ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.181.2006
sp. zn. 6 Azs 181/2006 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: Q. S., zastoupen
JUDr. Petrem Tandlerem, advokátem, se sídlem nám. Dr. E. Beneše 3/19, Liberec,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2006,
č. j. 6 Az 48/2004 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
č. j. OAM - 582/LE - 04 - 05 - 2004 ze dne 2. 9. 2004, kterým mu nebyl udělen azyl
podle ustanovení §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon
o azylu“), a ani na něj nebyla vztažena překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91
téhož zákona.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatel skutečnost, že výslechy na Policii ČR
s ním byly od počátku vedeny tak, že neúmyslně potvrdil důvody použité k zamítnutí žádosti
o azyl. Výslechy byly tendenční s cílem vytvořit podklad pro zamítavé rozhodnutí.
Takovéto podklady pak vedly k nesprávnému posouzení právní otázky splnění podmínek
pro udělení azylu a skutková podstata díky tomuto postupu nemá oporu ve spisech.
Dále stěžovatel uvádí, že jeho důvody k žádosti o azyl (důvodná obava z ohrožení života
z důvodů náboženských v souvislosti s přestoupením matky stěžovatele k šíitské náboženské
minoritě, vražda sestry z důvodu zneuctění matčiny rodiny a související obavy z podobného
osudu) byly soudem bagatelizovány a důvody uvedené v rozsudku Městského soudu v Praze
svědčí o zlehčujícím přístupu soudu k osobní situaci stěžovatele. Stěžovatel současně
v kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu ustanovení
§104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je
podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Městský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Městský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
se Nejvyšší správní soud zabýval jednotlivými kasačními námitkami. Stěžovatel uplatňuje
důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b), popř. d) s. ř. s. Nejprve tedy k námitce, že výslechy
byly tendenční s cílem vytvořit podklad pro zamítavé rozhodnutí. Tento argument nebyl
stěžovatelem uplatněn v řízení o žalobě. Námitky, které nebyly uplatněny v řízení o žalobě,
jsou pak nepřijatelné podle §104 odst. 4 s. ř. s. a nemohou být věcně projednány.
Dále stěžovatel nesouhlasí s posouzením právní otázky soudem,
když tento dle jeho názoru bagatelizoval reálné obavy z ohrožení života z důvodů
náboženských, v souvislosti s přestoupením matky stěžovatele k šíitské náboženské minoritě.
Nutno konstatovat, že z charakteru obav, které uplatňuje stěžovatel, nelze dovodit, že by měl
problémy ze strany státního aparátu. Vyhrožování ze strany soukromých osob nelze
považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu. V daném případě navíc možnost
domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, nebyla reálně využita, a tyto skutečnosti
nebyly v řízení vyvráceny. Takovou právní situací za skutkově obdobných okolností
se Nejvyšší správní soud zabýval jednotně a vnitřně bezrozporně v řadě svých předchozích
rozsudků. V tomto smyslu je možné odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 4 Azs 38/2003 - 36. Nejvyšší správní soud za těchto okolností neshledal pochybení
městského soudu v posouzení projednávané věci.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a městský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji. O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení
§107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Není o něm třeba rozhodovat
tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona
o azylu).
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu