ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.22.2006
sp. zn. 6 Azs 22/2006 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci ž al ob k yn ě : L. G.,
zastoupena Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou, se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2003, č. j. OAM - 3948/VL - 19 - K04 - 2002, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 1. 11. 2005, č. j. 14 Az 463/2004 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatelka brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému rozsudku
krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž jí nebyl
udělen azyl podle ustanovení §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon
o azylu“), a ani na ni nebyly vztaženy překážky vycestování ve smyslu ustanovení §91
téhož zákona.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatelka nedostatečně zjištěný skutečný stav
věci a nedostatečné posouzení správního uvážení soudem v otázce, zda nebyly dány
podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu §14 zákona o azylu.
Kasační stížnost podala účastnice řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského
soudu vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka argumentuje kasačními důvody
zakotvenými v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a namítá, že rozsudek krajského soudu
je stižen vadou řízení spočívající v tom, že správní orgán při svém rozhodnutí vyšel z neúplně
zjištěného skutkového stavu. K této argumentaci stěžovatelky může Nejvyšší správní soud
pouze podotknout, že otázkou aplikace §12 a §91 zákona o azylu ve skutkově obdobných
případech, jako je její, se zabýval obšírně již ve své předchozí judikatuře a je možné odkázat
i na judikaturu jiných soudů, s níž se ztotožňuje. Pokud jde o kasační námitku vůči rozsahu
zjišťování rozhodných skutečností, pak je možné odkázat zejména na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41 (www.nssoud.cz).
Pokud se dále jedná o stížní námitku dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
popř. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., že krajský soud řádně neposoudil správní uvážení ohledně
nenaplnění podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu §14 zákona
o azylu, lze uvést následující: Rovněž touto otázkou se Nejvyšší správní soud vnitřně jednotně
a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Pokud jde o kasační námitku vůči
mezím správního uvážení ohledně posouzení naplnění podmínek humanitárního azylu,
pak je možné odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2006,
č. j. 6 Azs 189/2005 - 53, nebo rozsudek z 27. 8. 2003, č. j. 5Azs 3/2003 - 54
(www.nssoud.cz). V případě udělení tzv. humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu lze
jej udělit pouze v případě hodného zvláštního zřetele, přičemž zákon nestanoví podmínky
pro jeho udělení. Proto na něj není právní nárok a zůstává tak pouze na režimu správního
uvážení posoudit důvody žadatele o azyl. Jak vyplynulo ze správního spisu, žalovaný
zkoumal, zda v případě stěžovatelky nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu,
a dospěl k závěru, že tomu tak není. Udělení azylu je na volné úvaze příslušného správního
orgánu a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Správní orgán
řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatelky, tak i stav v její zemi, a pokud sám
z toho nedovodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí
v jeho pravomoci, zejména když stěžovatelka ve správním řízení ani žádné důvody hodné
zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu sama neuváděla.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu