ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.164.2006
sp. zn. 6 Azs 164/2006 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce:
V. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2005, č. j. OAM - 758/VL - 07 - BE07 - 2005,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
26. 1. 2006, č. j. 47 Az 33/2005 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojí včas podanou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí označené
v záhlaví tohoto usnesení a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Stěžovatel namítá
nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu spočívající v nesrozumitelnosti tohoto
rozhodnutí.
Podle názoru krajského soudu stěžovatel nesprávně posoudil otázku překážek
vycestování podle §91 zákona o azylu, neboť neposoudil tvrzení žalobce z hlediska
ustanovení čl. 33 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
a to s ohledem na objektivní hrozby po případném návratu žadatele o azyl do země původu,
tedy částečně jiným skutečnostem nastávajícím v odlišném čase. Stěžovatel napadá
argumentaci krajského soudu s tím, že i soud ve svém rozsudku konstatoval, že stěžovatel
zhodnotil tvrzení žalobce na pozadí informací o situaci v zemi původu a posuzoval
je s ohledem na interpretaci pojmu „nelidské a ponižující zacházení“ ve smyslu čl. 3 Evropské
úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, důvod ke zrušení rozhodnutí
stěžovatele však shledal v neposouzení tvrzení žalobce z hlediska čl. 33 této úmluvy.
Vzhledem k tomu, že článek 33 zmíněné úmluvy stanoví, že každá vysoká smluvní strana
může oznámit Evropskému soudu pro lidská práva každé údajné porušení ustanovení úmluvy
a jejích protokolů jinou smluvní stranou, považuje stěžovatel odůvodnění soudu za zcela
nesouvisející s podmínkami vyslovení překážek vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody kasační
stížnosti subsumovatelné podle svého obsahu pod ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Kasační stížnost je tak přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sez ná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelova námitka rekapitulovaná výše by mohla být
důvodem přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu posledně vymezeného bodu (zásadní
pochybení krajského soudu v řízení o žalobě). Pokud jde o nepřezkoumatelnost rozhodnutí
soudu pro nesrozumitelnost, Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že již ve svém rozsudku
ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52 (www.nssoud.cz) konstatoval, že rozhodnutí je třeba
pokládat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a tím i nesrozumitelnost ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pokud z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu není
zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů
či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní
argumentaci stěžovatele v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené
právní normy. Takové nedostatky rozsudku však stěžovatel nenamítá; vzhledem k tomu,
že již prima facie je stěžovatelem namítaný „nesrozumitelný“ odkaz na čl. 33 Evropské
úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v rozsudku krajského soudu zjevnou
písařskou chybou, neboť celý odstavec, v němž se tento odkaz objevuje, se týká čl. 3
téže Úmluvy, a vzhledem k tomu, že stěžovatel neopírá svou námitku nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí krajského soudu o další příklady, v nichž by bylo lze rozhodnutí krajského soudu
považovat za nesrozumitelné ve výše naznačeném smyslu, Nejvyšší správní soud neshledal
důvody k přezkumu důvodnosti námitky stěžovatele. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení
§104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu