ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.20.2007
sp. zn. 6 Azs 20/2007 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně: O. Z.,
zastoupena JUDr. Evou Frélichovou, advokátkou, se sídlem Kollárova 3, Znojmo,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2005,
č. j. OAM - 1567/VL - 10 - VL02 - 2005, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2006, č. j. 60 Az 107/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, JUDr. Evě Frélichové, advokátce, se při znává
na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů částka ve výši 4800 Kč,
která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního
soudu.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) svou kasační stížností napadá shora označený
rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti výše uvedenému
rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl žádost stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně
nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), byla podána včas
(§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka v ní uplatňuje kasační důvod dle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatelka tvrdí, že by bývala podala žádost o udělení humanitárního
azylu dle ustanovení §14 zákona č. 325/1999 Sb., kdyby byla o této možnosti informována.
Dále stěžovatelka uvádí, že vady správního řízení namítané v žalobě nebyly v soudním řízení
dostatečně přezkoumány, což je hlavním důvodem pro podání kasační stížnosti. Stěžovatelka
poukazuje na text žaloby ze dne 5. 9. 2005 a žádá, aby body II. a III. žaloby byly v plném
rozsahu považovány za součást důvodů kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, www.nssoud.cz. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-
právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že nebyla informována o možnosti požádat
o humanitární azyl. Tato tvrzená skutečnost je však v rozporu s obsahem správního spisu,
dle kterého stěžovatelka při odjezdu z Ukrajiny měla v úmyslu požádat v České republice
o azyl z ekonomických důvodů. Stěžovatelka ve své kasační stížnosti odkazuje na žalobu
ze dne 5. 9. 2005 a žádá, aby byly body II. a III. žaloby považovány za součást kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud konstatuje, že pouhý odkaz na námitky vznesené v jiném
řízení, které směřují vůči rozhodnutí žalovaného, nikoliv vůči napadenému rozhodnutí
krajského soudu, nemohou být důvodem kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
s. ř. s. Řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou a stěžovatelka je povinna
výslovně označit důvody, pro které kasační stížnost podává, a jen v mezích takto uplatněných
důvodů je Nejvyšší správní soud oprávněn napadené rozhodnutí přezkoumat. Navíc je nutno
podotknout, že stěžovatelka v žalobě uvedla pouze námitky obecného charakteru spočívající
v citaci příslušných ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád),
a zákona č. 325/1999 Sb., aniž by upřesnila, jakými konkrétními vadami je rozhodnutí
žalovaného postiženo. Krajský soud tak postupoval v souladu se zákonem, jestliže procesní
postup žalovaného v řízení přezkoumal obecně ve vztahu k obsahu správního spisu
a neshledal v postupu žalovaného pochybení (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 28/2004 – 41, www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Stěžovatelce byla pro řízení o kasační ustanovena zástupkyní advokátka JUDr. Eva
Frélichová. Té Nejvyšší správní soud přiznal podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s. na základě skutečností zřejmých ze spisu odměnu ve výši 4800 Kč
za dva úkony právní služby spočívající v první poradě s klientkou včetně převzetí a přípravy
zastoupení a v písemném podání soudu týkajícím se věci samé (§11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení úkonů, společně
s paušální náhradou hotových výdajů podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Pro zaplacení
této částky soud stanovil přiměřenou lhůtu. Ustanovená zástupkyně Nejvyššímu správnímu
soudu sice sdělila, že požaduje odměnu i za úkon „sepsání žádosti o prodloužení lhůty
k podání vyjádření dle ust. 106 odst. 3 s. ř. s.“, Nejvyšší správní soud však nemohl ustanovené
zástupkyni odměnu za takový úkon přiznat, neboť sepsání žádosti o prodloužení lhůty
se nepovažuje za podání ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu