ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.227.2006
sp. zn. 6 Azs 227/2006 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: D. A. C. S.,
zastoupen Mgr. Jiřím Brožem, advokátem, se sídlem Dykova 17, Praha 10, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 1070/VL - 10 - 04 - 2005 ze dne 21. 6. 2005, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 65 Az 226/2005 -
25 ze dne 19. 5. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Jiřímu Brožovi, se př i znáv á na odměně
za zastupování a náhradě hotových výdajů včetně částky daně z přidané hodnoty
částka ve výši 5712 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení
z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí
žalovaného, jímž nebyl stěžovateli udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného, a nebyly na něj vztaženy ani překážky
vycestování podle ustanovení §91 téhož zákona.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod kasační
stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Konkrétně totiž tvrdí, že krajský soud
nezákonně zastavil řízení o žalobě, neboť stěžovatel sice svou žalobu vzal zpět, učinil
tak ovšem v omylu, který pramenil z nesprávných informací. Tento omyl byl
podle stěžovatele způsoben především neznalostí českého jazyka a českého právního řádu.
S ohledem na uplatněný kasační důvod považuje Nejvyšší správní soud kasační stížnost
za přípustnou.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje, jak shora uvedeno, kasačním
důvodem zakotvenými v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a namítá, že usnesení
krajského soudu o zastavení řízení je nezákonné, neboť stěžovatel svůj procesní úkon
(zpětvzetí žaloby), na jehož základě řízení krajský soud zastavil, učinil v omylu.
K tomuto důvodu kasační stížnosti může Nejvyšší správní soud pouze podotknout,
že otázkou nezákonnosti zastavení řízení na základě procesního úkonu účastníka,
který posléze tvrdí, že jednal v omylu, se zabýval již ve své předchozí judikatuře, která dává
dostatečnou odpověď na stěžovatelovy námitky. Zejména budiž na tomto místě jmenován
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. 6 Azs 105/2006 - 53,
(www.nssoud.cz), v němž Nejvyšší správní soud jasně konstatoval ve skutkově
naprosto obdobném případě, že omyl v procesním úkonu nemá za řízení žádného významu,
obšírněji se pak k omylu v procesním úkonu vyslovil též v rozsudku ze dne 10. 1. 2006,
č. j. 6 Azs 310/2005 - 101, (www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud
se prima facie v napadeném usnesení neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení
podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Ostravě
č. j. 65 Az 226/2005 - 36 ze dne 13. 9. 2006 ustanoven zástupcem advokát Mgr. Jiří Brož.
Tomu Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu ve výši 4800 Kč za dva
úkony právní služby spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení a sepisu podání ve věci samé podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění ke dni provedení úkonu, společně s režijním
paušálem podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Protože je ustanovený advokát rovněž plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani,
kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Tato částka činí 912 Kč.
Ustanovenému zástupci se tedy přiznává odměna v celkové výši 5712 Kč. Pro zaplacení
této částky soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu