ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.163.2006
sp. zn. 6 Azs 163/2006 - 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: K. B . , zastoupen
Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem, se sídlem Jana Zajíce 36, Praha 7, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 506/2004 - 33
ze dne 22. 3. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se od mítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu Mgr. Andreji Perepečenovi,
se ne p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
č. j. OAM - 3065/VL - 07 - 04 - 2004 ze dne 1. 11. 2004, kterým mu nebyl udělen azyl
podle ustanovení §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon
o azylu“), a ani na něj nebyly vztaženy překážky vycestování ve smyslu ustanovení §91
téhož zákona.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatel skutečnost, že splňuje podmínky
pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu, neboť má odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu etnického (národnostního) původu své rodiny. O pronásledování menšiny Kurdů -
Jezidů v Gruzii informují i mezinárodní nevládní organizace. Stěžovatel v tomto směru
odkazuje na zprávy Human Rights Information and Documentation Centre a The Institue of
War and Peace Reporting. Dále stěžovatel uplatňuje nedostatečně zjištěný skutečný stav věci
ve vztahu k překážkám vycestování podle §91 zákona o azylu. Stěžovatel se domnívá, že
obavy z návratu do země jsou oprávněné. Odůvodnění správního rozhodnutí postrádá podle
kasačních námitek přesvědčivé zdůvodnění závěru ohledně neudělení humanitárního azylu ve
smyslu §14 zákona o azylu. Není ani zřejmé, zda správní orgán zohlednil, že o azyl žádala
celá stěžovatelova rodina. Dále kasační stížnost obsahuje řadu námitek, které však postrádají
nezbytnou konkretizaci (námitky nedostatečně zjištěného skutečného stavu věci, neopatření
potřebných podkladů pro rozhodnutí, porušení pravidel vedení řízení apod. - bez bližší
konkretizace). Nutno ještě uvést, že vlastním azylovým důvodem stěžovatele byly obavy
z pronásledování v zemi původu - v Gruzii - z důvodu národnostního původu jeho rodiny
(otec – Osetinec, matka – Jezidka).
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustné důvody ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu ustanovení
§104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je
podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly
plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
se Nejvyšší správní soud zabýval jednotlivými uplatněnými kasačními námitkami podle §103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Nejprve tedy k řadě tvrzení v kasační stížnosti, které jsou
zcela obecné a nekonkrétní a chybí u nich nezbytná náležitost: osvětlení právních důvodů
kasační stížnosti a uvedení konkrétní nezákonnosti, které se měly orgány dopustit.
V této souvislosti je nutno poukázat na rozsudek sp. zn. 2 Azs 92/2005, podle kterého je
stěžovatel povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah,
hodnocení či závěrů se měl správní orgán, popř. soud vůči němu dopustit v procesu vydání
napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj
právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže
spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými
výtkami. Podobnou situací, jako je daný případ, se tedy Nejvyšší správní soud zabýval
dostatečně již ve své předchozí judikatuře. K vlastní argumentaci stěžovatele vůči procesním
náležitostem a úplnosti podkladů lze nad rámec nezbytného odkázat např. na rozsudek
Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Azs 223/2004, nebo č. j. 5 Azs 22/2003 - 41.
V dalších námitkách stěžovatel uplatňuje, že vzhledem k poměrům v Gruzii
a ke svému etnickému původu (otec - Osetinec, matka - Jezidka) splňuje podmínky vymezené
v ustanovení §12 zákona o azylu. Odkazy na zprávy Human Rights Information
and Documentation Centre a The Institue of War and Peace Reporting stěžovatel neuplatnil
v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Takové námitky jsou pak nepřípustné dle §104 odst. 4 s. ř. s. K vlastní námitce údajného
pronásledování z důvodu národnosti a splnění podmínek vymezených v ustanovení §12
zákona o azylu Nejvyšší správní soud odkazuje na svůj rozsudek sp. zn. 8 Azs 194/2005.
Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem konstatuje, že za pronásledování nelze
považovat případný masový výskyt negativních jevů ze strany spoluobčanů vůči osobám
určitého etnického původu v domovské zemi stěžovatele za předpokladu, že nejde o součást
státní politiky.
Pokud se dále jedná o stížní námitku dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., popř. §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., že krajský soud řádně neposoudil správní uvážení ohledně nenaplnění
podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu §14 zákona o azylu, lze uvést
následující: Rovněž touto otázkou se Nejvyšší správní soud vnitřně jednotně a nerozporně
zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Pokud jde o kasační námitku vůči mezím
právního uvážení ohledně posouzení naplnění podmínek humanitárního azylu, pak je možné
odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 189/2005 - 53,
nebo rozsudek č. j. 5 Azs 3/2003 - 54. V případě udělení tzv. humanitárního azylu podle §14
zákona o azylu lze jej udělit pouze v případě hodného zvláštního zřetele, přičemž zákon
nestanoví podmínky pro jeho udělení. Proto na něj není právní nárok a zůstává tak pouze
na režimu správního uvážení posoudit důvody žadatele o azyl. Udělení azylu je na volné
úvaze příslušného správního orgánu a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze
v omezeném rozsahu. Správní orgán řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatele,
tak i stav v jeho zemi, a pokud sám z toho nedovodil důvody pro udělení humanitárního
azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména když stěžovatel ve správním řízení
ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu neuváděl.
Konečně k námitce týkající se překážky vycestování Nejvyšší správní soud odkazuje
např. na rozsudek sp. zn. 3 Azs 95/2005 nebo sp. zn. 6 Azs 498/2004, když s námitkami
stěžovatele se Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal
náležitým a vyčerpávajícím způsobem. Námitka stěžovatele v kasační stížnosti
pak argumentaci soudu uvedenou v odůvodnění jeho rozsudku nikterak konkrétně
nezpochybňuje ani nevyvrací.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut. Ustanovený zástupce nárok na odměnu za zastupování neuplatnil (ze spisu ostatně
ani nevyplývají žádné jeho úkony právní pomoci), odměna za zastupování mu tedy nebyla
přiznána.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu