ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.236.2006
sp. zn. 6 Azs 236/2006 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: N. T. L.,
zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Václavské nám. 21, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2006, č. j. 56 Az
40/2006 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 27. 1. 2006, č. j. OAM - 1149/LE - PA04 - PA04 - 2005. Tím žalovaný zamítl
stěžovatelovu žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „zákon o azylu“). Své rozhodnutí
žalovaný odůvodnil tím, že stěžovateli se nelíbil život ve Vietnamu a k podání žádosti
o udělení azylu jej vedla nutnost zlegalizovat si tímto způsobem pobyt, aby zde mohl zůstat
a starat se spolu s bratrem o matku.
Stěžovatel jako důvod kasační stížnosti uvádí vady řízení spočívající
v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízeních
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost,
a proto tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí žalovaného zrušit. Pro nedostatek důvodů považuje stěžovatel rozhodnutí
žalovaného za nepřezkoumatelné. Konkrétně stěžovatel namítá porušení §3 odst. 4, §32
odst. 1, §34 odst. 1, §46 zákona č. 71/1976 Sb., o správním řízení. Rovněž namítá, že byl
zkrácen na svých právech v důsledku porušení §14 zákona o azylu, neboť jím uváděné
důvody jsou dostatečné pro udělení humanitárního azylu. Žalovaný přitom nezkoumal,
zda u něho nejsou dány důvody podle §13 a §14 zákona o azylu. Krajský soud dostatečným
způsobem nezkoumal rozhodnutí žalovaného, pokud jím nebyl humanitární azyl stěžovateli
udělen. S odkazem na judikaturu správních soudů stěžovatel uvádí, že ačkoliv je nepochybné,
že v případě humanitárního azylu jde o volné správní uvážení, musí být z odůvodnění
rozhodnutí zřejmé, o co se úvahy žalovaného opíraly a z jakých podkladů bylo
při rozhodování vycházeno. Tyto zásady byly v jeho případě porušeny, a proto je rozhodnutí
žalovaného nepřezkoumatelné. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí
krajského soudu zrušil z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
a je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel uplatnil kasační důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.. Kasační stížnost je přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačními důvody zakotvenými
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítá, že rozsudek krajského soudu je stižen
jednak nezákonností spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, zda v případě
stěžovatele byly naplněny podmínky použití ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu,
a jednak nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí ohledně
(ne)splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu.
K těmto důvodům kasační stížnosti ve vztahu k důvodu zamítnutí stěžovatelovy
žádosti o azyl žalovaným může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že žalovaný
v případě, že zjistil naplnění skutkových okolností, jež opravňují k zamítnutí žádosti
pro zjevnou nedůvodnost podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neměl
a nemohl jakkoliv zvažovat možnou existenci azylově relevantních důvodů ve smyslu
ustanovení §12, §13 či §14 zákona o azylu. K tomu budiž jmenována rovněž již ustálená
judikatura Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90 (www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud se však ve své předchozí judikatuře zabýval i otázkou, zda lze
skutečnosti obdobné těm, které ke své žádosti uváděl stěžovatel, považovat za důvod
pro udělení humanitárního azylu a k takovému závěru nedošel. Například lze odkázat
na rozsudek ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 47/2004 - 60 (www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima
facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu