ECLI:CZ:NSS:2007:6.AS.68.2007:70
sp. zn. 6 As 68/2007 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: AZ PARK, s. r. o., se sídlem Gočárova třída 504, Hradec Králové, zastoupen
Mgr. Jaroslavem Červenkou, advokátem, se sídlem Chmelova 357/II, Hradec Králové,
proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
č. j. 8 Ca 137/2006 - 32 ze dne 23. 7. 2007, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepři znáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti shora označenému
rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 29. 3. 2006, č. j. 89/550/06 - Tro. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
stěžovatele proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, kterým byla podle §71
písm. g) a §76 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně dalších zákonů (dále
jen „zákon o odpadech“), jakož i §67, §68 a §76 odst. 1 písm. c) téhož zákona stěžovateli
uložena pokuta podle ustanovení §66 odst. 3 písm. c) zákona o odpadech ve výši 120 000 Kč
za porušení §14 odst. 1 zákona o odpadech, které spočívalo v tom, že stavební odpady byly
využívány na místě, které nebylo dle zákona o odpadech k využívání těchto odpadů určeno.
Současně s kasační stížností požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku.
Svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel odůvodňuje
tím, že výkon pravomocného rozhodnutí by - s ohledem na nezanedbatelnou výši pokuty
a eventuelního příslušenství - mohl mít nevratné likvidační důsledky pro činnost a samotnou
existenci stěžovatele. Stěžovatel by se úhradou pokuty mohl dostat do platební neschopnosti,
resp. by tak mohla být ohrožena samotná existence společnosti. V případě úspěchu kasační
stížnosti by pak další řízení nemělo pro stěžovatele žádný praktický význam.
Žalovaný se na výzvu soudu vyjádřil k návrhu na přiznání odkladného účinku tak,
že pro přiznání odkladného účinku nevidí žádný důvod. Pokuta dodnes nebyla zaplacena,
což také svědčí o přístupu žalobce k dodržování platných právních předpisů.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro vyhovění
návrhu. Podle §55 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
usnesení, jímž se řízení nekončí a jímž se nikomu neukládá povinnost, nemusí obsahovat
odůvodnění. Přestože citované ustanovení na daný případ dopadá, Nejvyšší správní soud
alespoň krátce k věci dodává: Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek;
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 4 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná odkladný účinek,
jestliže: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce (zde
stěžovatele) nenahraditelnou újmu, 2) přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob 3) přiznání odkladného účinku není v rozporu
s veřejným zájmem. Všechny podmínky musejí být splněny kumulativně.
Okolnosti případu nasvědčují tomu, že druhá a třetí podmínka jsou v daném případě
splněny. Sporné však zůstává naplnění kritéria „nenahraditelné újmy“ jakožto
následku realizace napadeného rozhodnutí. Možnost přiznání odkladného účinku má
charakter mimořádný, protože soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje
právní účinky pravomocného rozhodnutí (v daném případě by tak dokonce zasáhl
do účinků dvou pravomocných rozhodnutí, a tím i do důsledků dvou pravomocně ukončených
řízení - správního a následně soudního - viz předchozí judikatura Nejvyššího správního soudu
k rozsahu odkladného účinku, který působí nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí
krajského soudu, ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí). Soud proto může přiznat
kasační stížnosti odkladný účinek pouze v případě, že osoba, které byla pravomocným
rozhodnutím uložena nějaká povinnost v návrhu na odkladný účinek přesvědčivým způsobem
doloží, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro ni znamenaly nenahraditelnou
újmu. V daném případě stěžovatel pouze tvrdí, že by mu výkonem rozhodnutí byla způsobena
nenahraditelná újma spočívající v likvidaci obchodní společnosti. Nepředložil však soudu
žádné podklady, ani důkazy, ze kterých by tato nenahraditelná újma vyplývala, případně
ze kterých by vyplýval rozsah této újmy, aby bylo možno posoudit údajný likvidační důsledek
případného vymožení uložené pokuty. Za těchto okolností zůstává tvrzení stěžovatele pouhým
ničím nepodloženým tvrzením. To jistě nepostačuje k tak závažnému zásahu, jakým je zásah
do právních účinků dvou pravomocných rozhodnutí - pravomocného soudního rozsudku
a předcházejícího pravomocného správního rozhodnutí. Institut přiznání odkladného účinku je
svou povahou institutem mimořádným, který není možno používat tím způsobem, že by byl
přiznáván na základě neurčitých, nepodložených nebo neprokázaných tvrzení.
Naplnění kritéria „nenahraditelné újmy“, která by vznikla v důsledku výkonu
napadeného rozhodnutí ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., nebylo prokázáno, a návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti proto nebylo možno vyhovět.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu