ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.47.2006
sp. zn. 6 Azs 47/2006 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady
Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci ž alo bky ně : Q. Y. Y., zastoupena Mgr.
Lilianou Vochalovou, advokátkou, Praha 2, nám. I. P. Pavlova 3, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 826/VL - 07 - ZA09 - 2005 ze dne 20. 5. 2005,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně
č. j. 56 Az 84/2005 - 27 ze dne 23. 11. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízen í o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí včasnou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, jímž jí nebyl udělen azyl podle ustan ovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatelka nedostatečně zjištěný skutečný stav
věci a skutečnost, že soud řádně nezkoumal otázku, zda nebyly dány podmínky pro udělení
azylu z humanitárních důvodů ve smyslu §14 zákona o azylu. Současně namítá stěžovatelka
nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů.
Kasační stížnost podala účastnice řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského
soudu vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka argumentuje kasačními důvody dle §103
odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., popř. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., že krajský soud řádně
neposoudil otázku naplnění podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu
§14 zákona o azylu, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší správní soud vnitřně
jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Pokud jde o kasační
námitku vůči posouzení naplnění podmínek humanitárního azylu, za situace, kdy žadatelce
nebyl udělen azyl podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, pak je možné
odkázat např. na přiléhavý rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2006,
č. j. 4 Azs 59/2006 - 76 (www.nssoud.cz).
V souladu s citovanou judikaturou Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud
v dané otázce nepochybil. V případě zamítnutí žádosti o udělení azylu pro její zjevnou
nedůvodnost je totiž v souladu s bohatou judikaturou Nejvyššího správního soudu nadbytečné
posuzovat, zda stěžovatelka splňuje důvody pro udělení humanitárního azylu. Předpokladem
pro udělení azylu podle ustanovení §14 zákona o azylu je skutečnost, že v řízení o udělení
azylu nebyl zjištěn důvod pro udělení azylu podle ustanovení §12 téhož zákona,
což předpokládá, že správní orgán věcně posuzoval splnění podmínek pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. V případě stěžovatelky však tento předpoklad naplněn nebyl,
když její žádost byla zamítnuta a ustanovení §12 zákona o azylu nebylo užito.
Pokud totiž v řízení o žádosti o udělení azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně
uvedených v §16 odst. 1 zákona, pak správní orgán bez dalšího - ve lhůtě podle odstavce 2
téhož ustanovení - zamítne žádost. Rozhodne tedy konečným způsobem ve věci,
aniž by v řízení zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona.
Pro rozhodování o udělení azylu z důvodů předvídaných v ustanovení §14 zákona je však
určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu.
Protože tento důvod při zamítnutí žádosti podle §16 zákona zjišťován není, dostává se výrok
správního orgánu o zamítnutí žádosti o udělení azylu podle §16 zákona do logického rozporu
s výrokem o neudělení azylu podle §14 zákona.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. února 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu