ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.72.2006
sp. zn. 6 Ads 72/2006 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: JUDr. J. Ž., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Praha 5, Křížová 25, o poskytnutí příplatku k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb.,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2006,
č. j. 41 Cad 41/2006 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Shora citovaným rozsudkem krajského soudu byla zamítnuta žaloba žalobce
JUDr. J. Ž., jíž se domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále též
„žalovaná“) ze dne 14. 2. 2006, kterým byla žádost žalobce o poskytnutí příplatku k důchodu
podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. zamítnuta.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že žalovaná i krajský soud nesprávně hodnotí podmínku
č. 2 druhá věta „jeho část nebo vazbu v rozhodné době pro trestní čin, který byl rehabilitován
podle citovaných zákonů“ a přitom poukazuje na to, že tuto problematiku podrobně vysvětluje
ve svém podání z 11. 3. 2006 a prokazuje předávanými doklady krajskému soudu.
Podle stěžovatele nelze vytrhávat daný případ ze skutečností dané doby a nechápat smysl
zákonných ustanovení v jejich aplikaci. Obecné ustanovení zákonů je povinností soudu
aplikovat na rozhodovaný konkrétní případ, což se v tomto případě nestalo.
Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na své vyjádření
ke stěžovatelově žalobě a na odůvodnění napadeného rozsudku, s jehož obsahem
se ztotožňuje. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Po předložení kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu, tento soud vrátil kasační
stížnost se spisy krajskému soudu k odstranění vad podání kasační stížnosti ve smyslu
§108 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud usnesením ze dne 8. 12. 2006, č. j. 41 Cad 41/2006 - 28,
ve smyslu pokynu Nejvyššího správního soudu stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 1 měsíce
ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost sdělením, v jakém rozsahu rozsudek
napadá, a uvedl důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť kasační
stížnost je bez příslušné konkretizace.
Na uvedené usnesení krajského soudu stěžovatel reagoval podáním ze dne
15. 12. 2006, v němž uvedl, že rozsudek krajského soudu napadá v celém rozsahu
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a dále uvedl, že předpokládá, že krajskému soudu byly
předány materiály, které k žádosti o příplatek k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb.
přiložil. Jiné doklady nevlastní.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti uplatňuje důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tj. tvrzenou nezákonnost rozhodnutí krajského soudu spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel však ani po obdržení výzvy
k odstranění vad podání své kasační stížnosti, tuto kasační stížnost blíže nekonkretizoval
uvedením, v čem spatřuje nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem.
Na stěžovateli bylo, aby reagoval na důvody uvedené v rozsudku krajského soudu,
které krajský soud vedly k zamítnutí stěžovatelovy žaloby. Takto však stěžovatel
nepostupoval, když pouze odkázal na své podání z 11. 3. 2006, tj. z doby před vydáním
rozsudku krajského soudu. Rovněž stěžovatelův poukaz na materiály, které byly předány
krajskému soudu, související s jeho žádostí o příplatek k důchodu podle nařízení
vlády č. 622/2004 Sb., nemůže vést k posouzení jeho tvrzené nezákonnosti napadeného
rozsudku krajského soudu. Vzhledem k tomu, že v kasační stížnosti stěžovatel
nijak nekonkretizoval důvody, v nichž spatřuje nezákonnost rozhodnutí krajského soudu,
přičemž vadu svého podání neodstranil ani k výzvě krajského soudu, přestože byl poučen
o následcích nesplnění uložených povinností, Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo,
než ve smyslu §37 odst. 5 a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.) kasační
stížnost odmítnout.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba
(v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu