ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.25.2007
sp. zn. 6 Azs 25/2007 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: T. T. T.,
zastoupena opatrovnicí A. H., vedoucí soudní kanceláře Krajského soudu v Brně,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 56 Az 170/2006 - 18 ze dne
31. 8. 2006,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením blíže označeným v záhlaví odmítl krajský soud řízení o podání žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“) ze dne 5. 6. 2006, kterým napadala rozhodnutí žalovaného
č. j. OAM - 386/LE - PA03 - PA03 - 2006 ze dne 26. 5. 2006. Tímto rozhodnutím žalovaný
zamítl její žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. d) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Usnesení krajského soudu stěžovatelka včas napadla kasační stížností,
v níž mj. požádala o ustanovení zástupce soudem.
Z marných pokusů o doručení zásilky krajského soudu po podání kasační stížnosti
vyplynulo, že stěžovatelčin pobyt není znám. Z vyjádření Policie ČR, Oblastního ředitelství
služby cizinecké a pohraniční policie, oddělení cizinecké policie Praha - východ, které bylo
soudu podáno dne 9. 11. 2006, vyplývá, že stěžovatelka nebyla na adrese uvedené v kasační
stížnosti k pobytu nikdy přihlášena. Soud učinil dále dotaz na Policii ČR, Ředitelství služby
cizinecké a pohraniční policie, evidenční odbor, z jehož sdělení ze dne 20. 11. 2006 vyplývá,
že stěžovatelčin současný pobyt není od 23. 10. 2006, kdy byla propuštěna ze Z. p. z. c. v B.,
znám. Z tohoto důvodu byla stěžovatelce usnesením Krajského soudu v Brně ze dne
24. 11. 2006, č. j. 56 Az 170/2006 - 44, ustanovena opatrovnice. Za tohoto stavu byla věc
předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.
Podle §33 písm. b) zákona o azylu, ve znění zákona č. 350/2005 Sb., soud řízení
zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce).
Na základě shora uvedených opakovaných marných pokusů o zjištění místa pobytu
stěžovatele má Nejvyšší správní soud za prokázané splnění podmínky podle §33 písm. b)
zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.
Při zastavení řízení aplikací §33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona
č. 350/2005 Sb. vycházel Nejvyšší správní soud též ze skutečnosti, že toto ustanovení
je ustanovením procesní povahy a že není přechodných ustanovení k jeho aplikaci
po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. Kromě toho vycházel z konstrukce Hlavy IV zákona
o azylu nazvané „Přezkum rozhodnutí ve věci azylu soudem“ a dovodil, že i po účinnosti
zákona č. 350/2005 Sb. jsou důvody zastavení řízení před soudem aplikovatelné jak
v případech řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného, tak v případech řízení
o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů. Aplikace samotného §33 zákona
o azylu po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. totiž není omezena toliko na řízení o žalobě,
z použití slova „žalobce“ za slovy „žadatel o udělení azylu“ v písmenech a) až e) §33 nelze
dovodit, že by jím nemohl být žalobce po podání kasační stížnosti (stěžovatel po podání
kasační stížnosti své primární postavení žalobce neztrácí), navíc aplikovatelnost celé
Hlavy IV zákona o azylu i na řízení o kasačních stížnostech před Nejvyšším správním soudem
vyplývá z §32 odst. 5 zákona o azylu, kde je stanoven odkladný účinek kasační stížnosti.
Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud řízení podle §47 písm. c) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), za použití §120 s. ř. s. řízení
zastavil, neboť tak pro případ, že nebude možno zjistit místo stěžovatelčina pobytu, stanoví
§33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
neboť v případě zastavení řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. března 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu