ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.64.2006
sp. zn. 6 Ads 64/2006 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: L. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem, pobočka Liberec, ze dne 10. 1. 2006, č. j. 63 Cad 44/2005 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „stěžovatelka“) ze dne
20. 10. 2005 byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání plného invalidního důchodu
z odůvodněním, že nesplnil zákonné podmínky ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění. V odůvodnění svého rozhodnutí stěžovatelka uvedla,
že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 19. 9. 2005 není
žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 40 %.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o niž rozhodl Krajský soud
v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 10. 1. 2006, č. j. 63 Cad 44/2005 -
27, tak, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení bylo pro vady řízení zrušeno a
věc vrácena stěžovatelce k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud uvedl,
že stěžovatelka nesplnila svoji povinnost vyplývající z ustanovení §33 odst. 1 zákona
č. 71/1967 Sb. (správní řád účinný v době řízení), a že takové opomenutí mohlo mít (a zřejmě
i fakticky mělo) vliv na věcnou správnost rozhodnutí o meritu věci. Bylo poukázáno na to, že
jednání před správním orgánem bylo provedeno bez přítomnosti žalobce a z protokolu
nevyplývá, že by byl žalobce účast při takovém jednání odmítal, popř. že by byl i tázán na to,
zda hodlá navrhnout na podporu své žádosti další důkazy, přitom skutečnost, že žalobce nyní
pobývá ve věznici, nezbavuje stěžovatelku povinnosti věc s účastníkem řádně projednat ve
smyslu §3 zákona č. 71/1967 Sb. Již samotný tento fakt je pak podle názoru krajského soudu
tak vážným porušením řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, že mohlo mít
reálně vliv na správnost rozhodnutí o věci samé, jak má na mysli ustanovení §76 odst. 1
písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud dále
uvedl, že jak z napadeného rozhodnutí, tak i z obsahu správního spisu nelze spolehlivě zjistit,
v jakém rozsahu bylo dokazování prováděno, zda např. stěžovatelka čerpala jen ze zdravotní
dokumentace lékaře vězeňské služby, zda a v jakém rozsahu vyžadovala zprávy z odborných
lékařských pracovišť, zda a v jakém rozsahu čerpala z nálezů, které jsou k dispozici
např. v bydlišti žalobce či v jím namítaném zdravotnickém zařízení v K. Nelze ani spolehlivě
ověřit aktuálnost nálezů s přihlédnutím k době rozhodování, přičemž krajský soud nemohl ani
ověřit, proč např. některé důkazy stěžovatelka neprovedla, protože důkaz pokládala za
nadbytečný. Z tohoto důvodu proto krajský soud nepřistoupil ani k vyžádání posudku
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, protože pokud by jí předložil neúplná
skutková zjištění, vystavil by vydaný posudek nebezpečí, že bude postrádat objektivní
zhodnocení stavu věci a nebude moci tak řádně a objektivně podat odpověď na otázku
rozsahu zdravotního postižení žalobce a míry poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné
činnosti. V této souvislosti zdůraznil, že posudková komise nemůže svou činností suplovat
činnost správního orgánu, stejně jako soud.
Z uvedených důvodů krajský soud rozhodnutí správního orgánu zrušil, přičemž uvedl,
že v dalším řízení dosavadní důkazy se žalobcem projedná a bude postupovat podle §36
odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. (správního řádu účinného od 1. 1. 2006) tak, že vyzve žalobce
k uplatnění práv uvedených v tomto ustanovení.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou opírá o ustanovení
§6 odst. 4 písm. a) bodu 18 zákona č. 582/1991 Sb., které stanoví, že okresní správy
sociálního zabezpečení rozhodují o plné invaliditě nebo částečné invaliditě při přechodu
z pracovní neschopnosti do plné invalidity (částečné invalidity) v případech stanovených
tímto zákonem a dále ustanovení §85a citovaného zákona podle něhož v řízení ve věcech
důchodového pojištění se nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků
k podkladům rozhodnutí, tj. §36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. Kasační stížností je uplatněn
důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalobce zejména poukázal na to, že stěžovatelka
rozhodla bez znalostí jeho aktuálního zdravotního stavu. Navrhl, aby rozsudek krajského
soudu byl v plném znění potvrzen.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu
s §109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnou z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila důvod podle §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodu rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Podle §6 odst. 4 písm. a) bod 18 zákona č. 582/1991 Sb. okresní správy sociálního
zabezpečení rozhodují o plné invaliditě nebo částečné invaliditě při přechodu z pracovní
neschopnosti do plné invalidity (částečné invalidity) v případech stanovených tímto zákonem.
V projednávané věci bylo rozhodováno o žádosti žalobce, který je poživatelem částečného
invalidního důchodu, o jeho návrhu na přiznání plného invalidního důchodu, takže není
zřejmé, proč stěžovatelka v kasační stížnosti argumentuje citovaným ustanovením zákona
č. 582/1991 Sb.
Zákonem č. 501/2004 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2006 změněn zákon č. 582/1991 Sb.
tak, že podle §85a zákona v řízení ve věcech důchodového pojištění se nepoužije ustanovení
správního řádu o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí; zahájení řízení z moci úřední
se účastníkům zpravidla neoznamuje. Vzhledem k tomu, že ani z přechodných a závěrečných
ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád účinný od 1. 1. 2006, nelze dovodit,
že by v daném případě po zrušení rozhodnutí správního orgánu krajským soudem mělo být
postupováno podle zákona č. 500/2004 Sb., lze se stěžovatelkou souhlasit v tom, že použití
ustanovení §36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. v dalším řízení před správním orgánem
nepřipadá v úvahu. Názor krajského soudu, že v dalším průběhu správního řízení by se mělo
postupovat podle §36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., je však podle názoru Nejvyššího
správního soudu právně irelevantní, neboť stěžovatelka rozhodovala za účinnosti zákona
č. 71/1967 Sb., přičemž je nepochybné, že postupovala v rozporu s ustanovením §33
uvedeného zákona; což v kasační stížnosti ostatně ani nezpochybňuje. Rozhodnutí
stěžovatelky bylo krajským soudem zrušeno dále pro nedostatečná skutková zjištění,
což stěžovatelka v kasační stížnosti rovněž nezpochybňuje, takže pouhý nesprávný odkaz
krajského soudu na ustanovení §36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., podle něhož by v dalším
průběhu mělo být postupováno, nemůže být důvodem pro zrušení rozsudku krajského soudu.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1, 2 s. ř. s. Stěžovatelka, která nebyla v řízení úspěšná nemá právo na náhradu nákladů
řízení, a žalobci, který by podle výsledků řízení právo na náhradu nákladů řízení měl,
podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu