ECLI:CZ:NSS:2007:6.AS.29.2005
sp. zn. 6 As 29/2005 - 153
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: A. O ., proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského nám. 3,
Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7.
2004, č. j. 57 Ca 41/2003 - 99,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení ne př i zná vá .
Odůvodnění:
Usnesením blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku byla zamítnuta žalobcova
(dále jen „stěžovatel“) žádost o ustanovení advokáta, a to pro řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2004, č. j. 57 Ca 41/2003 - 72, jímž byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ve věci přestupku proti občanskému
soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud zejména uvedl, že podle §3 odst. 2
písm. e) zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, se za částku potřebnou k zajištění
výživy a ostatních základních životních potřeb občana považuje částka 2320 Kč měsíčně
a podle §3 odst. 3 téhož zákona se za částku potřebnou k zajištění nezbytných nákladů
na domácnost považuje částka 1780 Kč měsíčně, jde-li o jednotlivce. Částka představující
životní minimum u stěžovatele je 4100 Kč měsíčně, přičemž výše plného invalidního důchodu
v jeho případě činí 7020 Kč. Tato částka výrazně převyšuje částku životního minima.
Stěžovatel tak nesplňuje předpoklad osvobození od soudního poplatku, a proto byl návrh
na ustanovení zástupce zamítnut.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, v níž ve vztahu k výroku
napadeného usnesení toliko uvedl, že nemá dostatek prostředků na to, aby si mohl advokáta
sám hradit, a proto mu měl soud zástupce ustanovit. Stěžovatel dále poukázal na obsah
kasační stížnosti směřující do rozhodnutí ve věci a závěrem pouze dodal, že polovinu
svého příjmu odvádí na inkaso.
Žalovaný nebyl k vyjádření se ke kasační stížnosti vyzván.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
dále jen „s. ř. s“), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení,
z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), stěžovatel podle ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu v řízení proti usnesení o neustanovení zástupce nemusí být
zastoupen advokátem. Z obsahu stěžovatelova podání Nejvyšší správní soud dovodil,
že se dovolává stížního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky týkající se splnění podmínek pro ustanovení zástupce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační
stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. (ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí krajského soudu)
může soud navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků,
a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být
i advokát.
Z dikce citovaného ustanovení přitom vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce
tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky. Musí se jednat o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a musí to být třeba k ochraně jeho zájmů.
Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou dány předpoklady pro osvobození
stěžovatele od soudních poplatků. Přitom dospěl k závěru, že stěžovatelovy příjmy výrazně
přesahují na něho se vztahující částku životního minima, a proto tu předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků nejsou. Tyto závěry krajského soudu ve své podstatě
nezpochybnil ani sám stěžovatel v odůvodnění kasační stížnosti, neboť pouze uvedl,
že polovinu svých příjmů dá na inkaso. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že krajský
soud se nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
při posuzování podmínek pro ustanovení zástupce stěžovateli.
Krajský soud tedy s ohledem na výše uvedené nepochybil, pokud návrh na ustanovení
zástupce zamítl.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a ani Nejvyšší správní soud žádné náklady žalovaného z obsahu soudního spisu nezjistil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu