ECLI:CZ:NSS:2007:6.APS.4.2006
sp. zn. 6 Aps 4/2006 - 91
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Jana Dvořáka a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce:
C., a. s., se sídlem Moravské nám. 4, Brno, zastoupen Mgr. Lucií Šmidákovou, advokátkou,
se sídlem Moravské nám. 4, Brno, proti žalovaným: 1) Město Znojmo, se sídlem Městského
úřadu Znojmo, Obroková 10/12, Znojmo, 2) Rada Města Znojma, se sídlem Obroková
10/12, Znojmo, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
č. j. 31 Ca 130/2005 - 59 ze dne 7. 2. 2006,
takto:
I. Řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 25. 8. 2005 u Krajského soudu v Brně žalobu, kterou označil
jako žalobu proti „Nařízení Města Znojma č. 6/2005, tržní řád, vydané Radou Města Znojma
usnesením č. 96/2005 bod č. 3117 ze dne 27. 6. 2005“. V ní uvedl, že zmíněné nařízení
zcela bezdůvodně omezuje jeho vlastnické právo, když ve své příloze označené jako „Místa
pro nabídku a prodej zboží, poskytováním služeb, kapacita“ v bodě b) „tržiště“ stanoví,
že u obchodního domu firmy žalobce je možné tržiště provozovat pouze vedle vstupu
do objektu, přičemž počet prodejních míst je omezen na pouhé tři o velikosti prodejního místa
18 m2. Tím bylo žalobci zabrán ěno vykonávat řádně jeho vlastnické právo, když mu byla
omezena možnost pronajímat prostory, které vlastní. Navíc je vydané nařízení silně
diskriminující, neboť zvýhodňuje vlastnictví Města Znojma nad vlastnictvím žalobce.
Navíc se jedná o „nekalosoutěžní jednání“, které diskriminuje žalobce na úkor Města Znojma.
Dále poukázal na zmatečnost nařízení, když z něj nelze dovodit v jaké působnosti bylo
vydáno, přičemž z něj není zřejmé, v jakém postavení Rada Města rozhodovala,
tj. zda působila v rámci samostatné působnosti, kdy zde vykonávala usnesení Zastupitelstva
Města Znojma, nebo v rámci přenesené působnosti plnila úkoly státní správy svěřené
ji zákonem na konkrétním úseku. Poukázal na rozpor nařízení s právním řádem,
které v článku 8 zrušilo obecně závazné vyhlášky Města Znojma v něm blíže uvedené,
přičemž nařízení rady jako předpis nižší právní síly nemůže zrušit obecně závaznou vyhlášku
jako předpis vyšší právní síly. Dále namítl, že napadené nařízení jednoznačně obchází zákon,
neboť odnímá žalobci Listinou základních práv a svobod zaručené právo na soudní ochranu
(článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a rovněž dochází k porušování
jeho práva na podnikání zakotveném v článku 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Vydáním Nařízení Města Znojma č. 6/2005, tržní řád, došlo ke zkrácení práv žalobce,
a to zejména práva vlastnického, práva na podnikání, práva na soudní ochranu, a též došlo
i k porušení základních principů našeho právního řádu. V petitu žaloby se žalobce domáhal
vydání rozsudku, kterým by soud žalovaným zakázal pokračovat v porušování práv žalobce,
a to „práva vlastnického, práva na podnikání a práva na soudní ochranu, k jejichž porušení
došlo vydáním Nařízení Města Znojma č. 6/2005, tržní řád, vydané Radou Města Znojma
usnesením č. 96/2005 bod č. 31/17 ze dne 27. 6. 2005“, a dále, aby soud oběma žalovaným
přikázal obnovit stav před vydáním tohoto nařízení. Usnesením Krajského soudu v Brně
ze dne 14. 9. 2005, č. j. 31 Ca 130/2005 - 20, byl žalobce podle ustanovení §37 odst. 5
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), vyzván
k doplnění a upřesnění žaloby. V podání ze dne 10. 10. 2005, reagujícím na toto usnesení,
žalobce uvedl, že se jedná o žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu třetího s. ř. s. směřující
proti nezákonnému zásahu správního orgánu, a to proti Nařízení Města Znojma č. 6/2005,
tržní řád, vydaném Radou Města Znojma usnesením č. 96/2005 bod č. 3117 ze dne
27. 6. 2005. V tomto doplňujícím a upřesňujícím podání vedle již zmíněných tvrzení
obsažených v žalobě uvedl, že uvedené nařízení není rozhodnutím ve smyslu ustanovení §65
a násl. s. ř. s., avšak je obecně závazným právním aktem, který byl vydán v rámci
buď přenesené či samostatné působnosti obce. Proto žalobce nemohl podat žalobu podle části
třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., ale podle části třetí hlavy druhé dílu třetího s. ř. s.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 2. 2006, č. j. 31 Ca 130/2005 - 59, ve výroku
I. žalobu odmítl a ve výroku II. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, přičemž ve výroku III. rozhodl i o vrácení přeplatku na soudním poplatku
ve výši 1000 Kč žalobci. Krajský soud v odůvodnění tohoto usnesení předně konstatoval,
že se žalobce v dané věci podanou žalobou domáhá soudní ochrany v řízení vedeném
podle části třetí hlavy druhé dílu třetího s. ř. s. (§82 a násl. s. ř. s.). Dále uvedl, že žalobce
v dané věci „žalobou napadá podzákonný právní předpis a nezákonný zásah spatřuje
v jeho existenci a aplikaci. Již z tohoto je patrno, že se nejedná o zásah namířený přímo proti
žalobci (viz. dikce „byl zaměřen přímo proti němu“). V řízení vedeném podle §82 a násl.
s. ř. s. nelze rušit normativní právní akty“. Vydání podzákonného právního předpisu, za který
je nutné považovat i tržní řád vydaný obcí v rámci přenesené působnosti, není možné
považovat za nezákonný zásah ve smyslu §82 a násl. s. ř. s. V další části odůvodnění
usnesení krajský soud citoval ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a ustanovení §37 odst. 5
s. ř. s. a dospěl k závěru, že „vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem proto soudu nezbylo
než žalobu v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout“.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) uvedl, že kasační
stížnost podal podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. z důvodu nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Tuto nezákonnost spatřoval stěžovatel v následujících
skutečnostech. Předně uvedl, že se nedopustil žádného jednání či opomenutí,
které by zakládalo právo soudu odmítnout jeho žalobu ze dne 25. 8. 2005 ve smyslu soudem
citovaného ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., když tuto doplnil a opravil na základě výzvy soudu
svým podáním ze dne 10. 10. 2005. V tomto doplněném podání výslovně uvedl, že se jedná
o žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu třetího s. ř. s., tj. žalobu podanou v řízení o ochraně
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, přičemž toto řízení
je upraveno v ustanovení §82 a násl. s. ř. s. Za nezákonný zásah žalobce považoval
v tomto doplnění žaloby zmíněné Nařízení Města Znojma č. 6/2005, tržní řád.
Přes tuto skutečnost krajský soud žalobu odmítl a navíc vyslovil v odůvodnění usnesení
názor, že podle §82 a násl. s. ř. s. nelze rušit normativní právní akty, přičemž žalobce
však nepožadoval zrušení uvedeného nařízení, ale žádal pouze to, aby soud rozhodl ve smyslu
ustanovení §87 s. ř. s., tj. aby zakázal správnímu orgánu pokračovat v porušování
žalobcových práv a přikázat tomuto orgánu, aby obnovil stav před zásahem. Obdobně
jako v žalobě dále uvedl, že nezákonným zásahem ve smyslu §82 a násl. s. ř. s.,
proti němuž se domáhal a domáhá ochrany, je Nařízení Města Znojma č. 6/2005, tržní řád,
vydané Radou Města Znojma shora uvedeným usnesením. Dále zopakoval námitky směřující
proti uvedenému nařízení a uvedl, že „vzhledem k tomu, že napadené nařízení není
rozhodnutím ve smyslu ustanovení §65 a násl. s. ř. s., přichází v úvahu proti němu obrana
pouze prostřednictvím ustanovení §82 a násl. s. ř. s., které chrání každého před nezákonným
zásahem správních orgánů, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu
nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo“. Odmítnutím žaloby došlo k porušení
jeho práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Navrhl, aby Nejvyšší správní soud uvedené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalovaní se ke kasační stížnosti nevyjádřili.
Dne 12. 7. 2007 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání zástupce
stěžovatele ze dne 12. 7. 2007, jímž stěžovatel vzal v plném rozsahu výslovně zpět kasační
stížnost, kterou podal proti rozsudku v záhlaví uvedeného krajského soudu a současně požádal
o vrácení soudního poplatku.
Protože tímto podáním došlo k účinnému zpětvzetí kasační stížnosti, postupoval
Nejvyšší správní soud podle ustanovení §47 písm. a) s. ř. s. za použití ustanovení §120
s. ř. s. a řízení o kasační stížnosti usnesením zastavil.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s za použití
ustanovení §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno. Jelikož nebyly shledány zákonné podmínky pro uplatnění
náhradové povinnosti podle ustanovení §60 odst. 3 poslední věty s. ř. s., rozhodl Nejvyšší
správní soud způsobem uvedeným ve výroku o náhradě nákladů řízení.
O vrácení poplatku je příslušný rozhodnout krajský soud (§3 odst. 4 zákona
č. 549/1991 Sb.)
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu