ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.31.2007
sp. zn. 6 Azs 31/2007 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: O. U.,
zastoupena JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem, Klatovy, Zlatnická 78/1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného č. j. OAM - 2171/VL - 10 - K01 - 2005 ze dne 31. 1. 2006, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 29 Az 17/2006 - 31
ze dne 21. 11. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatelka brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému rozsudku
krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž jí nebyl
udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále „zákon o azylu“) a současně bylo rozhodnuto o tom, že se na ni nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatelka výslovně důvody podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Nutno uvést, že jako důvod žádosti o azyl uvedla stěžovatelka v azylovém řízení obavy
z možného opakovaného násilného jednání ze strany členů romské komunity, jemuž byla
před odchodem ze země původu vystavena - znásilněna a opakovaně fyzicky napadána
a kvůli kterým Ukrajinu opustila. V kasační stížnosti pak stěžovatelka opakovaně odkázala
na tyto důvody, kvůli kterým požádala o azyl v České republice s tím, že si na těchto
důvodech i nadále trvá.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka v ní uplatňuje
přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Kasační stížnost je
tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatelka argumentuje kasačními
důvody podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky
při vyhodnocování jejích azylových důvodů, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší
správní soud vnitřně jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků.
Pro příklad lze uvést rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 293/2005,
sp. zn. 4 Azs 15/2005 nebo sp. zn. 2 Azs 147/2004. Obava z jednání ze strany soukromých
osob není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu,
tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu stěžovatelky dává občanům možnost
domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu
nebyly vyvráceny. V tomto směru soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního
soudu sp. zn. 3 Azs 22/2004. Vadu řízení před správním orgánem podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. lze shledávat, pokud skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném
rozhodnutí, nemá oporu ve spisech nebo je se spisy v rozporu, popřípadě byly
při jejím zjišťování porušeny procesní předpisy. Skutková podstata, z níž správní orgán
vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál,
jinak dostačující k učiněnému správnému skutkovému závěru, ve spisu obsažený, vede
k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá
oporu ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím
orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Takové vady řízení
však nebyly zjištěny.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla
totožně posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že napadené rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem
odůvodněno, pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán
a následně i soud vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji. O odkladném účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval - je stanoven přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu ).
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu