ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.406.2005
sp. zn. 6 Azs 406/2005 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalob k yně: C. L. J., zastoupena Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou, se sídlem nám. I.
P. Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze č. j. 8 Az 14/2005 - 19 ze dne 12. 10. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i z ná v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 20. 6. 2005,
č. j. OAM - 158/VL - 10 - ZA09 - 2005, nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení §12,
§13 odst. 1,2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný
rozhodl, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného
zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno,
že důvodem žádosti o udělení azylu jsou ekonomické potíže v zemi původu - v Čínské lidové
republice, a dále snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu,
kterou napadla rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu
podle §12, §13 odst. 1,2 a §14 zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování
podle §91 téhož zákona. Žalobkyně namítla porušení ustanovení §32 odst. 1 a §46 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád),
neboť podle jejího mínění žalovaný nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci, nezabýval
se konkrétní situací žalobkyně, napadené rozhodnutí není v souladu se zákony a nevychází
ze spolehlivě zjištěného stavu věci, žalovaný se nevypořádal se všemi důkazy. Namítla
rovněž absenci podpisu oprávněné osoby na vydaném správním rozhodnutí, jež jí bylo
doručeno, s tím, že podle jejího mínění se jedná o nicotné rozhodnutí. Dále žalobkyně namítla
porušení ustanovení §14 zákona o azylu a uvedla, že se domnívá, že splňuje zákonné
podmínky pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu z humanitárních důvodů,
a to z důvodu zvláštního zřetele hodného vzhledem k její osobní situaci a zdravotnímu stavu.
Vzhledem k uvedenému žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2005,
č. j. 8 Az 14/2005 - 19, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit a žalobkyně tak nesplnila zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly
shledány žádné překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podala žalobkyně (dále
jen „stěžovatelka“) dne 19. 10. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl doručen právní zástupkyni,
jež žalobkyni zastupovala v řízení o žalobě před Městským soudem v Praze, dne 17. 10. 2005,
kasační stížnost byla osobně doručena Městskému soudu 19. 10. 2005. Jde o rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka uplatnila důvody podle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka
namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky Městským soudem
v Praze v předcházejícím řízení. Dále namítá, že se soud nezabýval tím, zda žalovaný správní
orgán postupoval v souladu s platnými právními předpisy a vycházel ze spolehlivě zjištěného
stavu věci. Rovněž vytýká městskému soudu, že řádně nezkoumal, zda jsou dány podmínky
pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu. Stěžovatelka se domnívá, že splňuje podmínky
pro udělení azylu z humanitárního důvodu podle §14 zákona o azylu vzhledem k její osobní
situaci a zdravotnímu stavu, neboť po návratu do země původu by se ocitla ve vážné situaci
umocněné jejím špatným zdravotním stavem a bez možnosti obživy. Dále stěžovatelka namítá
nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Ze shora uvedených důvodů
stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádala o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, což odůvodnila tím, že chce mít možnost hájit své zájmy
a uplatňovat svá práva v řízení ve smyslu §36 s. ř. s.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Městského soudu v Praze. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
městského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení
a na vydané rozhodnutí. Vyjadřuje se rovněž k uplatněné námitce o neudělení azylu
z humanitárního důvodu podle §14 zákona o azylu, a to s odkazem na judikaturu Nejvyššího
správního soudu s tím, že v případě stěžovatelky nebyly správním orgánem v průběhu
správního řízení shledány žádné zvláštního zřetele hodné důvody pro udělení humanitárního
azylu. Kasační stížnost považuje žalovaný za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající
v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá
oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d)
lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že městský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Městský soud v Praze správně posoudil
otázku udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu, když vyšel z nálezu
Ústavního soudu IV. ÚS 532/02, podle kterého na udělení azylu z humanitárních důvodů
podle §14 není právní nárok a správní uvážení ohledně posouzení případu hodného
zvláštního zřetele se z přezkumné činnosti soudu zjevně vymyká.
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou jedinou stěžejní námitku stěžovatelky,
že se správní orgán a Městský soud v Praze nevypořádaly s otázkou neudělení humanitárního
azylu. V této souvislosti Nejvyšší správní soud vychází z ustálené judikatury, že na udělení
azylu z humanitárních důvodů podle citovaného ustanovení zákona nemá žadatel o azyl
subjektivní právo a správní orgán o tomto rozhoduje v rámci správního uvážení. V otázkách
přezkumu správního rozhodnutí, které je ovládáno zásadami správního uvážení, zákon vytváří
kriteria, podle nichž a v jejichž rámci se může uskutečnit volba, včetně výběru a zjišťování
těch skutečností konkrétního případu, které nejsou správní normou předpokládány,
ale uvážením správního orgánu jsou uznány za potřebné pro volbu jeho rozhodnutí. Samotné
správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí
a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování
a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění
těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné
závěry (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 5 Azs 47/2003 - 48).
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Městský soud v Praze napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Městský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Námitky stěžovatelky o tvrzené nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. rovněž nebyly shledány
důvodnými.
Žalovaný správní orgán i Městský soud v Praze postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu