ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.56.2007
sp. zn. 6 Ads 56/2007 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně: M. R., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti usnesení Krajského soudu v
Ústí nad Labem č. j. 42 Cad 257/2005 - 17 ze dne 23. 12. 2005,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 42 Cad 257/2005 - 17 ze dne
23. 12. 2005 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost proti usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 12. 2005, č. j. 42 Cad 257/2005 - 17, jímž bylo
rozhodnuto
takto:„Podání ČSSZ č. j. 26191/010/5015/JMA ze dne 12. 12. 2005,
následujícího dne doručené podepsanému soudu, se odmítá. Nikomu se nepřiznává náhrada
procesních nákladů.“
Z odůvodnění usnesení vyplývá, že zahájení soudního řízení iniciovala stěžovatelka,
která podáním doručeným dne 13. 12. 2005 postoupila krajskému soudu žalobkynin dopis
ze dne 1. 12. 2005 a označila jej jako žalobu proti svému důchodovému rozhodnutí.
Podle názoru krajského soudu je v předmětné věci iniciační podání České správy sociálního
zabezpečení zatíženo neodstranitelným nedostatkem podmínky přezkumného řízení, kterým je
neexistence žaloby, když písemnosti soudu postoupené takto vnímat nelze. Krajským soudem
byly shledány podmínky pro aplikaci ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., a proto bylo
podání odmítnuto s tím, že podle názoru soudu bude na správním orgánu, jak se s podáním,
jež mu bylo pisatelkou adresováno, vypořádá, případně pisatelku poučí, že její problémy lze
řešit třeba i soudní žalobou náležitě formulovanou, neboť soud takto postupovat nemůže,
protože by tím překročil meze ustanovení §5 o. s. ř. a narušil by ústavní rovnost účastníků
soudního procesu.
Proti rozhodnutí krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jak vyplývá z obsahu podání, tedy pro tvrzenou
nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Stěžovatelka se neztotožňuje s názorem krajského soudu, že předmětné podání
pisatelky není žalobou, která směřuje proti jejímu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zvýšení
důchodu pro převážnou bezmocnost, že tedy iniciační podání je zatíženo neodstranitelným
nedostatkem podmínky přezkumného řízení, kterým je neexistence žaloby. Poukazuje
na to, že ačkoliv pisatelka své podání ze dne 1. 12. 2005 nenazvala žalobou, ale uvedla,
že podává „odvolání proti rozhodnutí ze dne 10. 12. 2005 České správy sociálního
zabezpečení v Praze, kterým nebyl dceři zvýšen důchod pro převážnou bezmocnost …“. Žádá
o nové projednání a přezkoumání skutečností rozhodných pro zvýšení důchodu pro převážnou
bezmocnost dcery L.
Stěžovatelka je toho názoru, že podání M. R. má náležitosti žaloby podle §71 s. ř. s.
když pisatelka v něm jasně označuje rozhodnutí, proti kterému směřuje, kdo je vydal, výrok,
který napadá, jakož i důvody, pro které s rozhodnutím nesouhlasí a žádá o jeho přezkoumání.
Její námitky směřují do přezkoumání zdravotního stavu její dcery. K přezkoumání takových
námitek jsou povolány posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v rámci
správního soudnictví podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., a proto stěžovatelce nezbylo
než za účelem přezkoumání zdravotního stavu dcery pisatelky postoupit podání jako žalobu
příslušnému soudu s návrhem na vyžádání posudku posudkové komise Ministerstva práce a
sociálních věcí v Ústí nad Labem.
Stěžovatelka dále soudu vytýká, že postupem podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl
podání M. R., jež bylo tomuto soudu postoupeno přípisem ze dne 12. 12. 2005, č. j.
26191/010/5015/JMA, Krajskou správou sociálního zabezpečení pro Ústecký kraj, na kterou
pisatelka směrovala své podání ze dne 1. 12. 2005 nazvané „odvolání“ v rozporu s řádným
poučením o možnosti podat žalobu k soudu ve stanovené lhůtě s tím, že lhůta je zachována,
je-li žaloba podána v této lhůtě u České správy sociálního zabezpečení, a to s odůvodněním,
že se nejedná o žalobu, protože není takto výslovně označeno a nebylo podáno přímo u soudu.
Vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení věci krajským soudem navrhuje
stěžovatelka, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil
a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu ve smyslu
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem Nejvyšší správní soud zjistil,
že stěžovatelka krajskému soudu postoupila podání M. R. proti svému rozhodnutí. Toto
podání zní
takto:„Věc: Odvolání proti rozhodnutí ze dne 10. 12. 2005 České správy
sociálního zabezpečení v Praze, kterým nebyl dceři zvýšen důchod pro převážnou bezmocnost
pro nesplnění podmínek a i nadále zůstává jen částečně bezmocná. Prosím o nové projednání
a přezkoumání skutečností a věřím, že dcera má opravdu nárok na zvýšení důchodu
pro převážnou bezmocnost (viz níže text a přílohy). Doufám v kladné vyřízení mé žádosti.
M. R.“
V projednávané věci jde o posouzení, který státní orgán - zda soud nebo žalovaný
správní orgán, či oba - má zákonem stanovené povinnosti směřující k odstranění vady podání,
které je adresováno správnímu orgánu, z jehož obsahu lze dovodit, že podatel se jím domáhá
přezkoumání rozhodnutí správního orgánu soudem.
Podle §72 odst. 1 s. ř. s. je lhůta (k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu)
zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
V této souvislosti ani soudní řád správní ani žádný jiný právní předpis nestanoví správnímu
orgánu povinnost odstraňovat vady podání. Náležitosti žaloby ve správním soudnictví jsou
stanoveny v §71 odst. 1 s. ř. s. Nemá-li žaloba stanovené náležitosti, jedná se o vady podání
(žaloby) a jejich odstranění soudní řád správní ukládá soudu. Podle §37 odst. 5 s. ř. s.
předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví
k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude
možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne,
nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
V projednávané věci však nebyly naplněny podmínky pro odmítnutí návrhu podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s., jak výše uvedeno.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost právně posoudil podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. a shledal, že je důvodná. Proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud je v dalším řízení vázán právním
názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Krajský soud pak v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu