ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.52.2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. H . C.,
zastoupen Mgr. Bohuslavem Rollem, advokátem, se sídlem Mostecká 3,
Chomutov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
č. j. 14 Az 15/2005 - 18 ze dne 14. 11. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem byla žaloba směřující
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM - 4955/VL - 20 - K02 - 2003 ze dne
19. 11. 2004 odmítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá
na jejich náhradu právo.
Ve smyslu daného poučení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem kasační stížnost a současně požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Krajský soud v Ústí nad Labem po podání kasační stížnosti proti předmětnému
rozsudku postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“) a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu
správnímu soudu.
Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že napadeným usnesením byla žaloba odmítnuta
pro opožděnost. Soud přitom vycházel z těchto důvodů: podle §24 odst. 6 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, v tehdy platném znění se žadateli o udělení azylu, jehož pobyt není
znám, uloží doručovaná písemnost po dobu 10 dnů v přijímacím nebo pobytovém středisku,
kde je žadatel o udělení azylu hlášen k pobytu, nebo, je-li hlášen k pobytu mimo azylové
zařízení, v ministerstvem určeném azylovém zařízení, které je nejblíže místu jeho hlášeného
pobytu. Oznámení o uložení písemnosti se vyvěsí v přijímacím nebo pobytovém středisku
na úřední desce. Poslední den této lhůty je dnem doručení. Podle §24a odst. 1 a 2
téhož předpisu se stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí účastníku řízení doručí v místě
a čase stanoveném v písemné výzvě k převzetí rozhodnutí. Nedostaví-li se žadatel o udělení
azylu k převzetí rozhodnutí v den ve výzvě uvedený, ač mu výzva byla doručena, je den
k převzetí rozhodnutí ve výzvě uvedený považován za den, kdy je rozhodnutí žadateli
o udělení azylu doručeno. V daném případě byl žalobce předvolán k převzetí rozhodnutí
ve věci řízení o azylu na 15. 12. 2004. Podle §32 odst. 1 zákona o azylu lze žalobu
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení
rozhodnutí. Žaloba pak byla podána osobně na podatelně krajského soudu dne 18. 1. 2005,
tedy zjevně opožděně. Tyto skutečnosti vzal Krajský soud v Ústí nad Labem za důvody
pro své rozhodnutí a usnesením žalobu odmítl pro opožděnost.
Předmětné usnesení napadl stěžovatel kasační stížnosti, ve které uplatňuje jako stížní
důvod nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Stěžovatel
se domnívá, že splňuje podmínky pro udělení azylu z tzv. humanitárních a politických důvodů
podle §14 zákona o azylu. Tímto důvodem pro udělení azylu se soud v řízení a rozhodnutí
podle stěžovatele dostatečně nezabýval.
Na základě ust. §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí pouze, bylo-li řízení před soudem zmatečné nebo bylo zatíženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené
rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu
nicotné. O žádný z těchto případů se u napadeného usnesení nejedná.
Přezkoumáním kasační stížnosti za principu vázanosti stížními důvody dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že stížní důvody nemají žádnou relevanci k usnesení
o odmítnutí žaloby pro opožděnost, a žalobní body postrádají jakýkoli vztah k důvodům,
pro které byla žaloba odmítnuta. Stěžovatel se domáhá kasační stížností humanitárního azylu,
když žaloba byla odmítnuta pro opožděnost. Kasační stížnost se tedy opírá o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s. Formálně právně sice stěžovatel opírá svou stížnost
o §103 odst. 1. s. ř. s. (podle dikce zákona je pro rozhodnutí o odmítnutí návrhu myslitelné
pouze jeho písm. e). Podle tohoto ustanovení lze podat kasační stížnost pouze z důvodu
tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Stěžovatel však předmětně a obsahově
netvrdí důvody, které by se reálně jakkoli týkaly zákonnosti, či nezákonnosti napadeného
usnesení, když obsah stížních důvodů zcela vybočil z předmětu usnesení o odmítnutí žaloby
pro opožděnost.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) a §104 odst. 4 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně
nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba
(v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu