ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.78.2006
sp. zn. 6 Ads 78/2006 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: JUDr. M. K ., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2001, č. j. OSZ - 51389 - 15/VD -
Kř - 2001, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočka Pardubice, ze dne 20. 4. 2006, č. j. 52 Cad 40/2006 - 1,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e př i z ná v á .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, č. j. 52 Cad 40/2006 - 1 ze dne
20. 4. 2006, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2001,
č. j. OSZ - 51389 - 15/VD - Kř - 2001, jímž žalovaný dle ustanovení §116 odst. 4 zákona
č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, rozhodl o zániku
nároku na příspěvek za službu dnem 1. 2. 2001.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že ji podává z důvodu nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a z důvodu
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.
Stěžovatel dále uvedl, že žaloba byla podána ve lhůtě, neboť rozhodnutí žalovaného bylo
dosaženo trestným činem, čímž došlo k úmyslnému bezdůvodnému obohacení žalovaného,
které se promlčuje za 10 let ode dne, kdy k němu došlo. Stěžovatel v kasační stížnosti dále
mimo jiné uvedl, že žalovaný nerozhodl o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí o přiznání
starobního důchodu a na stěžovatelovo odvolání odpověděl pouze dopisem. Stěžovateli tak
v důsledku této nečinnosti žalovaného nezbylo než vzít odvolání v tísni a za nápadně
nevýhodných podmínek zpět. Stěžovatel tvrdil, že dle stanoviska žalovaného sice nevyčerpal
řádné opravné prostředky, nezákonným postupem žalovaného však dle stěžovatele došlo
k úmyslnému bezdůvodnému obohacení plněním z neplatného právního úkonu žalovaného.
Dle svého vyjádření se stěžovatel rozhodl podat žalobu, neboť vyšly najevo nové skutečnosti
a důkazy, které měly vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění
účastníka řízení.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný mimo jiné uvedl, že stěžovatel
nepodal proti rozhodnutí žalovaného č. j. OSZ - 51389 - 15/VD - Kř - 2001 ze dne 3. 1. 2001
odvolání, jak mu to umožňovalo ustanovení §132 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., a nebyly
tedy splněny ani podmínky pro přezkoumání předmětného rozhodnutí soudem dle ustanovení
§247 odst. 2 a §250 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění platném
ke dni 26. 1. 2001. Žaloba byla dle žalovaného podána opožděně a napadené rozhodnutí
krajského soudu proto žalovaný považuje za správné.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalovaný svým rozhodnutím
č. j. OSZ - 51389 - 15/VD - Kř - 2001 ze dne 3. 1. 2001 sdělil stěžovateli, že dle ustanovení
§116 odst. 4 zákona č. 186/1992 Sb. mu dnem 1. 2. 2001 zanikne nárok na příspěvek
za službu ve výši 8423 Kč měsíčně. V odůvodnění žalovaný uvedl, že příspěvek za službu
nenáleží ode dne vzniku nároku na starobní důchod, který měl dle doložených dokladů
stěžovateli vzniknout dne 2. 1. 2001 (z obsahu správního a soudního spisu však Nejvyšší
správní soud zjistil, že ohledně tohoto data se jedná o chybu v psaní, a správný den vzniku
nároku na starobní důchod je 1. 2. 2001). Stěžovatel byl žalovaným poučen,
že proti rozhodnutí může podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání k orgánu sociálního
zabezpečení Ministerstva vnitra a že odvolání nemá odkladný účinek. Rozhodnutí žalovaného
bylo stěžovateli doručeno dne 10. 1. 2001.
Dne 12. 1. 2001 požádal stěžovatel o přiznání starobního důchodu, a to ode dne
2. 2. 2001. Svým rozhodnutím č. j. OSZ - 51389 - 16/VD - Sl - 2001 ze dne 30. 1. 2001
přiznal žalovaný stěžovateli starobní důchod ve výši 7089 K měsíčně, a to od 2. 2. 2001.
Stěžovatel byl žalovaným poučen, že proti rozhodnutí může podat do 15 dnů ode dne
jeho doručení odvolání k orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra. Proti tomuto
rozhodnutí podal stěžovatel dne 19. 2. 2001 k poštovní přepravě odvolání, v němž nesouhlasil
s výpočtem procentní výměry starobního důchodu a žádal o přiznání výhodnější částky
dle ustanovení §118 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. Přípisem ze dne 23. 2. 2001 podal
žalovaný stěžovateli vysvětlení postupu výpočtu výše jeho starobního důchodu. Podáním
ze dne 9. 3. 2001, doručeným žalovanému dne 14. 3. 2001, vzal stěžovatel své odvolání zpět.
Ze soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti relevantní
pro řízení o kasační stížnosti. Dne 7. 9. 2005 podal stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného
č. j. OSZ - 51389 - 15/VD - Kř - 2001 ze dne 3. 1. 2001 a proti rozhodnutí žalovaného
č. j. OSZ - 51389 - 16/VD - Sl - 2001 ze dne 30. 1. 2001 žalobu k Nejvyššímu správnímu
soudu, který ji postoupil příslušnému krajskému soudu. Stěžovatel uvedl, že rozhodnutí
žalovaného jsou svým obsahem v neprospěch účastníka a že nesprávným postupem správního
orgánu byla stěžovateli odňata možnost účastnit se řízení. Stěžovatel žádal zrušení rozhodnutí
žalovaného pro nezákonnost.
Napadeným rozhodnutím krajského soudu byla žaloba proti rozhodnutí žalovaného
č. j. OSZ - 51389 - 15/VD - Kř - 2001 ze dne 3. 1. 2001 vyloučena k samostatnému
projednání a následně odmítnuta pro opožděnost. Ve svém odůvodnění krajský soud uvedl,
že rozhodnutí žalovaného č. j. OSZ - 51389 - 15/VD - Kř - 2001 ze dne 3. 1. 2001 bylo
stěžovateli doručeno dne 10. 1. 2001, přičemž stěžovatel měl právo je napadnout opravným
prostředkem k soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení, což však neučinil. Krajský soud
proto žalobu odmítl dle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační
stížnost podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížností je napadeno usnesení krajského
soudu o odmítnutí žaloby, z povahy věci jsou tedy stěžovatelova tvrzení podřaditelná
pod kasační důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené
nezákonnosti napadeného rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Nerozhodl-li krajský soud ve věci
samé, ale žalobu odmítl dle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., nepřísluší ani Nejvyššímu
správnímu soudu zabývat se v řízení o kasační stížnosti jinými důvody uvedenými
stěžovatelem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 5 Azs 43/2003 - 38, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené
rozhodnutí krajského soudu v mezích kasačního důvodu dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., přitom dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Soud rozhodující ve správním soudnictvím usnesením odmítne žalobu, jestliže je
podle soudního řádu správního nepřípustná [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Dle ustanovení
§68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné
prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí
správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.
Toto ustanovení plně koresponduje s ustanovením §5 s. ř. s., dle kterého se ochrany
veřejných subjektivních práv ve správním soudnictví lze domáhat teprve po vyčerpání
řádných opravných prostředků, pokud je právní úprava připouští. Žalovaný vydal dne
3. 1. 2001 rozhodnutí č. j. OSZ - 51389 - 15/VD - Kř - 2001 o zániku nároku na příspěvek
za službu dle ustanovení §116 odst. 4 zákona č. 186/1992 Sb. Proti tomuto rozhodnutí bylo
možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí dle ustanovení §132 zákona
č. 186/1992 Sb. Odvolání bylo možno podat u služebního funkcionáře, který rozhodnutí
vydal, v posuzovaném případě tedy u orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra.
O možnosti podání odvolání byl stěžovatel žalovaným poučen. Stěžovatel však
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2001, č. j. OSZ - 51389 - 15/VD - Kř - 2001,
odvolání nepodal a nebyla tak splněna podmínka přípustnosti žaloby proti tomuto rozhodnutí
žalovaného. V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že proti rozhodnutím žalovaného odvolání
podal, jak je však ze správního spisu patrné, odvolání bylo podáno pouze proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 1. 2001, č. j. OSZ - 51389 - 16/VD - Sl - 2001, kterým byl stěžovateli
přiznán starobní důchod, tedy proti rozhodnutí, které není předmětem tohoto řízení.
Stěžovatel vzal navíc toto své odvolání zpět, a proto ani ve vztahu k řízení proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 1. 2001, č. j. OSZ - 51389 - 16/VD - Sl - 2001, by podmínka vyčerpání
řádných opravných prostředků nebyla splněna.
Krajský soud v odůvodnění uvedl, že návrh stěžovatele odmítl pro opožděnost
dle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. K tomu Nejvyšší správní soud pouze podotýká,
že krajský soud měl nejprve zkoumat, zda žaloba je vůbec přípustná; pokud by došel k závěru,
že je v projednávané věci dán důvod nepřípustnosti, nebylo třeba dále zkoumat, zda je žaloba
opožděná. Nepřípustná žaloba by neměla být odmítnuta z důvodu, že byla podána
po zákonem stanovené lhůtě, jinými slovy, důvod pro odmítnutí spočívající v nepřípustnosti
vylučuje použití důvodu odmítnutí návrhu pro opožděnost. Z hlediska důvodnosti kasační
stížnosti se však nejedná o vadný postup krajského soudu, který by zakládal nezákonnost
napadeného rozhodnutí. Výrok krajského soudu o odmítnutí žaloby je správný a kasační
stížnost jen proti důvodům rozhodnutí by byla ostatně nepřípustná (§104 odst. 2 s. ř. s.).
Je nad to evidentní, že žaloba byla skutečně podána opožděně, neboť není pochyb o tom,
že nebyla dodržena dvouměsíční lhůta pro podání žaloby (§72 odst. 1 s. ř. s.).
S ohledem na výše uvedené neshledal Nejvyšší správní soud stěžovatelem tvrzenou
nezákonnost napadeného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, námitku stěžovatele neshledal
důvodnou a kasační stížnost proto jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní
soud ani žádné jemu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto rozhodl tak, že žalovanému
se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu