ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.38.2006
sp. zn. 6 Azs 38/2006 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: I. K, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2004, č. j. OAM - 2736/VL - 10 - 15 - 2004, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2006,
č. j. 24 Az 555/2004 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatel brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému usnesení Krajského
soudu v Ostravě, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti a bylo mu uloženo, aby do 15 dnů od doručení napadeného
rozhodnutí odstranil nedostatek svého podání (kasační stížnosti ve věci samé, tj. stížnosti
směřující proti výše označenému rozhodnutí žalovaného) spočívající v absenci povinného
zastoupení advokátem. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že v průběhu azylového řízení
se několikrát změnil azylový zákon, a kvůli špatné znalosti českého jazyka stěžovatel neměl
možnost tyto změny prostudovat. Rovněž namítá, že nikdy neobdržel formulář s výzvou
k doložení svých majetkových poměrů. Bližšího zdůvodnění svých námitek proti uvedenému
usnesení krajského soudu však stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody kasační
stížnosti subsumovatelné pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Co do uplatněných
důvodů považuje tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost za přípustnou.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů
i v rámci Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit
výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo
mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
5) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
6) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
Stěžovatel žádné argumenty pro případné konstatování přijatelnosti sám nepředložil.
Proto Nejvyšší správní soud, především s přihlédnutím ke skutečnosti, že stěžovatel nebyl
při podání kasační stížnosti zastoupen advokátem a byl nucen svou stížnost formulovat sám,
přistoupil sám ke zjišťování důvodů, pro něž by mohla být případně kasační stížnost
přijatelná. K tomu ho vede především vědomí citlivosti řešené otázky – odmítnutí návrhu
na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti totiž může in concreto představovat
odepření spravedlnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2006,
č. j. 3 Azs 116/2006 - 150, publikovaný pod č. 952/2006 Sb. NSS). Po posouzení předložené
kasační stížnosti Nejvyšší správní soud ovšem konstatuje, že stěžovatel v konkrétní rovině
nenamítá ničeho, čím by zpochybňoval skutkové důvody krajského soudu, které v odůvodnění
svého rozhodnutí uvedl. Přitom je prima faciae ze soudního spisu zřejmé, že krajský soud
postupoval po obdržení stěžovatelova návrhu tak, že ho vyzval k tomu, aby doložil soudu
své výdělkové a majetkové poměry (výzva na č. l. 32 soudního spisu), přitom ho poučil,
že pokud výzvě nevyhoví, soud návrh na ustanovení zástu pce zamítne. Tato výzva byla řádně
stěžovateli doručena (byť náhradním doručením), ten na ni ovšem nereagoval. Vzhledem
k tomu, že stěžovatel na výzvu nereagoval, soud přistoupil k zamítnutí návrhu. Postup soudu
směřující ke zjištění majetkových poměrů stěžovatele přitom vychází přímo z textu zákona,
konkrétně z ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení s §36 odst. 3 s. ř. s.,
podle kterých navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to potřeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce; základním předpokladem pro osvobození od soudních poplatků je pak
ovšem to, že účastník doloží, že nemá dostatečné prostředky.
Při hodnocení kritérií přijatelnosti je východiskem Nejvyššího správního soudu
především zjištění, zda dosavadní judikatura dostatečně a jednotně odpovídá na soubor otázek
přednesený v kasační stížnosti. Otázkou, o níž v kasační stížnosti jde, je to, že účastník řízení
musí prokázat své nedostatečné majetkové poměry k tomu, aby úspěšně o ustanovení zástupce
mohl žádat. Tato otázka ovšem není spornou. Sporným by mohlo nanejvýš být určení míry,
v jaké účastník řízení má či nemá doložit svá tvrzení, že nedisponuje dostatečnými prostředky
ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §35 odst. 8 s. ř. s. Nejvyšší správní
soud shledal, že i na tuto otázku již dává poměrně jasnou odpověď stávající judikatura.
Předně je to již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2006,
č. j. 3 Azs 116/2006 - 150, z něhož a contrario vyplývají minimální nároky na prokázání
skutečností uváděných v přehledu o majetkových poměrech. Podobně je míra prokazování
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků například předmětem rozsudků Nejvyššího
správního soudu č. j. 7 As 40/2004 - 97 ze dne 12. 1. 2005, publikovaný pod č. 581/2005 Sb.
NSS, či č. j. 7 Azs 343/2004 - 50 ze dne 25. 1. 2005, publikovaný pod č. 537/2005 Sb. NSS.
Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu a soudů jiných poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podávané
v kasační stížnosti a krajský soud se prima faciae v napadeném rozsudku neodchyluje
od výkladu uvedených ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu