ECLI:CZ:NSS:2007:6.AS.6.2006:83
sp. zn. 6 As 6/2006 - 83
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobkyně: Mgr. I. O. , proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor územního a
stavebního řízení, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, za účasti: 1) Ing. M. J.,
2) Ing. Z. J., oba zastoupeni JUDr. Tomášem Fuchsem, advokátem, se sídlem Panská 2/4,
Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
29. 6. 2005, č. j. 30 Ca 273/2003 - 50,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla v záhlaví
blíže označený rozsudek krajského soudu, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 18. 6. 2003, č. j. OÚSŘ U 03/30726/Do. Tímto rozhodnutím žalovaný
zamítl stěžovatelčino odvolání a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu ÚMČ Brno - Komín
ze dne 20. 2. 2003, č. j. SÚ-4540/02/2, kterým na základě výsledků vyvlastňovacího řízení
vedeného podle §108 odst. 2 písm. a) a písm. d) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), zamítl stěžovatelčin návrh na omezení
vlastnického práva zřízením věcného břemene k části pozemku p. č. 2549/2 v k. ú. K., jenž je
ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení, spočívajícího v právu chůze a jízdy, uložení
přípojek podzemních vedení a vstupu při údržbě a opravách.
Dne 13. 4. 2007 došlo Nejvyššímu správnímu soudu sdělení stěžovatelčina tehdejšího
zástupce, že ukončil její zastupování v této věci. Soud proto stěžovatelku přípisem
jí doručeným dne 3. 5. 2007 vyzval, aby soudu doložila plnou moc udělenou zvolenému
advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Tato výzva však zůstala oslyšena.
Podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí,
má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie.
Nepředložení plné moci advokáta brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná
se o nedostatek podmínky řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn. Nejvyšší správní
soud proto kasační stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s., za použití §120 s. ř. s. odmítl.
Na výše uvedeném nemohlo ničeho změnit ani to, že Nejvyššímu správnímu soudu byl
dne 10. 5. 2007 doručen přípis MUDr. J. K. a MUDr. I. K., PhD., v němž je uvedeno, že na
tyto osoby bylo převedeno vlastnické právo k pozemku p. č. 2541/25 v k. ú. K., a proto jim
stěžovatelka předala výzvu soudu jako svým právním nástupcům. Jmenovaní dávají tímto
přípisem soudu na vědomí, že mají zájem na projednání a rozhodnutí věci. Soudu byla též
doložena plná moc jmenovaných osob udělená advokátce JUDr. Jitce Rosenbachové. Jak totiž
soud již konstatoval ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2005, č. j. 1 Afs 38/2004 - 140,
publikovaným pod č. 559/2005 Sb. NSS, soud ve správním soudnictví při přezkoumávání
individuálního správního aktu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu. Tento skutkový a právní stav zahrnuje nejen soubor
skutkových zjištění učiněných správním orgánem a hodnocení těchto zjištění v souladu s
právní úpravou účinnou v okamžiku jeho rozhodování, ale též uzavřený počet individuálně
vymezených účastníků správního řízení. Jen s nimi soud jedná v následném přezkumném
řízení (nepodá-li ovšem žalobu tzv. opomenutý účastník správního řízení) a právě jejich
subjektivní práva a povinnosti mohou být dotčeny změnou, shledá-li soud správní rozhodnutí
nezákonným. (Podobně je procesní nástupnictví v případech singulární sukcese vyloučeno i
v řízení o dovolání a o žalobě pro zmatečnost: ustanovení §107a občanského soudního řádu
se zde nepoužije právě proto, že soud je při rozhodování vázán stavem, jaký tu byl v době
vydání rozhodnutí napadeného některým z těchto mimořádných opravných prostředků.)
Jak v soudním řízení správním, tak v řízení o dovolání a o žalobě pro zmatečnost nicméně
lze připustit procesní nástupnictví tam, kde původní účastník pozbude způsobilosti být
účastníkem řízení, tedy v případě smrti fyzické osoby či zániku právnické osoby, které mají
za následek přechod úplného souboru práv a povinností vážících se k původnímu účastníkovi
(univerzální sukcese). V řízení totiž za takové situace nastává nedostatek podmínky řízení
a úkolem soudu je tento nedostatek odstranit, je-li to možné, aby tak i univerzálním právním
nástupcům účastníků zůstala zachována věcná legitimace.
V projednávané věci ovšem stěžovatelka netvrdí, že u ní došlo k zániku způsobilosti být
účastníkem řízení, a soud tedy nemá důvod zabývat se úvahami o univerzálním právním
nástupnictví a o tom, zda je možno pokračovat v řízení s jinou osobou. Co se týče singulární
sukcese, jíž domnělí stěžovatelčini právní nástupci dokládají, ta nemá v řízení před správním
soudem žádné účinky: jednak proto, že nemůže nijak zasáhnout do stavu existujícího v době
rozhodování správního orgánu; jednak také proto, že soukromoprávním úkonem nelze měnit
obsah veřejnoprávního vztahu ani jeho subjekty. Stejně jako není možno prostředky
soukromého práva převádět veřejnoprávní povinnost, není možno z jejich titulu nabývat
ani subjektivních veřejných práv. Přitom nelze pominout, že návrh podle §107a občanského
soudního řádu by byla oprávněna podat toliko žalobkyně (stěžovatelka) nikoli ale osoby jiné.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu