ECLI:CZ:NSS:2007:6.AS.15.2005
sp. zn. 6 As 15/2005 - 81
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: T. B., zastoupen JUDr. Tomešem Fibichem, advokátem, se sídlem nám. J. Hrubého
72, Kardašova Řečice, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka
Svobody 12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 10. 9. 2004, č. j. 28 Ca 780/2002 - 55,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy - dopravního úřadu
(dále jen „dopravní úřad“), ze dne 3. 7. 2002, č. j. MHMP - 71092/2002/DOP - O3, byla
žalobci (dále jen „stěžovatel“) za spáchání správního deliktu podle §35 odst. 3 písm. h) a i)
zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě“), uložena
pokuta ve výši 200 000 Kč. Pokuta byla stěžovateli uložena za porušení §21 odst. 2 a 3
zákona o silniční dopravě a §15 odst. 1 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon
o silniční dopravě (dále jen „prováděcí vyhláška“), spočívající v tom, že při cenové kontrole
provedené pracovníky odboru daní, poplatků a cen Magistrátu hlavního města Prahy dne
21. 5. 2002 stěžovatel po uskutečněné kontrolní jízdě vozidlem taxislužby značky Škoda
Octavia, SPZ: X, evidenční číslo Y, z P., N., na P. do ulice K., k T. m., nevydal doklad o
zaplacení jízdného jako výstup z tiskárny taxametru, ale vydal ručně psanou stvrzenku
s neúplnými a falešnými údaji.
Ke stěžovatelově odvolání bylo toto rozhodnutí přezkoumáno žalovaným,
který rozhodnutím ze dne 25. 9. 2002, č. j. 693/02 - 110, napadené rozhodnutí potvrdil
a stěžovatelovo odvolání zamítl.
Rozhodnutí žalovaného stěžovatel napadl dne 20. 11. 2002 žalobou k Městskému
soudu v Praze. V ní zejména uvedl, že s ohledem na jeho majetkové poměry je uložená
pokuta v jeho případě likvidační. Navíc došlo na jeho straně k další újmě, a to zrušení
živnostenského oprávnění, přestože by tomuto mělo předcházet opakované porušení
povinností, což se nestalo. Toto potrestání, ač není předmětem tohoto řízení, by mělo být
bráno za dostatečné provinění, kterého se stěžovatel dopustil. Rovněž poukázal
na to, že od posuzované jediné negativní události byl opakovaně znovu kontrolován a nikdy
nebyly shledány žádné závady. Skutek byl žalovaným posouzen nepřiměřeně tvrdě,
přičemž rozhodnutí nemůže ve stěžovatelově případě působit výchovně, ale pouze likvidačně.
Proto navrhl zrušení obou správních rozhodnutí a vrácení věci dopravnímu úřadu k dalšímu
řízení. Dne 4. 12. 2003 byla městskému soudu doručena stěžovatelova replika k vyjádření
žalovaného, v níž má za to, že celé správní řízení je nepřezkoumatelné, a mělo by být zrušeno,
neboť žalovaný nepracoval s prvotními originálními dokumenty.
Městský soud v Praze rozsudkem blíže označeným v záhlaví žalobu zamítl a současně
žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění
svého rozhodnutí mj. konstatoval, že stěžovatelem uváděné skutečnosti jsou ve vztahu k výši
ukládané pokuty nerozhodné, jelikož zákon o silniční dopravě nezohledňuje osobní
a majetkové poměry provozovatele taxislužby. Rovněž tak soud ve správním soudnictví
nemůže k takovým žalobním bodům přihlédnout, neboť mu to zákon neumožňuje
(ve správním soudnictví soud poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům fyzických
a právnických osob způsobem stanoveným zákonem č. 150/2002 Sb., soudním řádem
správním /dále jen „s. ř. s.“/ nebo zvláštním zákonem.) V této souvislosti soud odkázal na §2
s. ř. s. Pokud nebylo stěžovatelovo subjektivní veřejné právo v tomto případě porušeno, soud
ve správním soudnictví žádnou ochranu poskytnout nemůže. Dále městský soud konstatoval,
že odůvodnění výše pokuty bylo provedeno v souladu se zákonem a není ve zjevně
nepřiměřené výši. Nezákonnost v postupu správních úřadů soud neshledal. K žalobním
bodům stěžovatelem uplatněným až po uplynutí zákonné lhůty v replice k vyjádření
žalovaného nemohl soud přihlédnout.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, v níž navrhl, aby jej Nejvyšší
správní soud zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, a to s výslovným odkazem
na kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Stěžovatel je přesvědčen, že řízení
je postiženo vadou, jejímž důsledkem může být nesprávné rozhodnutí ve věci,
neboť rozhodnutí správních orgánů, ze kterých vycházelo rozhodnutí soudu, je
nepřezkoumatelné. Uloženou sankci bylo dle jeho názoru možné, s ohledem na okolnosti
zvláštního zřetele hodné, snížit. Celé správní řízení proběhlo bez předložení
originálních - původních dokladů, které měly deklarovat řádnost a zákonnost postupu
správních orgánů, a ani městský soud nepovažoval za nezbytné jejich prověření. Stěžovatel
se neztotožňuje s názorem soudu, jenž upozornění na absenci originálních dokladů považoval
za nový žalobní bod uplatněný po zákonem stanovené lhůtě. Soud je naopak povinen
vždy dbát na řádnost průběhu řízení, a proto si měl předložení originálních listin vyžádat.
Rozhodnutí Městského soudu v Praze je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.
Zároveň stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že správní orgány pracovaly
s originálními doklady, přičemž z obsahu správního spisu je jednoznačně zřejmé,
že stěžovatel sám své pochybení a porušení právních předpisů přiznal. Jelikož své pochybení
účelově odůvodňoval tvrzením o zaseknuté tiskárně, žalovaný po přezkoumání rozhodnutí
dopravního úřadu toto rozhodnutí potvrdil. K dalším stěžovatelovým námitkám žalovaný
nepovažuje za nutné nic dodávat a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.),
stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání lze dovodit,
že stěžovatel namítá kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., kasační stížnost
je tedy přípustná.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud především zjistil tyto pro posouzení
věci podstatné skutečnosti:
Rozhodnutím dopravního úřadu byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 200 000 Kč
za porušení §35 odst. 3 písm. h) a i) zákona o silniční dopravě. Toho se stěžovatel dopustil
tím, že dne 21. 5. 2002 po uskutečněné kontrolní jízdě vozidlem taxislužby značky Škoda
Octavia, SPZ: X, evidenční číslo Y, z P., N., na P. do ulice K., k T. m., nevydal doklad o
zaplacení jízdného jako výstup z tiskárny taxametru, ale vydal ručně psanou stvrzenku
s neúplnými a falešnými údaji. Své pochybení v průběhu řízení omlouval tím, že po kontrolní
jízdě provedené pracovníky cenového orgánu byla v taxametru zaseknutá páska a on si
neuvědomil, že nemůže vydat ručně psanou stvrzenku. Poukázal na skutečnost, že se v jeho
případě jedná o první porušení předpisů. V odůvodnění rozhodnutí ohledně výše uložené
pokuty dopravní úřad přihlédl podle §36 odst. 2 zákona o silniční dopravě k vysoké
závažnosti a významu protiprávního jednání, společenské nebezpečnosti vyplývající
z důsledků takového jednání, jež lze kvalifikovat jako podvodné jednání s cílem klamat
zákazníka, neprávem se obohatit, znemožnit své následné dohledání a explicitně tak
poškozovat dobré jméno hlavního města Prahy a celé profesní skupiny provozovatelů silniční
dopravy. S přihlédnutím na účinný dopad sankce pak dopravní úřad rozhodl o uložení sankce
v dolní polovině zákonné sazby. Stěžovatel ve svém odvolání opětovně poukázal na to, že se
jedná o jeho první přestupek a v inkriminované době mu přestala fungovat tiskárna taxametru.
Proto se mu zdá výše uložené pokuty neadekvátní, zcela by jej i jeho rodinu finančně zničila.
Pokud by měl pokutu zaplatit, musel by prodat auto, s nímž podniká. O odvolání rozhodl
žalovaný dne 25. 9. 2002, pod č. j. 693/02 - 110, přičemž rozhodnutí dopravního úřadu
potvrdil a stěžovatelovo odvolání zamítl. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že
stěžovatelovo tvrzení je nevěrohodné a vzhledem k věci zcela irelevantní. Pokud by stěžovatel
jako provozovatel taxislužby dbal příslušných právních předpisů, nemohl by připustit, aby
došlo k vydání ručně psaného dokladu o zaplacení jízdného s falešnými údaji. Pokud by došlo
k poruše tiskárny, neměl jízdu vůbec dokončit a nemělo dojít k vybrání jízdného, tím spíše ne
k vypsání podstatně vyšší částky. Vzhledem ke všem okolnostem zjištěného porušení
právních předpisů souvisejících s provozování taxislužby projevil dle názoru žalovaného
dopravní úřad značnou shovívavost, patrně právě jen s ohledem na první stěžovatelovo
zjištěné porušení právních předpisů, neboť volil postih ve výši zhruba jedné čtvrtiny
přípustného rozpětí.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Pro posouzení věci je podstatný §21 zákona o silniční dopravě, který zejména stanoví:
Provozovatel taxislužby je povinen vozidlo taxislužby označit střešní svítilnou s nápisem
"TAXI" a vybavit jej úředně ověřeným, řádně registrujícím a zaplombovaným taxametrem.
Provozovatel taxislužby je oprávněn provozovat taxislužbu pouze vozidlem, kterému bylo
přiděleno dopravním úřadem evidenční číslo. Podrobnosti k náležitostem evidence vozidel
taxislužby stanoví prováděcí předpis. Vozidlo, které je evidováno jako vozidlo taxislužby,
není přípustné využívat k provozování jiného druhu silniční dopravy mimo dopravu
pro soukromou potřebu. Provozovatel taxislužby je povinen zajistit, aby řidič při provozování
taxislužby používal taxametr a vydal cestujícímu z tiskárny taxametru doklad o zaplacení
jízdného. Provozovatel taxislužby je povinen zajistit, aby k provozování taxislužby bylo užito
pouze vozidel úplně vybavených a označených předepsaným způsobem. Způsob označení
a podrobnosti o technických podmínkách provozování taxislužby, zejména podrobnosti
o označení vozidla a náležitostech dokladů souvisejících s provozováním taxislužby, stanoví
prováděcí předpis.
Podle §15 odst. 1 prováděcí vyhlášky provozovatel taxislužby zajistí, aby řidič
ihned po ukončení přepravy přepnul taxametr z provozní polohy "OBSAZENO" do provozní
polohy "JÍZDNÉ". Výše úhrady za poskytnutou přepravní službu se stanoví výhradně z údajů
odečtených po ukončení jízdy ze zobrazovače taxametru na základě sjednané ceny
za přepravu. Provozovatel taxislužby rovněž zajistí, aby řidič bez vyzvání vydal cestujícímu
doklad o zaplacení jízdného, kterým je výhradně výstup z tiskárny taxametru ručně doplněný
o stanovené údaje. Taxametr musí být nastaven na okamžitý automatický tisk dokladu
o zaplacení jízdného při přepnutí do provozní polohy "JÍZDNÉ".
Podle odst. 2 tohoto ustanovení musí doklad o zaplacení jízdného obsahovat číslo
dokladu, obchodní jméno a místo trvalého pobytu či sídlo provozovatele, evidenční číslo
vozidla taxislužby, datum jízdy, státní poznávací značku, výchozí a cílové místo přepravy, čas
odjezdu a příjezdu, všechny dílčí položky, z nichž je výsledná sazba složena, cenu včetně
daně z přidané hodnoty, a požádá-li o to cestující i údaje potřebné k odečtení daně, údaje
o úhradě jiných nákladů souvisejících s přepravou, jméno, příjmení a podpis řidiče.
Podle §35 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě dopravní úřad nebo Ministerstvo
dopravy při porušení tohoto zákona uloží pokutu až do výše 750 000 Kč dopravci,
který porušil §21 zákona o silniční dopravě. Podle písm. i) téhož ustanovení uloží
tutéž pokutu dopravci, který nedodržuje podmínky pro provozování taxislužby stanovené
tímto zákonem.
Podle §39 silničního zákona se v řízeních upravených tímto zákonem postupuje
podle obecných předpisů o správním řízení, pokud jednotlivá ustanovení tohoto zákona
nestanoví jinak.
Přestože stěžovatel výslovně odkázal na stížní důvod podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., je z povahy jeho námitky zřejmé, že namítá-li nesprávné posouzení výše uložené
pokuty, pak namítá důvod podle písm. a) téhož ustanovení, který spočívá v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky
může přitom spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový
stav nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně
interpretovaného.
Podle §36 odst. 2 zákona o silniční dopravě se při stanovení výše pokuty přihlíží
k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody.
Se všemi uvedenými kritérii se dopravní úřad i žalovaný vypořádali a jak správně
konstatoval již městský soud, k jiným než zákonem stanoveným kritériím nemohli přihlížet.
Ani městský soud proto nepochybil, pokud pochybení žalovaného v tomto směru neshledal.
Jestliže výše citovaná zákonná ustanovení stanoví rozpětí, v němž je možné uložit sankci,
pak z odůvodnění správního rozhodnutí musí být zřejmé, proč správní orgán stanovil
sankci v jím zvolené výši. Tak se stalo i ve stěžovatelově případě. Městský soud,
který z tohoto důvodu k stěžovatelem tvrzeným okolnostem nepřihlédl, tak použil správnou
právní normu, kterou správně interpretoval.
Stěžovatel dále namítal nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť si soud nevyžádal předložení veškerých písemností
v podobě originálu a namísto toho se uvedeným žalobním bodem pro opožděnost
jeho uplatnění nezabýval.
Podle §103 odst. 1 písm. d) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že námitka absence originálů písemností
byla v žalobním řízení uplatněna více než jeden rok po podání žaloby (žaloba byla podána
20. 11. 2002, replika k vyjádření žalovaného dne 4. 12. 2003), stalo se tak nepochybně
po zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě (§71 odst. 2 s. ř. s.). Městský soud
proto postupoval správně, když k tomuto žalobnímu bodu uplatněnému až po uplynutí
zákonné lhůty nepřihlédl. Nejvyšší správní soud tak neshledal naplnění důvodu podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek publikovaný
pod č. 166/2004 Sb. NSS, v němž judikoval, že rozhodnutí správního orgánu je nutno zrušit
toliko tehdy, plynou-li v řízení před správním orgánem ze soustředěných důkazů (kopií listin)
rozpory a neúplnosti, které brání potřebnému zjištění skutečného stavu věci, nebyly-li v řízení
předloženy originální doklady a nebyl-li ani učiněn pokus o jejich zjištění. Taková situace
však ve stěžovatelově případě nepochybně nenastala, neboť sám stěžovatel porušení zákona,
za něž je sankcionován, nikdy nezpochybnil, a nenamítal rozpor obsahu předložených listin
se skutečností.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s., neboť ji neshledal důvodnou.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Protože žalovaný, který měl úspěch ve věci, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní
soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu