ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.159.2006
sp. zn. 6 Azs 159/2006 - 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyň: a) I. M .,
b) nezl. V. M ., obě zastoupeny JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, se sídlem Praha 1,
Bolzanova 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
č. j. 28 Az 98/2005 - 37 ze dne 29. 3. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) napadly včasnou kasační stížností shora označený
rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 10. 2005, č. j. OAM - 1791/VL - 20 - 04 - 2005. Tímto správním rozhodnutím
žalovaný zamítl jejich žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky
(dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že důvody, které uváděl v řízení před žalovaným
jejich manžel a otec, ospravedlňují udělení azylu podle §12 zákona o azylu, neboť byl
z důvodu své agitační činnosti vystaven ve své vlasti nebezpečí pronásledování a trestání
za své politické názory. Potíže, jimž musel čelit v zemi původu, nebyly správně vyhodnoceny
žalovaným, přičemž soud tento chybný postup převzal při rozhodování o žalobě o neudělení
azylu ve smyslu §12 zákona o azylu. Soud i správní orgán rovněž chybně vyhodnotily
důsledky potíží manžela a otce stěžovatelek na ně samotné a z toho plynoucí důvody
pro udělení azylu.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
dále jen „s. ř. s.“), je podána osobami oprávněnými, neboť stěžovatelky byly účastnicemi
řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a jsou zastoupeny advokátem (§105
odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelky výslovně uplatnily kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a),
b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost je přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelek. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-
právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelky v kasační stížnosti argumentují velmi
obecně, přičemž podle obsahu námitek lze dovodit, že uplatňují pouze kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítají, že rozsudek krajského soudu je stižen
nezákonností spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, zda v jejich případě byly
naplněny podmínky pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud
konstatuje, že se opakovaně a konstantně vyjadřoval k aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu, a to v případech obdobných stěžovatelčiným. V této souvislosti lze například
poukázat na rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 27/2003 - 48, či rozsudek ze dne
30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, oba dostupné na www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima
facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelek. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu