ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.11.2007
sp. zn. 6 Azs 11/2007 - 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobce: C. H. T., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 1033/LE - VL - 07 - 12 - 2002 ze dne 13. 10. 2002,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
č. j. 24 Az 705/2003 - 27 ze dne 17. 9. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svou kasační stížností napadá usnesení Krajského
soudu v Ostravě č. j. 24 Az 705/2003 - 27 ze dne 17. 9. 2004, kterým bylo zastaveno řízení
o jeho žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 1033/LE - VL - 07 - 12 - 2002 ze dne
13. 10. 2002, jímž nebyl stěžovateli udělen azyl ve smyslu ustanovení §12, §13 odst. 1 a 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, a bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
V kasační stížnosti podané k poštovní přepravě dne 23. 6. 2006 a v jejím doplnění
ze dne 27. 11. 2006 stěžovatel uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné
a uplatňuje důvod kasační stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel tvrdil, že mu napadené
rozhodnutí nebylo nikdy doručeno a o jeho existenci se dozvěděl z evidencí Policie České
republiky. Stěžovatel v kasační stížnosti dále uvedl, že nebyly splněny zákonné podmínky
pro zastavení řízení dle ustanovení §33 zákona o azylu, neboť stěžovatel se sice v době
vydání napadeného rozhodnutí nezdržoval v Pobytovém středisku S., nemohl však nahlásit
soudu jinou adresu pro doručování, jelikož neměl jiné bydliště. Dále není z napadeného
rozhodnutí dle stěžovatele zřejmé, zda se mu krajský soud pokoušel doručovat písemnosti
(např. výzvu k odstranění vad žaloby či výzvu k doplnění). Z odůvodnění napadeného
rozhodnutí pak dle stěžovatele nevyplývá, na základě jaké skutečnosti dospěl soud k závěru,
že stěžovatel je neznámého pobytu, a z tohoto důvodu považuje napadené rozhodnutí
za neodůvodněné a tedy nepřezkoumatelné.
Z obsahu soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti
relevantní pro řízení o kasační stížnosti. Z úředního záznamu krajského soudu datovaného
7. 5. 2004 vyplývá, že stěžovatel dne 3. 4. 2004 svévolně odešel z Pobytového střediska S.
Tehdejší právní zástupce stěžovatele krajskému soudu sdělil, že mu aktuální pobyt jeho
klienta není znám. Dne 18. 8. 2004 byl krajskému soudu doručen přípis právního zástupce
stěžovatele, kterým byl krajský soud informován, že právní zástupce již nebude stěžovatele
v řízení před krajským soudem zastupovat. Dle ustanovení §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením §64 s. ř. s. byl stěžovateli
usnesením krajského soudu ze dne 24. 8. 2004, č. j. 24 Az 705/2003 - 23, ustanoven
opatrovník. Z úředního záznamu krajského soudu datovaného dne 10. 9. 2004 vyplývá,
že stěžovatel se do pobytového střediska nevrátil a aktuální místo jeho pobytu nebylo známo.
Napadeným rozhodnutím bylo zastaveno řízení o stěžovatelově žalobě dle ustanovení §33
zákona o azylu, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, ve spojení
s ustanovením §47 písm. c) s. ř. s. V odůvodnění krajský soud uvedl, že stěžovatel pobýval
naposledy v Pobytovém středisku S., odkud dne 3. 4. 2004 odešel a místo jeho pobytu není
známo.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud mimo jiné zjistil, že stěžovatel v Pobytovém
středisku S. pobýval mimo jiné od 11. 11. 2003, odkud dne 3. 4. 2004 svévolně odešel.
Ze správní spisu dále vyplývá, že od 10. 10. 2004 pobýval stěžovatel ve Věznici v B.
a od 19. 0. 2004 ve Věznici v O.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.). Nejvyšší správní
soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla kasační stížnost podána včas. Podle ustanovení
§106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, přičemž zmeškání lhůty nelze prominout. Napadené rozhodnutí
obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti, jakož i o místu, kde je třeba
kasační stížnost podat.
Jak již bylo uvedeno výše, krajský soud dne 7. 5. 2004 zjistil, že stěžovatel dne
3. 4. 2004 opustil Pobytové středisko S. Jelikož stěžovatel krajskému soudu nesdělil, kam je
mu možno po opuštění pobytového střediska doručovat písemnosti, obrátil se krajský soud
s dotazem o sdělení pobytu na tehdejšího právního zástupce stěžovatele. Ten však krajskému
soudu sdělil, že mu současný pobyt stěžovatele není znám, a později soud informoval
o vypovězení plné moci. V návaznosti na tyto skutečnosti pak krajský soud postupoval
správně, jestliže stěžovateli, jehož pobyt nebyl znám, ustanovil dle ustanovení §29 odst. 3
o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. opatrovníka. Před vydáním napadeného rozhodnutí se krajský
soud opětovně pokoušel zjistit pobyt stěžovatele, avšak neúspěšně. Ze správního spisu je
patrné, že ani příslušné orgány žalovaného nebyly informovány o aktuálním pobytu
stěžovatele, neboť stěžoval opustil pobytové středisko svévolně a místo svého nového pobytu
nikde nehlásil. Námitka stěžovatele, že neměl jiné bydliště a nemohl tedy soudu nahlásit jinou
adresu, zde nemůže obstát, neboť stěžovatel opustil místo, kam mu mohlo být doručováno,
z vlastní vůle. Ze soudního ani ze správního spisu nevyplývá, že by bylo stěžovateli
jakkoli bráněno v pobytu v Pobytovém středisku S. Jestliže se stěžovatel rozhodl z vlastní
vůle dosavadní místo pobytu opustit, bylo v jeho vlastním zájmu, aby soudu sdělil adresu,
na kterou by mu bylo možno doručovat. To však stěžovatel neučinil a krajský soud
tak postupoval správně, jestliže stěžovateli ustanovil opatrovníka.
Napadené rozhodnutí bylo opatrovníkovi doručeno v pátek 24. 9. 2004.
Dle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. mohla být kasační stížnost proti napadenému rozhodnutí
podána ve lhůtě dvou týdnů po doručení napadeného rozhodnutí. Byl-li stěžovateli ustanoven
opatrovník, počala lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti běžet ode dne doručení
napadeného rozhodnutí opatrovníkovi. Pro běh lhůty je právně bezvýznamné, jestliže
se stěžovatel dozvěděl o doručení napadeného rozhodnutí až později z evidencí Policie České
republiky, jak tvrdí v kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 5. 2004, č. j. 3 Azs 130/2004 - 33, www.nssoud.cz). Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta
stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne
následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách
stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců
nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne
tohoto měsíce. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním
dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§40 odst. 3 s. ř. s.). Podle ustanovení §40
odst. 4 téhož zákona je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má
povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadené rozhodnutí bylo doručeno opatrovníkovi
stěžovatele v pátek 24. 9. 2004. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala běžet
v sobotu 25. 9. 2004 a skončila v pátek 8. 10. 2004. Stěžovatel kasační stížnost podal
až drahně po uplynutí zákonné lhůty. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
jako opožděně podanou, aniž by se mohl zabývat důvodností kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu - kasační stížnosti - nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o něm.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu