ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.169.2006
sp. zn. 6 Azs 169/2006 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové
a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: N. M ., zastoupen JUDr. Miroslavem
Blažkem, advokátem, se sídlem Mezi Školami 2320/4, Praha 5, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2006, č. j. 46 Az 70/2005 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svou kasační stížností napadá rozsudek Krajského
soudu v Praze č. j. 46 Az 70/2005 - 25 ze dne 30. 3. 2006, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 1943/AŘ - 2002 ze dne 11. 11. 2003, jímž bylo
potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o zastavení řízení o udělení azylu
podle ustanovení §25 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek
krajského soudu byl doručen opatrovníku, který byl stěžovateli ustanoven Krajským soudem
v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2006 č. j. 46 Az 70/2005 - 15 z důvodu stěžovatelova
neznámého pobytu, a to dne 27. 4. 2006. Dále ze spisu vyplývá, že kasační stížnost
adresovaná Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Praze
byla stěžovatelem podána osobně dne 15. 6. 2006.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že krajský soud výše zmíněným usnesením
ustanovil opatrovníka z důvodu neznámého pobytu neoprávněně. Stěžovatel poukázal
na to, že krajský soud usoudil, že pobyt stěžovatele není zná m, aniž však učinil řádný dotaz
u příslušné součásti cizinecké policie ohledně aktuálního pobytu stěžovatele. Přitom byl soud
v této věci Policií České republiky, ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie,
odkázán na Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha východ.
Podle svých slov stěžovatel tuto součást cizinecké policie pravidelně navštěvuje a je mu zde
pravidelně prodlužováno vízum. Soud se ovšem této složky Policie České republiky nedotázal
na místo stěžovatelova pobytu.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), nicméně kasační stížnost nepodal včas (§106
odst. 2 s. ř. s.). Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být totiž kasační stížnost podána
do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, přičemž zmeškání lhůty nelze
prominout. Napadený rozsudek krajského soudu obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání
kasační stížnosti, jakož i o místu, kde je třeba kasační stížnost podat.
Pokud jde o stěžovatelovu námitku, že mu byl ustanoven opatrovník z důvodu
neznámého pobytu neoprávněně, neboť krajský soud řádně nezjistil skutečný stav věci,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že ze soudního spisu vyplývá, že se krajský soud nejprve
pokusil kontaktovat stěžovatele procesním poučením ze dne 30. 11. 2005, a to na poslední
známou adresu stěžovatele (areál Z. d. P., P.). Z doručenky tohoto poučení (založena na č. l. 9
soudního spisu), která byla vrácena spolu s celou zásilkou krajskému soudu dne 5. 12. 2005,
vyplývá, že adresát se z uvedené adresy odstěhoval bez udání nové adresy. Na toto zjištění
reagoval krajský soud dne 8. 12. 2005 dotazem na evidenci Ministerstva vnitra, z níž zjistil, že
stěžovatel je stále hlášen na zmíněné adrese (č. l. 11 soudního spisu). Protože ani tento způsob
nevedl ke zjištění nového pobytu stěžovatele, obrátil se krajský soud dne 16. 12. 2005 na
ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie. Ta soudu dne 4. 1. 2006 (č. l. 14 soudního
spisu) sdělila, že stěžovatel má od 15. 12. 2005 vydané vízum za účelem řízení o udělení
azylu, přičemž jako adresa pobytu byl udán opět areál Z. d. P. Z tohoto sledu událostí je
zřejmé, že je sice pravdou, že stěžovatel patrně docházel na místně příslušné oddělení
cizinecké a pohraniční policie za účelem prodlužování víza (přinejmenším tak učinil
v prosinci 2005), ale je také zřejmé, že právě v prosinci 2005, kdy již prokazatelně na uváděné
adrese nepobýval, cizinecké policii novou adresu neoznámil. Jinak by ředitelství služby
cizinecké a pohraniční policie dne 4. 1. 2006 nesdělovalo krajskému soudu neaktuální adresu.
Za této situace bylo logické, že krajský soud oblastní ředitelství cizinecké a pohraniční policie
nekontaktoval, protože z časové posloupnosti událostí bylo zjevné, že informaci o místě
aktuálního pobytu nezíská ani tam. Nejvyšší správní soud proto nesdílí námitku stěžovatele
o tom, že krajský soud pro závěr, že stěžovatelův pobyt nebyl znám, nezjistil dostatek
podkladů.
S ohledem na to, že Nejvyšší správní soud námitku stěžovatele o neoprávněnosti
doručování opatrovníku nesdílí, musí konstatovat, že podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená
tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího
poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených
podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle ustanovení
§40 odst. 3 s. ř. s., připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním
dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §40 odst. 4 téhož zákona
je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost
je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadený rozsudek byl opatrovníku stěžovatele doručen
ve čtvrtek dne 27. 4. 2006. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti tedy počala běžet
v pátek dne 28. 4. 2006 a skončila v pátek dne 12. 5. 2006. Stěžovatel tedy kasační stížnost
podal až drahně po uplynutí zákonné lhůty.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně
odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděně podanou.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.ve spojení s §120
s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu - kasační stížnosti - nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o něm.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu