ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.239.2006
sp. zn. 6 Azs 239/2006 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: T. Q. H,
zastoupen JUDr. Pěvou Skýbovou, advokátkou, se sídlem Bartošova 4, Brno,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006,
č. j. 56 Az 184/2006 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Pěvě Skýbové, se př i zn ává odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 2 856 Kč. Odměna bude vyplacena
do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu na účet
vedený u K., č. X.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 2. 6. 2006, č. j. OAM - 435/LE - PA03 - PA03 - 2006. Tím žalovaný zamítl
stěžovatelovu žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „zákon o azylu“). Odmítnutí
žaloby krajský soud odůvodnil tím, že stěžovatel přes výzvu soudu nedoplnil řádné žalobní
body, a proto žalobu nebylo možno projednat.
Stěžovatel jako důvody kasační stížnosti uvádí ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Domnívá se, že krajský soud
nesprávně posoudil právní otázku nezákonnosti rozhodnutí žalovaného, který v řízení
před ním porušil §3 a §50 odst. 2 a 3 správního řádu, §68 odst. 3 správního řádu a rovněž
§12, §13, §14 a §91 zákona o azylu. Pro tyto vytýkané vady měl krajský soud rozhodnutí
žalovaného zrušit. Stěžovatel se rovněž domnívá, že jeho žaloba obsahovala všechny
náležitosti ustanovení §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s., a proto bylo možno ve věci meritorně
rozhodnout. Z tohoto důvodu uplatnil rovněž stížní důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá,
že napadené usnesení bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Z tohoto důvodu navrhl
odmítnutí popřípadě zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.),
a je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud dovodil, že stěžovatel uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
jelikož ostatní námitky směřují do věcného přezkumu, který nebyl ze strany krajského soudu
vůbec učiněn. Kasační stížnost je přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačním důvodem zakotveným
v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Namítá, že jeho žalobu bylo možno projednat,
protože obsahovala všechny zákonem vyžadované náležitosti, včetně řádných žalobních bodů.
K otázce řádného uplatnění žalobních bodů se již jednoznačně vyjádřil i rozšířený
senát Nejvyššího správního soudu v usnesení publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS,
a to
takto:
Líčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být
toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování
věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným,
a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně
odlišitelným popisem.
Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů,
úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání
napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit
svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.
Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá
ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje
na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže
se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní
skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné
od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty
těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitku podávanou v kasační stížnosti a krajský soud se prima
facie v napadeném usnesení neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaném rozhodnutí. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených
důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl
ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Brně,
č. j. 56 Az 184/2006 - 21, ze dne 13. 9. 2006, ustanovena zástupkyní advokátka JUDr. Pěva
Skýbová. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8
s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud určil odměnu advokátky částkou 2100 Kč za jeden úkon právní
služby, a sice za převzetí a přípravu zastoupení včetně první porady s klientem (§7, §9
odst. 3 písm. f/, §11 odst. 1 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném v době
provádění právního úkonu /dále jen „advokátní tarif“/) a dále 1 x 300 Kč paušální náhrady
hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Vzhledem k tomu, že ustanovená
advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se její nárok vůči státu o částku
odpovídající dani, kterou je povinna z odměny a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Částka daně vypočtená podle §37
písm. a) a §47 odst. 3 citovaného zákona činí 456 Kč. Ustanovené zástupkyni stěžovatele
se tedy přiznává odměna za zastupování v celkové výši 2 856 Kč, která jí bude vyplacena
na účet číslo X z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu