ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.211.2006
sp. zn. 6 Azs 211/2006 - 93
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: O. K ., zastoupen
Mgr. Janou Hladíkovou, advokátkou, se sídlem 17. listopadu 623, Pardubice, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, č. j.
52 Az 4/2005 - 54 ze dne 8. 6. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, Mgr. Janě Hladíkové, se odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů ne př i z ná v á.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svou kasační stížností napadá rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové č. j. 52 Az 4/2005 - 54 ze dne 8. 6. 2006, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 3509/VL - 07 - P08 - 2004 ze dne
24. 3. 2005, jímž nebyl stěžovateli udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14
a nebyly na něj ani vztaženy překážky vycestování ve smyslu §91 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni
rozhodování žalovaného.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek
krajského soudu byl stěžovateli doručen 3. 7. 2006. Dále ze spisu vyplývá, že kasační stížnost
adresovaná Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Hradci
Králové byla stěžovatelem podána dne 31. 7. 2006.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), nicméně kasační stížnost nepodal včas (§106
odst. 2 s. ř. s.).
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Napadený rozsudek krajského soudu obsahuje
řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti, jakož i o místu, kde je třeba kasační stížnost
podat.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení
lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta
uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle ustanovení §40 odst. 4 téhož zákona je lhůta
zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost
je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadený rozsudek byl stěžovateli doručen v pondělí dne
3. 7. 2006. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala tedy běžet v úterý dne
4. 7. 2006 v 00.01 hodin a skončila v pondělí dne 17. 7. 2006 ve 24.00 hodin. Kasační stížnost
však byla podána stěžovatelem osobně až v průběhu dne 31. 7. 2006, tedy již po skončení
lhůty. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni
odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděně podanou, aniž se mohl
zabývat důvodností kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., neboť v případě
odmítnutí návrhu – kasační stížnosti – nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení o něm.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 8. 2006,
č. j. 52 Az 4/2005 - 72, ustanovena zástupkyní Mgr. Jana Hladíková. Ta na výzvu Nejvyššího
správního soudu sdělila, že požaduje přiznat náhradu nákladů právního zastoupení za jeden
úkon právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení ve věci. Zároveň však uvedla,
že neměla možnost učinit s klientem první poradu ve věci, protože se jí ho nepodařilo
zastihnout, nicméně se pokoušela ho kontaktovat čtyřmi doporučenými zásilkami. Nejvyšší
správní soud konstatuje, že návrhu ustanovené zástupkyně nemůže vyhovět, jelikož požaduje
přiznání odměny za zastupování a náhradu nákladů v podstatě pouze za pokus o kontaktování
stěžovatele, což je úkon, který nelze podřadit pod žádný z úkonů právní služby ve smyslu
ustanovení §11vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu