ECLI:CZ:NSS:2007:6.AS.48.2005
sp. zn. 6 As 48/2005 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: B. L., zastoupen Mgr. Lubošem Kratochvílem, advokátem, se sídlem Senovážné
nám. 6, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57,
Jihlava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
č. j. 57 Ca 169/2003 - 20 ze dne 31. 5. 2004,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004, č. j. 57 Ca 169/2003 - 20,
se zrušuje a věc se vr ac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím města C., Komise k projednávání přestupků, ze dne 2. 4. 2003, č. j. VP
2783/2002, byl žalobce (dále jen „stěžovatel“) uznán vinným ze spáchání přestupku proti
pořádku v územní samosprávě podle §46 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále
jen „zákon o přestupcích“). Toho se dopustil porušením čl. 1 odst. 11 Vyhlášky města C. č.
8/99, o ochraně životního prostředí a veřejném pořádku ve městě C., tím, že ve dnech 24. 11.,
26. 11., 1. 12. a 2. 12. 2002 umožnil svému psu volný pohyb po veřejných prostranstvích v C.,
místní části S. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta 3000 Kč a povinnost nahradit
náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 500 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě odvolání, o němž rozhodl
žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 7. 2003, č. j. KUJI 11242/2003 PS, tak, že je zamítl
a napadené rozhodnutí potvrdil.
Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně,
neboť je považuje za nesprávné a nezákonné. Proto navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného,
odložení jeho vykonatelnosti a zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků.
Usnesením blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku krajský soud řízení zastavil.
V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovateli přípisem ze dne 19. 4. 2004 zaslal
potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k jeho žádosti o osvobození
od soudních poplatků. Písemnost však nebyla stěžovatelem vyzvednuta, a proto byla vrácena
soudu. Dále soud s odkazem na §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) a §46 ods t. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
konstatoval, že nevyzvedne-li si adresát písemnost do 3 dnů od uložení, považuje se poslední
den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Zásilka určená
stěžovateli byla na poště uložena dne 21. 4. 2004, den doručení by byl 24. 4. 2004,
ale protože se jednalo o sobotu, připadl poslední den lhůty na nejblíže následující pracovní
den, tedy 26. 4. 2004. Vzhledem k tomu, že stěžovatel vlastní vinou neprokázal podmínky
pro osvobození od soudního poplatku, byl poplatek splatným ke dni podání žaloby.
Protože jej stěžovatel nezaplatil, soud řízení ve smyslu §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, zastavil. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Usnesení krajského soudu stěžovatel napadl kasační stížností, neboť postup soudu
považuje za nesprávný. Výslovně uplatnil kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), c) a e)
s. ř. s. Nesprávné právní posouzení spatřuje stěžovatel v tom, že v jeho případě nebyly
splněny podmínky a předpoklady pro doručení citované v rozhodnutí soudu, protože byl
v době od 7. 4. 2004 do 30. 4. 2004 hospitalizován v H. B. a v době od 5. 5. 2004 do 21. 5.
2004 ve Fakultní nemocnici v P. M.. V době doručování písemnosti se tedy ze závažných
důvodů v místě doručení nezdržoval a o jejich doručování se ani nemohl dozvědět. Proto
došlo ke zmatečnosti řízení před soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., jež ve svém
důsledku vedla k nezákonnému rozhodnutí o zastavení řízení podle písm. e) téhož ustanovení.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelem namítané
skutečnosti ohledně hospitalizace nemá možnost z dostupných podkladů posoudit,
a proto k nim nemůže zaujmout stanovisko. Jejich posouzení ponechává plně v kompetenci
soudu.
Kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), stěžovatel
je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.) a kasační stížnost je přípustná, neboť stěžovatel
uplatňuje (mj.) kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud však v napadeném usnesení shledal vady, k nimž je ve smyslu
§109 odst. 3 s. ř. s. nucen přihlédnout z úřední povinnosti, neboť řízení před soudem bylo
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Dospěl
proto k závěru, že tato kasační stížnost je důvodná, byť z důvodů, jež je oprávněn posoudit
i z úřední povinnosti.
Pro posouzení věci je podstatný zejména §9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích. Podle odst. 1 a odst. 3 tohoto ustanovení, nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí, a zároveň jej ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude
ve stanovené lhůtě zaplacen. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Jak je zřejmé z výše uvedené rekapitulace soudního řízení, krajský soud stěžovatele
k zaplacení soudního poplatku nikdy nevyzval ani mu k zaplacení neurčil přiměřenou lhůtu.
Pokud řízení bez dalšího zastavil, postupoval v rozporu s §9 zákona o soudních poplatcích,
a to přestože na toto ustanovení sám odkázal. Krajský soud též pochybil, nerozhodl-li
nejprve samostatně o stěžovatelově návrhu na osvobození od soudních poplatků.
V tomto rozhodnutí by bylo na místě zabývat se tím, zda byl stěžovateli zákonným způsobem
doručen příslušný formulář, který on v dané lhůtě soudu vyplněný nepředložil. Nebyl-li
by stěžovatel v takovém rozhodnutí od placení soudního poplatku osvobozen, bylo
by na místě jej k jeho zaplacení vyzvat a stanovit mu k tomu lhůtu. Takto však krajský soud
v žalobním řízení nepostupoval a zatížil tím řízení vadami, které ve svém důsledku vedou
k nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení, a proto byl naplněn kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Vzhledem k výše uvedenému se Nejvyšší správní soud nezabýval otázkou, zda byla
stěžovateli soudem zaslaná písemnost řádně doručena, neboť to na nezákonnost rozhodnutí
krajského soudu nemá bezprostřední vliv.
Krajský soud v Brně pochybil, když řízení o stěžovatelově žalobě zastavil. Nejvyšší
správní soud z tohoto důvodu rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v novém
řízení (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu