ECLI:CZ:NSS:2007:6.AS.37.2005
sp. zn. 6 As 37/2005 - 114
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní
věci žalobce: A. O ., zastoupen JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem, se sídlem Pekárenská
12, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor vnitřních věcí, se sídlem
Malinovského nám. 3, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. OVV/SO/676/02 ze
dne 31. 10. 2002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
č. j. 57 Ca 135/2003 - 58 ze dne 7. 3. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se ne př iznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci, advokátu JUDr. Milanu Bedrošovi, se při znává odměna
ve výši 2856 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá včas podanou kasační stížností rozsudek
Krajského soudu v Brně blíže označený v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byla dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2002, č. j. OVV/SO/676/02. Tímto rozhodnutím
bylo změněno rozhodnutí Komise k projednávání přestupků městské části Brno - střed
(dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 5. 9. 2002, č. j. VVP 992/2002, kterým byl
stěžovatel uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití spočívajícím v úmyslném
narušení občanského soužití nepravdivým obviněním z přestupku manželů T. a Z. písemným
podáním na Městské státní zastupitelství v Brně (§49 odst. 1 písm. c/ zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o přestupcích“). Žalovaný
rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil tak, že uloženou pokutu za spáchaný přestupek
ve výši 1000 Kč zrušil a stěžovateli uložil sankci napomenutí, taktéž z důvodů sociálních
zrušil povinnost uhradit náklady řízení.
Stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně,
jelikož se domnívá, že byl rozhodnutím žalovaného zkrácen na svých právech. Nezákonnost
rozhodnutí spatřuje v tom, že je mu kladeno za vinu, že nepravdivě obvinil manžele T. a Z.
z toho, že po něm dne 29. 5. 2002 z domu č. X na ulici Z. házeli kameny. Stěžovatel je
přesvědčen, že útoky byly vedeny manžely T. a Z. a že pokud nebylo v řízení prokázáno bez
pochyb, že útoky těmito osobami vedeny nebyly, není možné bez dalšího uznat stěžovatele
vinným ze spáchání přestupku křivého obvinění. Stěžovatel tvrdí, že uvedené osoby viděl a že
nejednal v úmyslu zúčastněné osoby křivě obvinit.
Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 7. 3. 2005, č. j. 57 Ca 135/200 - 58
a své rozhodnutí odůvodnil tím, že správní řízení proběhlo v souladu se správním řádem
a zákonem o přestupcích a že správní orgán zjistil přesně a úplně skutečný stav věci. Krajský
soud posoudil jednání stěžovatele rovněž jako úmyslné, jelikož v oznámení podaném dne
30. 5. 2002 na Městské státní zastupitelství v Brně stěžovatel jednoznačně označil konkrétní
osoby, tedy manžele T. a Z., kteří po něm měli házet kameny a po zákonném poučení před
správním orgánem do protokolu dne 25. 7. 2002 uvedl, že neviděl, kdo konkrétně kameny
házel, že to tedy nemůže určit. Dále soud vycházel ze závěrů šetření provedeného orgánem
Policie ČR Brno - Žabovřesky ve věci narušování občanského soužití házením kamenů
manžely T. a Z., kdy bylo zjištěno, že skutečnosti uváděné stěžovatelem v oznámení se
nezakládají na pravdě a že výše uvedení manželé se přestupku nedopustili. Krajský soud se ve
svém rozhodnutí ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí správního orgánu a dále uvedl, že
stěžovatel potřebné důkazy, které by potvrdily, že by jednání manželů Z. a T. bylo
protiprávní, nepředložil. Krajský soud tak výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí
žalovaného, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému
soužití spočívajícím v křivém obvinění manželů T. a Z.
Proti výše uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal stěžovatel kasační
stížnost. Stěžovatel je přesvědčen, že soud nesprávně posoudil právní stav věci a poukazuje
na skutečnost, že jeho oznámení o přestupku bylo odloženo dle §66 odst. 3 písm. a) zákona
o přestupcích v tehdy platném znění. Stěžovatel namítá, že z rozhodnutí o odložení věci nelze
dovozovat, zda se přestupek stal či nikoliv, zda tedy jmenovaní manželé házeli po stěžovateli
kameny, a že lze meritorně o přestupku rozhodnout jedině tak, že obviněný bude buď uznán
vinným ze spáchání přestupku nebo bude řízení o přestupku zastaveno podle zákona
o přestupcích. Takový závěr však podle stěžovatele v žádném řízení učiněn nebyl. Stěžovatel
je i nadále přesvědčen, že osoby, které označil ve svém oznámení, se zmíněného jednání
dopustily a z toho, že se tuto skutečnost nepodařilo prokázat, však dle stěžovatele nelze
usuzovat na jeho úmysl tyto osoby křivě obvinit. Závěrem kasační stížnosti stěžovatel
konstatuje, že napadený rozsudek krajského soudu nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu,
neboť ohledně předmětného oznámení stěžovatele na manžele T. a Z. nebylo meritorně
rozhodnuto. Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu
zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaný se k důvodům kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku
a je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), byla podána osobou oprávněnou, stěžovatel byl
účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.), stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost je přípustná, neboť je z jejího obsahu
zřejmé, že stěžovatel uplatňuje kasační důvody podle dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost není důvodná.
K výše uvedeným stěžovatelovým námitkám Nejvyšší správní soud konstatuje,
že z obsahu správního spisu zjistil, že stěžovatel podal dne 30. 5. 2002 oznámení na Městské
státní zastupitelství v Brně, kde jednoznačně obvinil manžele Z. a manžele T. z ohrožení jeho
zdraví shazováním kamenů z jejich balkónů. Toto oznámení bylo postoupeno na Obvodní
oddělení Policie ČR Brno- Žabovřesky a v této věci bylo provedeno šetření (výpovědi svědků
J. T. a J. Z., vlastní výpověď stěžovatele, provedené ústní jednání o přestupku), na základě
kterého bylo zjištěno, že tvrzení stěžovatele se nezakládají na pravdě, o čemž svědčí zejména
pozdější změna jeho výpovědi. Stěžovatel před správním orgánem při projednávání přestupku
po zákonném poučení pozměnil svoji výpověď a uvedl, že v době, kdy létaly kameny byli
manželé T. a Z. na balkónech, ale že se nahoru nedíval a neviděl, kdo konkrétně kameny
házel, přesto však tyto osoby obvinil. Naopak bylo zjištěno, že je stěžovatel podezřelý, že
svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití dle §49 odst.
1 písm. c) zákona o přestupcích, spočívající v křivém obvinění, jak plyne z oznámení o
přestupku Policie ČR Obvodní oddělení Brno - Žabovřesky ze dne 24. 6. 2002.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného považuje za dostatečně prokázané,
že ke spáchání přestupku jmenovanými manžely nedošlo a že stěžovatel si musel být vědom,
že skutečnosti uvedené v jeho oznámení o přestupku jsou způsobilé přivodit postih
konkrétních osob, které v oznámení uvedl. Oznámení bylo tedy učiněno vědomě s cílem
přivodit postih v oznámení uvedeným osobám, aniž by se zakládalo na stěžovatelem
tvrzených skutečnostech, což dle názoru Nejvyššího správního soudu naplňuje skutkovou
podstatu přestupku proti občanskému soužití dle §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích
spočívajícím v křivém obvinění konkrétních osob. Obvodní oddělení Policie ČR
dále postupovalo v souladu s §58 odst. 1 zákona o přestupcích a postoupilo oznámení
o přestupku stěžovatele, spočívajícím v porušování občanského soužití křivým obviněním
jmenovaných manželů, k projednání Komisi k projednávání přestupků MČ Brno - střed,
která rozhodla, že se stěžovatel uznává vinným ze spáchání přestupku proti občanskému
soužití dle §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že stěžovatelova námitka týkající
se odložení jeho oznámení na jmenované manžele správním orgánem dle §66 odst. 3 písm. a)
zákona o přestupcích není v této souvislosti důvodná. V tomto ustanovení je uvedeno,
že správní orgán věc odloží, jestliže došlé oznámení (§67 odst. 2) neodůvodňuje zahájení
řízení o přestupku nebo postoupení věci podle §71 zákona o přestupcích. Součástí správního
spisu není žádný dokument, který by svědčil o tom, že došlo k odložení původního oznámení
stěžovatele a ze správního spisu tedy nevyplývá, že by k tomuto došlo.
Kdyby ovšem k odložení oznámení stěžovatele správním orgánem došlo, jak uvádí stěžovatel
v kasační stížnosti, svědčilo by to mimo jiné také o tom, že podané oznámení neodůvodňuje
zahájení řízení o přestupku, tedy že nebyly na základě šetření orgánů Policie ČR shledány
dostatečné skutkové důvody k tomu, aby bylo zahájeno přestupkové řízení proti manželům T.
a Z., což svědčí o tom, že se uvedení manželé přestupku nedopustili.
K uvedené námitce stěžovatele tedy Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného
konstatuje, že v řízení, do kterého podal kasační stížnost, došlo k vydání meritorního
rozhodnutí Komisí k projednávání přestupků dne 5. 9. 2002. V posuzované věci správní orgán
prvního i druhého stupně, jakož i následně Krajský soud v Brně postupovaly v souladu
s platnými právními předpisy a na základě dostatečně a správně zjištěného skutkového stavu
věci, který má oporu ve spisech.
Nejvyšší správní soud neshledal napadaný rozsudek krajského soudu nezákonným
(§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s. ) , přičemž nezjistil vady správního řízení, v němž bylo
rozhodnutí žalovaného vydáno (§103 odst. 1 písm. b/ s. ř. s.), a proto kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.) a žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s.), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť z obsahu spisu nevyplývá,
že by mu náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti vznikly. Proto Nejvyšší správní soud
rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Brně,
č. j. 57 Ca 135/2003 - 94 ze dne 25. 4. 2007 ustanoven zástupce, advokát JUDr. Milan
Bedroš. Nejvyšší správní soud zástupci přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu ve výši
1 x 2100 Kč, za úkon právní služby spočívající v doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dále náhradu hotových výdajů
ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon podle §13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem
2400 Kč. Nejvyšší správní soud neuznal právní úkon spočívající v převzetí a přípravě
právního zastoupení, jelikož právní zástupce neuvedl ani neprokázal uskutečnění první porady
klientem dle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Protože ustanovený advokát
je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o částku odpovídající dani, kterou je
tento zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. o 456 Kč. Ustanovenému zástupci
se přiznává odměna v celkové výši 2856 Kč.. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu