ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.144.2006
sp. zn. 6 Azs 144/2006 - 104
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: O. Ch.,
zastoupen JUDr. Ivo Adámkem, advokátem, se sídlem Ostrčilova 13, Ostrava,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az 122/2004 - 57 ze dne
1. 12. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Ivo Adámkovi, se př i zná v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 1279,30 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
č. j. OAM - 2050/VL - 07 - 06 - 2004 ze dne 8. 6. 2004, kterým byla podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“) zamítnuta jeho žádost
o udělení azylu jako zjevně nedůvodná.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatel, že krajský soud posoudil věc
v rozporu s právním řádem, dále shledává pochybení všech orgánů, které ve věci doposud
rozhodovaly a uvádí, že v důsledku porušení právních předpisů nebyla žádost o azyl
projednána zákonným způsobem tak, aby nedošlo k porušení práv plynoucích ze zákona
o azylu. Uplatňuje všechny důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V závěru nově uvádí, že má
obavu z opuštění České republiky a odjezdu na Ukrajinu, kde mu hrozí vážné nebezpečí
z politických důvodů. Žádné ze svých tvrzení stěžovatel jakkoli blíže nespecifikuje,
pouze dodává, že pokud nově uvádí, že mu v případě návratu do vlasti hrozí vážné nebezpečí
z politických důvodů, pak by zde nepochybně byl zákonný důvod pro udělení azylu
dle ust. §12 zákona o azylu. Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku.
Krajský soud v Ostravě po podání kasační stížnosti proti předmětnému rozsudku
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 s. ř. s. a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy
Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem, jehož výklad
provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 -
39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících
typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií musí
Nejvyšší správní soud ve vztahu ke kasačním námitkám, kterými je namítána nezákonnost
a pochybení orgánů, jež ve věci rozhodovaly, nejprve konstatovat, že jsou zcela obecné
a nekonkrétní a chybí zde nezbytná náležitost: osvětlení právních důvodů kasační stížnosti
v tomto bodě žaloby a uvedení konkrétní nezákonnosti, které se měly orgány dopustit.
V této souvislosti je nutno poukázat na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu sp. zn. 2 Azs 92/2005, podle kterého je stěžovatel povinen vylíčit, jakých konkrétních
nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán,
popř. soud vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo
rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má
jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými
odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Podobnou situací,
jako je daný případ, se tedy Nejvyšší správní soud zabýval dostatečně již ve své předchozí
judikatuře.
Dále stěžovatel uplatňuje skutečnost, že pokud nově uvádí, že mu v případě návratu
do vlasti hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů, pak by zde nepochybně byl zákonný
důvod pro udělení azylu dle ust. §12 zákona o azylu. Tyto skutečnosti uvádí však stěžovatel
nově teprve v kasační stížnosti - nebyly součástí žaloby. K tomu lze uvést následující:
Rovněž otázkou opožděně uplatněných žalobních důvodů se Nejvyšší správní soud vnitřně
jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Je možné odkázat
např. na rozsudek sp. zn. 4 Azs 330/2005. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti
a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných
ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný
jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a
s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Stěžovateli byl k ochraně jeho zájmů pro řízení o kasační stížnosti ustanoven
zástupcem advokát JUDr. Ivo Adámek. Uvedený advokát podal dne 19. 2. 2007 vyúčtování
za poskytnuté úkony právních služeb podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V tomto vyúčtování
požadoval odměnu za 2 úkony právní služby, a to za ustanovení obhájcem
včetně prostudování spisu a za doplnění kasační stížnosti v celkové částce 2150 Kč.
(při částce 1000 Kč za jeden úkon právní služby a režijním paušálu po 75 Kč).
Vzhledem k tomu, že ustanovený advokát je plátcem DPH, uplatňuje celkovou částku ve výši
2558,50 Kč. Podle §11 odst. 1 advokátního tarifu náleží mimosmluvní odměna
za každý z úkonů právní služby v uvedeném ustanovení uvedených. Podle §11 odst. 1
písm. b) advokátního tarifu náleží odměna za první poradu s klientem včetně převzetí
a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem. Ustanovený advokát
však netvrdí, že se uskutečnila první porada se stěžovatelem, což je podmínkou přiznání
odměny za uvedený úkon. Studium spisu rovněž není takovým úkonem, za který náleží
odměna podle §11 odst. 1 advokátního tarifu, v daném případě navíc nahlédnutí do spisu
ani z obsahu spisu nevyplývá. Podání písemného doplnění kasační stížnosti ze 17. 5. 2006
pak je úkonem, za který náleží advokátu odměna podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního
tarifu. Ustanovenému advokátovi tak byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby,
což spolu s náhradou hotových výdajů v částce 75 Kč za jeden úkon právní služby (§13
odst. 3 advokátního tarifu) a s připočtením DPH činí celkem částku 1279,30 Kč, která byla
ustanovenému advokátovi přiznána.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu