podle §6 odst. 4 citované vyhlášky míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti o 10 % na další zdravotní postižení a v tomto zvýšení především zohledňuje
somatoformní bolestivou poruchu se středně těžkou depresivní odezvou, i změnu osobnosti
na basi v. s. abusu analgetik.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“). Stěžovatel nesouhlasí se stanoviskem žalované, že jeho zdravotní stav neodpovídá
plné invaliditě a namítá, že byl nedostatečně zjištěn a posouzen jeho zdravotní stav s ohledem
na přetrvávající zdravotní potíže, které jej omezují v plnohodnotném životě, v plném zapojení
do pracovní činnosti, když tento stav negativně je ovlivňován s ohledem na užívání léků.
V současné době je stěžovatel veden jako nezaměstnaný na Úřadu práce Plzeň - sever
a po dohodě s dozorující pracovnicí opětovně požádal o plný invalidní důchod,
protože pro něj není možné najít odpovídající uplatnění vzhledem k užívání návykových
léčivých prostředků - silných opiátů. Stěžovatel nyní pracuje pouze 2 hodiny týdně na vlastní
nebezpečí při distribuci tiskovin se souhlasem Úřadu práce, protože zmíněná činnost
nepřesahuje polovinu pracovní doby a nedosahuje výdělkem životního minima. Stěžovatel je
přesvědčen, že z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho
schopnost k výdělečné činnosti o více jak 2/3, přičemž zbytek činnosti může vykonávat ještě
za zcela mimořádných podmínek – chronické bolesti páteře. Státní orgány přesto odmítají
uznat tyto důvody a to v rozporu s lékařskými posudky. Stěžovatel je toto názoru, že jeho
pracovní schopnost k výdělečné činnosti poklesla o více než 60 % a závěr soudu v řízení je
tak v rozporu se zákonem. Dále poukázal na to, že posudková lékařka nechtěla vzít v úvahu
výše uvedené skutečnosti a odůvodňovala stěžovateli jeho stav tak, že bolest se nedá změřit
a nálezy stěžovatele údajně odpovídají středně těžkému až těžkému postižení, ale bez nároku
na plný invalidní důchod. Stěžovatel dále uvádí, že v pracovní rekomandaci není správně
či vůbec zhodnocena nutná léčba silnými opiáty a stěžovatel se tak může domnívat,
že při posuzování jeho zdravotního stavu bylo jednáno zcela účelově a v rozporu s lékařským
zjištěním. Stěžovatel je proto přesvědčen, že podle lékařských posudků nemůže vykonávat
žádnou práci na základě užívání silných léčiv bez rizika ohrožení své bezpečnosti při výkonu
povolání a zhoršování zdravotních potíží. Z uvedených důvodů navrhl, aby byl rozsudek
krajského soudu zrušen podle §110 s. ř. s. z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
a věc krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se v daném případě jedná
o posouzení a rozhodnutí o nároku na dávku důchodového pojištění, jejíž přiznání a výplata je
podmíněna existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož posouzení však
žalované nepřísluší, žalovaná však nemá žádné výhrady k provedenému důkaznímu řízení
a ani k samotnému rozsudku krajského soudu, jímž byla žaloba zamítnuta. Poukazuje na to,
že zdravotní stav stěžovatele byl dostatečně a objektivně posouzen v Posudkové komisi
MPSV za účasti specializovaných lékařů z oboru neurologie a ortopedie. Žalovaná je toho
názoru, že krajský soud rozhodl ve věci zcela správně, navrhla proto aby kasační stížnost
stěžovatele byla zamítnuta jako nedůvodná.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu
s §109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení
právní otázky může přitom spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu
na daný skutkový stav nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního předpisu,
avšak nesprávně interpretovaného.
Rozhodnutí o nároku na plný nebo částečný invalidní důchod je závislé zejména
na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k posouzení zdravotního
stavu a výdělečné schopnosti občana povoláno ze zákona Ministerstvo práce a sociálních věcí,
které tak činí svými posudkovými komisemi (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení). Posudek uvedené komise pak soud hodnotí jako každý
jiný důkaz podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu §132 o. s. ř.
Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost
výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné
výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle §44 odst. 1 uvedeného zákona
je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnost nejméně o 33 %. V obou případech
podle §39 odst. 2 ve spojení s §44 odst. 1 věta druhá zákona o důchodovém pojištění,
se při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce vychází
z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti
vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem,
s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím než k takovému poklesu
došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem, přitom se bere v úvahu, zda jde
o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je
pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný
druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.
Nejvyšší správní soud (stejně jako krajský soud) nemá pochybnosti o úplnosti
a přesvědčivosti závěru Posudkové komise MPSV, pracoviště Plzeň, vyjádřeného v posudku
této komise ze dne 28. 12. 2005, podle nějž stěžovatel je i nadále částečně invalidní.
Z uvedeného posudku je přitom zřejmé, že zdravotní stav stěžovatele byl komplexně
posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace a po přihlédnutí ke všem obtížím
stěžovatelem uváděným, takže nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti stanovené
diagnózy. Posudková komise přitom zhodnotila nález z ambulance bolesti a zvýšila
procentuální míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele o 10 %.
Stěžovatel přitom neuvádí žádné konkrétní výhrady proti závěrům posudkové komise,
pouze odkazuje na blíže neoznačené lékařské posudky a na svůj subjektivní názor,
že jeho pracovní schopnost k výdělečné činnosti poklesla o více jak 60 %. Přitom lze uvést,
že v kasační stížnosti stěžovatel opakuje námitky, s nimiž přišel již v průběhu řízení
před krajským soudem a s nimiž se krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku
vyčerpávajícím způsobem vypořádal.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel ke dni vydání rozhodnutí žalované nebyl plně
invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti nepoklesla nejméně o 66 % a není schopen pro zdravotní postižení
soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek, krajský soud nepochybil,
když shledal rozhodnutí žalované věcně správným a z tohoto důvodu žalobu stěžovatele
zamítl. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1, 2 s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů
řízení a právo České správy sociálního zabezpečení na náhradu nákladů řízení je
v posuzované věci ze zákona vyloučeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu