ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.260.2006
sp. zn. 6 Azs 260/2006 - 85
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: M . D., zastoupen
Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem, se sídlem Joštova 4, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 13. 1. 2005, č. j. OAM - 3693/VL - 11 - HA14 - 2004, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2006, č. j. 63 Az 13/2005 - 60,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
jímž byla stěžovatelova žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného
(dále jen „zákon o azylu“).
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody kasační
stížnosti subsumovatelné podle svého obsahu pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Konkrétně totiž tvrdí, že v jeho případě jsou naplněny důvody poskytnutí humanitárního azylu
podle ustanovení §14 zákona o azylu, což podle stěžovatele krajský soud dostatečně
nezkoumal, respektive nepřezkoumal, zda správní úřad z mezí správního uvážení,
které mu norma obsažená v ustanovení §14 svěřuje, nevybočil. Stěžovatel rovněž namítá,
že se žalovaný nezabýval jeho tvrzeními o špatném zdravotním stavu, rozhodnutí žalovaného
tedy podle názoru stěžovatele spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že k důvodům kasační stížnosti ve vztahu k důvodu
zamítnutí stěžovatelovy žádosti o azyl žalovaným může Nejvyšší správní soud pouze
podotknout, že otázkou rozhodování správního orgánu o udělení azylu z humanitárních
důvodů se zabýval již ve své předchozí judikatuře, která dává dostatečnou odpověď
na stěžovatelovy námitky. Za všechny buďte jmenovány např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48 (www.nssoud.cz), či rozsudek ze dne
29. 6. 2006, č. j. 6 Azs 5/2006 - 46 (www.nssoud.cz), co se týče otázky míry přezkumu
správního uvážení lze jmenovat např. rozsudek ze dne 20. 7. 2006, č. j. 6 Azs 13/2006 - 38.
Nadto ovšem Nejvyšší správní soud zejména poukazuje na to, že žalovaný v případě,
že zjistil naplnění skutkových okolností, jež opravňují k zamítnutí žádosti pro zjevnou
nedůvodnost podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neměl a nemohl jakkoliv
zvažovat možnou existenci azylově relevantních důvodů ve smyslu ustanovení §12, §13
či §14 zákona o azylu. K tomu budiž jmenována rovněž již ustálená judikatura Nejvyššího
správního soudu, zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 1 Azs 8/2003 - 90 (www.nssoud.cz). Závěr krajského soudu o oprávněnosti aplikace
ustanovení §16 zákona o azylu pak stěžovatel nijak v kasační stížnosti nenapadl a nepřinesl
žádných tvrzení a důkazů, jimiž by nález správního orgánu a soudu zpochybnil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima
facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu