ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.130.2006
sp. zn. 6 Azs 130/2006 - 76
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci ž al ob k yn ě : X. S. Ch.,
zastoupena JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem, se sídlem Vyšehradská 27, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM,
Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 88/VL - 07 - 19 - 2005 ze dne
28. 1. 2005, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
č. j. 63 Az 20/2005 - 47 ze dne 7. 2. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatelka brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému rozsudku
krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného o zamítnutí
žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
Jako důvody kasační stížnosti, jak lze dovodit z obsahu podání ve věci podané kasační
stížnosti ze dne 6. 3. 2003 a jejího doplnění z 14. 4. 2006 k výzvě Krajského soudu v Ostravě
ze dne 13. 3. 2006, č. j. 63 Az 20/2005 - 57, jež bylo tomuto soudu doručeno 20. 3. 2006,
uvádí stěžovatelka důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Nutno uvést, že jako důvod žádosti o azyl uvedla
stěžovatelka v azylovém řízení tíživé osobní problémy s manželem, kvůli kterým opustila
zemi původu - Čínu. Tyto okolnosti byly v řízeních dále rozvedeny a specifikovány
s tím, že stěžovatelka je přesvědčena, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu vzhledem k její osobní situaci, resp. podmínky minimálně pero
vztažení překážky vycestování podle §91 téhož zákona. V kasační stížnosti pak stěžovatelka
opakovaně odkázala na tyto důvody, kvůli kterým požádala o azyl v České republice
s tím, že si na těchto důvodech i nadále trvá. Současně stěžovatelka požádala o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka v ní uplatňuje
přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační stížnost je
tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly
plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatelka argumentuje kasačními
důvody dle §103 odst. 1, písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky
při vyhodnocování jejích azylových důvodů, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší
správní soud vnitřně jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků.
Pro příklad lze uvést rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 293/2005,
sp. zn. 4 Azs 15/2005 nebo sp. zn. 2 Azs 147/2004.
Ke stěžovatelčině námitce, že správní orgán měl její situaci podřadit důvodům
obsaženým v ust. §12 zákona o azylu a nikoliv ustanovení §16 zákona o azylu, odkazuje
Nejvyšší správní soud na právní názor vyslovený v rozsudku ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikován jako č. 244/2004 Sbírky rozhodnutí NSS.
Ohledně námitky týkající se překážky vycestování je namístě rovněž odkázat
na již konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 9. 9. 2004,
č. j. 2 Azs 147/2004 - 41, publikovaný pod č. 409/2004 Sbírky rozhodnutí NSS),
podle které „Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.,
nelze považovat za rozhodnutí o neudělení azylu ve smyslu §28 tohoto zákona. Za takové lze
považovat pouze rozhodnutí, kterým Ministerstvo vnitra rozhodne o neudělení azylu
pro nesplnění podmínek uvedených v ustanovení §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 téhož zákona
po věcném posouzení důvodů tvrzených žadatelem o azyl. V případě, kdy Ministerstvo vnitra
rozhodne o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., nečiní již výrok
o neexistenci překážek vycestování ve smyslu ustanovení §91 citovaného zákona.“ Není
a nikdy ani nebylo důvodu se otázkou překážky vycestování věcně zabývat; v tomto směru
tedy není žalovanému, ani krajskému soudu co vytýkat.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla
totožně posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že napadené rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem
odůvodněno, pro stěžovatelku z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán
a následně i soud vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji. O odkladném účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval - je stanoven přímo
ze zákona ( §32 odst. 5 zákona o azylu ).
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s. ), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu