ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.74.2007
sp. zn. 6 Azs 74/2007 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: nezl. D. I .,
zastoupen zákonnou zástupkyní R. I., v řízení zastoupen JUDr. Evou Poláčkovou,
advokátkou, se sídlem Starobrněnská 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 27. 2. 2007, č. j. 56 Az 312/2006 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni, advokátce JUDr. Evě Poláčkové, se odměna za zastupování
žalobce v řízení o kasační stížnosti n e př i z ná v á .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 10. 2006, č. j. OAM - 1104/VL - 09 - ZA05 - 2006. Žalovaný stěžovatelovu žádost
o udělení mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „zákon o azylu“).
V odůvodnění kasační stížnosti stěžovatel zejména tvrdí, že krajský soud
v jeho případě nesprávně posoudil pojem pronásledování ve smyslu §2 odst. 7 zákona o azylu
a dále důvody pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu, jelikož by byl v případě
vycestování do Moldavska vystaven stejným potížím jako jeho matka. Ta měla odůvodněný
strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině žen - obětí sexuálního
obtěžování. Soud v jejím případě sice připustil, že sociální skupinou mohou být i sexuálně
obtěžované ženy, ale zároveň existenci pronásledování neshledal, neboť se neobrátila na státní
orgány ani nevyhledala jinou pomoc. Soud však vůbec neuvedl, o co opírá svůj závěr,
že sexuální obtěžování je v Moldavsku možné postihovat v rámci trestního řízení.
Zcela irelevantní je konstatování soudu o rovnoprávnosti mužů a žen v Moldavsku.
Stěžovatelova matka dále uvedla, že na moldavské státní orgány se neobracela,
protože i jejich představitelé jsou zapojeni v sexuálně motivovaném násilí. Takové jednání
proto není postihováno a naopak je tolerováno. Dále konstatovala, že nemohla vyhledat
ochranu v Ruské federaci, jelikož tam existuje systém registrace k pobytu, tzv. propisek, a ona
tam nikdy nežila, pročež by mohla být šikanována či mít potíže s registrací k pobytu.
Stěžovatel dále cituje anglicky psaný text zprávy Norwegian Refugee Council z května 2005.
Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí Krajského soudu v Brně
zrušil z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí tak i rozsudek krajského soudu byly vydány
v souladu s právními předpisy. Odkázal na obsah správního spisu a vydané rozhodnutí. Z výše
uvedených důvodů navrhuje zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.
Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud především zjistil, že stěžovatelova matka podala
jeho jménem žádost o azyl dne 5. 10. 2006, a to z důvodu sloučení rodiny, aby mu
tak legalizovala pobyt na území České republiky. Žádost odůvodnila tím, že by jejímu synovy
hrozily v Moldavsku stejné potíže, jakým čelila ona sama. K nim uvedla, že do České
republiky přijela z Moldavska, kde celý život žila, protože přítel její kamarádky jí sexuálně
obtěžoval a vyhrožoval jí násilím i smrtí. Ruské státní občanství přijala v květnu roku 2000,
protože s ruským cestovním pasem je jednodušší cestovat po Evropě.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného uplatnil stěžovatel toliko nedostatečné zjištění
skutečného stavu věci, nesprávné posouzení pojmu sociální skupina ve vztahu k výkladu §12
odst. 1 písm. b) zákona o azylu a nedostatečné zvážení důvodů pro udělení humanitárního
azylu ve smyslu §14 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
a je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel uplatnil kasační důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy s výjimkou níže uvedenou
přípustná.
Nepřípustnou shledal Nejvyšší správní soud námitku vztahující se k závěrům
žalovaného i krajského soudu ohledně možnosti vyhledat ochranu zemi stěžovatelovy státní
příslušnosti - Ruské federace. Tyto námitky stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským
soudem, ač tak učinit mohl (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Jak Nejvyšší správní soud mj. konstatoval například v rozsudku ze dne 9. 6. 2005,
č. j. 7 Azs 71/2005 - 61, dostupném na www.nssoud.cz, Jedním ze základních předpokladů
pro posouzení, zda jsou v případě žadatele o azyl splněny podmínky ustanovení §12 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., je správné zjištění jeho státního
občanství. Ve stěžovatelově případě nebylo nijak zpochybněno, že je občanem Ruské
federace. Jelikož potíže, které jeho matka popisovala, měla na území Moldavské republiky,
jsou tyto skutečnosti z pohledu zákona o azylu zcela irelevantní, neboť měla možnost
vyhledat ochranu země, jejíž je ona i její nezletilý syn státním občanem. Námitkami
proti tomuto závěru se Nejvyšší správní soud jak výše uvedeno pro nepřípustnost nemohl
zabývat.
Nad rámec výše uvedeného pak soud konstatuje, že rovněž otázkami výkladu pojmu
sociální skupina v kontextu případu stěžovatelovy matky - tedy potíží se soukromými
osobami - se opakovaně a podrobně ve své judikatuře zabýval. Příkladmo lze zmínit rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 - 36.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud
se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení
podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut. Ustanovené zástupkyni stěžovatele, advokátce JUDr. Evě Poláčkové, nebyla
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti přiznána, jelikož přes výzvu soudu
nesdělila, jaké úkony právní pomoci po svém ustanovení učinila, a ani soud z obsahu spisu
žádné takové úkony nezjistil.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. října 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu