ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.116.2007:56
sp. zn. 6 Azs 116/2007 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. M. T.,
zastoupen Mgr. Milanem Schubertem, advokátem, se sídlem Mírové náměstí 157/30,
Litoměřice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
27. 6. 2007, č. j. 32 Az 54/2006 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna žalobcova ustanoveného zástupce, advokáta Mgr. Milana Schuberta,
se urču je částkou 2400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 4. 10. 2006, č. j. OAM - 908/VL - 20 - K04 - 2006, žalovaný
neudělil žalobci (dále jen „st ěžovatel“) mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a
a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Toto rozhodnutí napadl stěžovatel žalobou ke Krajskému soudu v Hradci Králové,
který ji rozsudkem blíže označeným v záhlaví tohoto usnesení zamítl a žádnému z účastníků
nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační
stížnost, kterou následně doplnil prostřednictvím ustanoveného zástupce. Konkrétně
v ní uplatnil kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), jejichž naplnění spatřuje především v tom,
že se žalovaný ani krajský soud nesnažili správně porozumět jeho tvrzením ohledně důvodů
opuštění vlasti kvůli problémům se satanem. Pro jazykovou bariéru a stěžovatelovy jazykové
znalosti došlo k jeho naprostému nepochopení, přičemž šlo o přirovnání satana ke státní moci,
která se nakonec zmocnila i jeho domu a veškerých dokladů prokazujících totožnost.
Proto došlo k přehlédnutí rozhodující skutečnosti, totiž že stěžovatel byl v Senegalu
pronásledován za uplatňování svých politických práv a svobod, a to jako aktivní člen
Revoluční demokratické strany Senegalu. Za satana označil státní orgány a z tohoto důvodu
byl nepochopen, což vneslo zmatečnost do celého průběhu správního řízení. Stěžovatel
rovněž uvedl, že žalovaný ani krajský soud nemohou při rozhodování v dané věci ohledně
politické a bezpečnostní situace v Senegalu vycházet ze zpráv z roku 2002 a 2006. Stěžovatel
proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí tak napadený rozsudek byly vydány v souladu
s právními předpisy. V podrobnostech odkázal na obsah správního spisu, přičemž poukázal
zejména na nevěrohodnost stěžovatelových tvrzení, a proto setrval na svém rozhodnutí.
Pokud jde o tvrzené přirovnání senegalských státních orgánů k satanovi a obavu
z pronásledování pro uplatňování politických práv považuje žalovaný za novum neuplatněné
v předchozím řízení a zároveň poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 5 Azs 261/2005 - 61. Z výše uvedených důvodů navrhuje zamítnutí kasační stížnosti
pro její nedůvodnost.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel je zastoupen
advokátem a v kasační stížnosti uplatňuje důvody kasační stížnosti dle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s., kasační stížnost je s výjimkou níže uvedenou přípustná.
Po konstatování přípustnosti se Nejvyšší správní soud dále ve smyslu §104a s. ř. s.
musel zabývat otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Z ákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je
podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Stěžovatel žádné argumenty pro př ípadné konstatování přijatelnosti sám nepředložil.
Při hodnocení kritérií přijatelnosti je východiskem Nejvyššího správního soudu především
zjištění, zda dosavadní judikatura dostatečně a jednotně odpovídá na soubor otázek
přednesený v kasační stížnosti.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud především zjistil, že stěžovatel
již v roce 2000 žádost o azyl v České republice podal, řízení o ní bylo zastaveno a následné
soudní řízení pravomocně ukončeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne
17. 12. 2003. Opakovanou žádost stěžovatel podal dne 7. 8. 2006, přičemž za důvod označil
potíže se satanem, který vnikl do základů domu, v němž v D. bydlel. V průběhu pohovoru mj.
uvedl, že nikdy nebyl členem žádné politické strany či organizace, proti svému návratu do
Senegalu nic nemá. Žalovaný se jej dotazoval na četné rozpory ve výpovědích k první a druhé
žádosti. Ty stěžovatel označil za nepodstatné, popřípadě konstatoval, že nyní již má životní
zkušenosti, které dříve neměl. V Senegalu má ženu a syna. Se slovenskou přítelkyní má dvě
dcery, ona mu však znemožňuje se s nimi vídat, a proto ji stěžovatel považuje za ďáblici.
V žalobě ke krajskému soudu stěžovatel toliko napadl, že pohovor nebyl veden
tak, aby on položeným otázkám porozuměl, což způsobilo nemožnost zjištění důvodů jeho
žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný se nesnažil vysvětlit, co myslí sděleními ohledně
satana a ďáblice. Tato sdělení měla dle jeho názoru vést jednak k odbornému posouzení jeho
osoby a jednak ke zvážení důvodů pro udělení mezinárodní ochrany z humanitárních důvodů.
Krajský soud v rozsudku blíže označeném v záhlaví tohoto usnesení zejména konstatoval,
že žalovaný vedl pohovor standardním způsobem a pokládal otázky tak, aby byly zjištěny
všechny podstatné skutečnosti. Byl to naopak stěžovatel, kdo svými neurčitými odpověďmi
a ve vztahu k předchozí žádosti též rozpornými odpověďmi učinil svou výpověď
nevěrohodnou. Rozhodnutí žalovaného krajský soud vyhodnotil jako zákonné a správné.
Vzhledem k výše uvedenému je Nejvyšší správní soud nucen především konstatovat,
že námitku stěžovatelova pronásledování pro jeho politické přesvědčení stejně jako námitku
směřující proti užitým informacím o zemi původu musí v souladu s §104 odst. 4 s. ř. s.
odmítnout, neboť ani jedna z nich nebyla učiněna v řízení před krajským soudem, ač učiněna
být mohla.
Jedinou námitkou přípustně učiněnou tak zbývá námitka směřující proti způsobu,
jakým byl pohovor se stěžovatelem veden a jak byly zjišťovány důvody jeho žádosti o udělení
mezinárodní ochrany. V této souvislosti musí Nejvyšší správní soud především odkázat
na svůj rozsudek ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Azs 14/2003 - 66 (dostupný na www.nssoud.cz),
v němž konstatoval, že správní orgán v řízení o azyl musí umožnit žadateli o azyl sdělit
všechny okolnosti, které považuje pro udělení azylu za významné, avšak není jeho úkolem
předestírat důvody, pro které je azyl obvykle poskytován.
Rovněž tak otázkami věrohodnosti a rozsahu dokazování ze strany žalovaného
se Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval (příkladmo lze uvést například rozsudek ze dne
18. 1. 2006, č. j. 6 Azs 386/2004 - 40, dostupný na www.nssoud.cz), přičemž v nyní
přezkoumávaném případě krajský soud ve svém rozsudku z rámce dosavadní konstantní
judikatury nijak nevybočil.
Nejvyšší správní soud proto neshledal žádný z výše vymezených důvodů pro přijetí
kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut. Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Hradci
Králové č. j. 32 Az 54/2006 - 41 ze dne 15. 7. 2007 ustanoven zástupcem advokát Mgr. Milan
Schubert. Přestože ustanovený zástupce nereagoval na výzvu soudu, aby sdělil, jaké úkony
po svém ustanovení učinil a zda je plátcem DPH, Nejvyšší správní soud zástupci přiznal
podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu ve výši 1 x 2100 Kč, za úkon právní služby spočívající
v sepsání doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
advokátního tarifu, a dále náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden
úkon podle §13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem 2400 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu