ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.42.2007
sp. zn. 6 Azs 42/2007 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: W. M., zastoupen
Mgr. Gabrielem Šípem, advokátem, se sídlem Kladno, Kleinerova 24, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2007, č. j. 48 Az 1/2007 - 10,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Gabrielu Šípovi se odměna za zastupování žalobce
v řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 19. 12. 2006, č. j. OAM - 1331/LE - 05 - 07 - 2006, žalovaný
zamítl žalobcovu (dále jen „stěžovatel“) žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Toto rozhodnutí napadl stěžovatel žalobou, která byla usnesením krajského soudu
blíže označeným v záhlaví odmítnuta a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo
na náhradu nákladů řízení. Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelovo vlastnoruční
podání (žaloba) bylo dne 29. 12. 2006 učiněno toliko faxem a nebylo do tří dnů
potvrzeno písemným podáním shodného obsahu ani nebyl předložen jeho originál,
a proto k němu soud nemohl přihlédnout. Doplnění žaloby bylo soudu doručeno dne
10. 1. 2007, ale protože rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli předáno dne 22. 12. 2006,
sedmidenní lhůta k podání žaloby marně uplynula dne 29. 12. 2006. Soud proto žalobu
jako opožděnou odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, a to z důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy pro nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Konkrétně uvádí, že v době, kdy obdržel rozhodnutí žalovaného, byl omezen na svobodě
v zařízení Ministerstva vnitra ve V. P. Stalo se tak krátce před vánočními svátky, během nichž
nenavštívila toto zařízení žádná z nevládních organizací, a on tak neměl možnost konzultovat
svou situaci s právníkem. Sám si napsal žalobu v čínském jazyce a s pomocí sociálních
pracovnic ji odfaxoval na krajský soud. Jakmile to bylo možné, obrátil se na právníka a svou
žalobu doplnil. Domnívá se proto, že postup soudu byl v rozporu s Listinou základních práv a
svobod, konkrétně jejím čl. 36, podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem
svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Dále poukázal na čl. 37 odst. 2 a 4 Listiny,
který zakotvuje jednak právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to již od počátku řízení,
stejně jako právo na ustanovení tlumočníka tomu, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se
vede jednání. Soud však tlumočníka neustanovil, a nemohl tak rozumět stěžovatelovu podání.
Bez bližšího odůvodnění stěžovatel uplatnil rovněž kasační důvod podle §103 odst. 1 písm.
d) s. ř. s. a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel je zastoupen
advokátem a v kasační stížnosti uplatňuje důvod kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. kasační stížnost je přípustná.
Nejvyšší správní soud se dále ve smyslu §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak
nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný
pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační
stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní
soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační
stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-
právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Stěžovatel žádné argumenty pro případné konstatování přijatelnosti sám nepředložil.
Při hodnocení kritérií přijatelnosti je východiskem Nejvyššího správního soudu především
zjištění, zda dosavadní judikatura dostatečně a jednotně odpovídá na soubor otázek
přednesený v kasační stížnosti. Přestože to není v kasační stížnosti výslovně vyjádřeno,
jedinou otázkou, jejíž posouzení by mohlo vést k rozhodnutí o nezákonnosti usnesení,
jímž byla žaloba odmítnuta, je otázka přihlédnutí ke stěžovatelovu faxovému podání ze dne
29. 12. 2006. Tato otázka byla ovšem konstantně judikována správními soudy (a to jak
ve vztahu k podáním učiněným faxem tak podáním učiněným elektronicky bez elektronického
podpisu), přičemž příkladně lze uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu publikovaný
pod č. 1142/2007 Sb. NSS, v němž je mj. konstatováno: Bylo-li podání obsahující úkon,
jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, učiněno elektronicky bez elektronického
podpisu, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být
předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží (§37 odst. 2 s. ř. s.). Pokud jde
o stěžovatelovo doplnění žaloby podané k poštovní přepravě dne 9. 1. 2007, pak toto je
vzhledem k sedmidenní lhůtě pro podání žaloby podle §32 odst. 2 zákona o azylu učiněno
zcela nepochybně opožděně (rozhodnutí žalovaného bylo předáno 22. 12. 2006).
Nejvyšší správní soud proto neshledal žádný z výše vymezených důvodů pro přijetí
kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Stěžovatelovu zástupci, který mu byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven usnesením
Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2007, č. j. 48 Az 1/2007 - 18, nebyla odměna
za zastupování přiznána, neboť přes výzvu soudu nesdělil, jaké úkony právní služby
po svém ustanovení učinil a ani z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud žádné úkony
právní služby nezjistil.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu