ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.259.2006
sp. zn. 6 Azs 259/2006 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: I. B ., zastoupen JUDr. Alicjí Klimešovou, advokátkou, se sídlem J. Wericha 3/400,
Havířov - Město, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2005, č. j. 63 Az 67/2005 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne p ři znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Alicji Klimešové, se p ři znává
odměna v částce 2856 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 17. 5. 2005,
č. j. OAM - 904/VL - 20 - 12 - 2005, byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1990 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“). Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce nepožádal
o udělení azylu bezprostředně po vstupu na území České republiky , ale až poté, kdy mu bylo
uděleno správní vyhoštění z tohoto území.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadl
rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu výroku a namítl porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4,
§32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“). Dále namítl absenci výroku o neudělení azylu podle §14
zákona o azylu a absenci výroku o nevztažení překážky vycestování ve smyslu §91
téhož zákona v napadeném rozhodnutí. Uvedl, že z Ukrajiny odjel, aby vydělal na zaplacení
dluhu, neboť prohrál v kasinu 20 000 USD. Aby dluh zaplatil, vypůjčil si peníze od mafie
s tím, že dluh uhradí do dvou let. Dluh byl mafií vymáhán dříve a bylo mu vyhrožováno.
Obává se návratu do rodné země před splacením dluhu, protože má strach, že by byl mafií
zabit. Žalobce navrhl, aby soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě ze dne 26. 8. 2005, č. j. 63 Az 67/2005 - 16,
tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že se ztotožňuje se závěrem
správního orgánu, jenž žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16
odst. 1 písm. k) zákona o azylu, neboť důvodem žádosti o udělení azylu je snaha vyhnout se
hrozícímu vyhoštění z území České republiky.
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
dne 10. 10. 2005 kasační stížnost. Současně požádal o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti a o přiznaní odkladného účinku této kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a zjistil, že kasační stížnost je podána včas. Stěžovateli byl rozsudek krajského soudu doručen
dne 6. 10. 2005, kasační stížnost byla podána osobně u Krajského soudu v Ostravě
10. 10. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel
je zastoupen advokátkou, jenž mu byla ustanovena k jeho žádosti usnesením Krajského soudu
v Ostravě ze dne 16. 6. 2006, č. j. 63 Az 67/2005 - 40.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Ostravě. Odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi,
které stěžovatel učinil během správního řízení, a na vydané rozhodnutí. Kasační stížnost
považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti, jež byla k výzvě soudu č. j. 63 Az 67/2005 - 44 ze dne
9. 8. 2005 doplněna ustanovenou zástupkyní, výslovně uplatnil stížnostní důvody podle §103
odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel stejně jako v žalobě uvádí, že zemi původu opustil kvůli obavám o vlastní život
a zdraví a chtěl žít v bezpečné zemi. Domnívá se, že mu vzhledem k uvedenému svědčí
některý ze zákonných důvodů pro udělení azylu. Krajskému soudu vytýká, že se s ohledem
na osobní situaci stěžovatele dostatečně nevypořádal s otázkou, zda v daném případě byly
splněny zákonné podmínky pro udělení azylu, a dále namítá vadu řízení a nezákonnost
rozhodnutí. Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc
vrátit k dalšímu řízení. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
což odůvodnil obavami z vážného ohrožení života po návratu do země původu.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel výslovně uplatnil stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d) lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výrokem napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského
soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu,
a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem,
nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl
udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku v předcházejícím
řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že krajský soud správně vyš el z toho, že stěžovatel podal žádost o udělení azylu
s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, takže žalovaný správně jeho žádost o azyl zamítl
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. S námitkami stěžovatele
se krajský soud náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí
vypořádal.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti dále konstatuje, že rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu
nelze považovat za rozhodnutí o neudělení azylu ve smyslu §28 tohoto zákona. Za takové lze
považovat pouze rozhodnutí, kterým Ministerstvo vnitra rozhodne o neudělení azylu
pro nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 téhož zákona po věcném
posouzení důvodů tvrzených žadatelem o azyl, a pouze v tomto případě v rozhodnutí uvede,
zda se na cizince vztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Z tohoto důvodu
neshledal Nejvyšší správní soud v postupu žalovaného v daném případě žádné pochybení
a ani krajskému soudu nelze vytýkat, že se otázkou splnění podmínek pro udělení azylu řádně
ve svém rozsudku nezabýval, neboť v případě zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně
nedůvodné by bylo rozhodování podle citovaných ustanovení zákona o azylu nadbytečné.
Ostatně stěžovatelem uváděné problémy v zemi původu, pro které z Ukrajiny odejel,
tj. obavy z jednání soukromých osob – mafie, kdy nebyl schopen splatit dluh a bylo mu
vyhrožováno, nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu,
neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými,
tedy jeho rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině,
či zastávanými politickými názory, a nejsou proto důvodem pro udělení azylu.
Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že byla-li žádost o azyl
podána až při hrozbě vyhoštění z území České republiky a tato žádost byla zamítnuta
jako zjevně nedůvodná v souladu s ustanovením §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu,
nemohou před soudem obstát námitky nesprávného posouzení skutkového stavu věci
vztahující se k důvodům udělení azylu.
Podle ust. §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne
jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se
hrozícímu vyhoštění nebo vydání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat
o udělení azylu dříve.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Rovněž nebyly shledány důvodnými námitky stěžovatele o tvrzené
nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladu řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 63 Az 67/2005 - 40 ze dne
16. 6. 2006 pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka; v takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni
náleží v souladu s ustanovením §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
účinném od 1. 9. 2006, odměna za jeden úkon ve výši 2100 Kč spočívající v písemném
podání soudu ve věci doplnění kasační stížnosti, a dále náhrada hotových výdajů ve výši
paušální částky, tj. 1 x 300 Kč za jeden úkon podle ust. §13 odst. 3 citované vyhlášky,
celkem tedy 2400 Kč. Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty,
zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna
z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a)
a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 456 Kč. Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává
náhrada nákladů řízení v celkové výši 2856 Kč. Požadovaná odměna za jeden úkon
spočívající v přípravě a převzetí zastoupení nebyla přiznána, neboť podle ustanovení §11
odst. 1 písm. b) advokátního tarifu by odměna za převzetí a přípravu zastoupení náležela
za splnění podmínky, že se uskutečnila první porada s klientem, přičemž uskutečnění
této porady ustanovená advokátka netvrdí. Rovněž tak nebyla přiznána náhrada hotových
výdajů (§13 odst. 1 advokátního tarifu), jež představuje cestovní výdaje související
s použitím osobního automobilu ustanovené advokátky za cestu z Havířova do Ostravy a zpět
z důvodu nahlédnutí do spisu a náhrada za promeškaný čas (§14 advokátního tarifu)
v souvislosti s cestou do Ostravy, protože uvedené náhrady lze přiznat pouze tehdy,
pokud mají souvislost s poskytnutým úkonem právní služby. Nahlédnutí do spisu
přitom takovýmto úkonem není, jak sama advokátka připouští.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu