ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.106.2006
sp. zn. 6 Azs 106/2006 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: S. M . ,
zastoupen JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
č. j. 28 Az 46/2005 - 45 ze dne 9. 2. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se od mítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 9. 5. 2005, č. j. OAM - 3082/VL - 10 - 12 - 2004. Tímto správním rozhodnutím
žalovaný vyslovil, že se žalobci neuděluje azyl dle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky
(dále jen „zákon o azylu“) a že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
zákona o azylu.
Stěžovatel je přesvědčen, že důvody, které uváděl v řízení před žalovaným
i před soudem, ospravedlňují udělení azylu podle §12 zákona o azylu, neboť byl z důvodu
své agitační činnosti vystaven ve své vlasti nebezpeční pronásledování a trestání
za své politické názory. Stěžov atel namítá, že potíže, jimž musel čelit v zemi původu, nebyly
správně vyhodnoceny žalovaným, přičemž soud tento chybný postup převzal při rozhodování
o žalobě o neudělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu. Soud i správní orgán
rovněž chybně vyhodnotili existenci překážek vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Není totiž vyloučeno, že stěžovatel bude po návratu do vlasti vystaven nebezpečí trestního
stíhání.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, dále jen „s. ř. s.“), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem
řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem (§105
odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel výslovně uplatnil kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b)
s. ř. s. Kasační stížnost je přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu h motného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačním důvodem zakotveným
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítá, že rozsudek krajského soudu je stižen
nezákonností spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, zda v případě stěžovatele
byly naplněny podmínky pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu a pro vztažení
překážek vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona. K této argumentaci stěžovatele
může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že otázkou aplikace §12 a §91 ve skutkově
obdobných případech, jako je jeho, se zabýval obšírně již ve své předchozí judikatuře a je
možné odkázat i na judikaturu jiných soudů, s níž se ztotožňuje. Zejména v souvislosti
se stěžovatelovou námitkou, že je v jeho případě dán azylový důvod ve smyslu §12 písm. b)
zákona o azylu, je možno poukázat na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
25. 10. 2005, č. j. 30 Az 18/2005 - 59, podle kterého nejsou pronásledováním ve smyslu §12
zákona o azylu ani nezákonné postupy určitých složek státn í správy, pokud se je žadatel
o azyl nepokusil řešit ve své vlasti instančním či jiným právním způsobem, či na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2005, č. j. 4 Azs 395/2004 - 68 (www.nssoud.cz),
podle kterého za situace, kdy se stěžovatel účinně neobrátil se svými problémy na domovské
orgány (zde nevyužil soudní linie ochrany či ochrany poskytované úřadem ombudsmana),
nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu. Je třeba připomenout
i ustálenou judikaturu zabývající se pojmem pronásledování samotným (srovnej především
rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 1997, č. j. 6 A 505/95 - 28, či rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 1996, č. j. 6 A 571/94 - 25).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura správních soudů poskytuje tedy dostatečnou
odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném
rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu