ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.93.2006:99
sp. zn. 6 Ads 93/2006 - 99
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobce: LAUFEN CZ, s. r. o., se sídlem V Tůních 3/1637, Praha 2, zastoupen
JUDr. Vladimírem Ambruzem, advokátem, se sídlem Průběžná 20, Zdiby, adresa
pro doručování: Kateřinská 40, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2006, č. j. 12 Cad 19/2005 - 74,
o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se př i znává odkladný účinek.
Odůvodnění:
Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) navrhla přiznat shora označené kasační stížnosti
proti blíže označenému rozsudku městského soudu odkladný účinek, přičemž návrh
odůvodnila tak, že přiznání odkladného účinku nebude znamenat pro žalobce nenahraditelnou
újmu, neboť pro platební výměr na pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní
politiku zaměstnanosti platí, že je vykonatelný bez ohledu na právní moc,
jestliže od jeho doručení uplynulo 15 dnů; nezaplacení pojistného anebo zaplacení v nižší
částce je sankcionováno povinností platit penále ve výši 0,1% dlužné částky
za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala.
Žalobce návrh považoval za nedůvodný, což opíral o nesprávné právní posouzení celé
věci žalovanou.
V projednávané věci jde o posouzení zákonnosti platebního výměru orgánů sociálního
zabezpečení, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit nedoplatek na pojistném
na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 277 886 Kč
a penále z tohoto nedoplatku, neboť žalobce nezahrnul do vyměřovacího základu pro odvod
pojistného v období ledna - července 2003 příjmy zúčtované zaměstnankyni P. F., státní
příslušnici Rakouské republiky s bydlištěm ve Švýcarsku, se kterou žalobce uzavřel pracovní
smlouvu s účinností od 1. 9. 2001 podle švýcarského práva s určením místa výkonu práce
Praha.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalované, která rozhodovala jako správní
orgán II. stupně, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podala
stěžovatelka kasační stížnost, s níž spojila návrh na přiznání odkladného účinku.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) kasační
stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 4 se užije přiměřeně. Podmínkou přiznání
odkladného účinku je, že zákon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenají pro žalobce
nenahraditelnou újmu, přiznání se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích
osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
V posuzované věci jde o specifický případ, kdy žalobce byl povinen již na základě
rozhodnutí orgánu I. stupně zaplatit dlužné pojistné a příslušné penále, neboť toto rozhodnutí
se stalo vykonatelným 15 dnů po doručení. Pokud by podle pravomocného rozsudku
městského soudu žalovaná zrušila platební výměr a později by Nejvyšší správní soud rozhodl
o předložených právních otázkách jinak, než tak učinil městský soud, a žalobce by k novému
rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení byl povinen plnit, mohlo by se vlivem právní
úpravy pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
a délky řízení, která uběhla od doby vykonatelnosti tohoto výměru a která ještě uběhne
do doby rozhodnutí zdejšího soudu, hypoteticky stát, že by žalobci vznikla povinnost
ještě řádově vyšší. Přestože citovaná ustanovení s. ř. s. výslovně na tuto situaci nepomýšlejí,
nelze ji teoreticky vyloučit, a proto Nejvyšší správní soud za použití teologického výkladu
této normy, jež má za účel zcela výjimečně přiznat odkladný účinek kasační stížnosti,
a to v případě, kdy by došlo k nezvratné újmě, zejména u právnických či fyzických osob
(ne tak už státu, u nějž pravidelně nebude moci tento efekt nastat) rozhodl, že v posuzované
věci bude až do rozhodnutí zdejšího soudu pro žalobce (nikoli pro stěžovatelku)
nejvýhodnější, pokud bude konzervován status quo. V opačném případě, pokud by Nejvyšší
správní soud sdílel názor městského soudu , pak žalobce obdrží vše, co na základě rozhodnutí,
jež by bylo shledáno nezákonným, plnil. Případné další právní souvislosti by pak již byly
zcela v jeho dispozici.
Nejvyšší správní soud přijímá toto rozhodnutí s cílem maximálního možného snížení
případných negativních důsledků pro žalobce, a to zejména s ohledem na délku řízení
před soudy obou stupňů, přičemž u zdejšího soudu činí tato doba v průměru nejméně jeden
rok od data, kdy mu věc předloží krajský soud.
Toto řešení se nedotkne nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným
zájmem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu