ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.75.2006
sp. zn. 6 Azs 75/2006 - 69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: Ch. X.,
zastoupen Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou, Praha 2, nám. I. P. Pavlova 3,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného č. j. OAM - 1188/LE - B01 - B04 - R2 - 2003 ze dne 25. 10. 2005, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka
Liberec, č. j. 58 Az 5/2005 - 53 ze dne 31. 1. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
jímž stěžovateli nebyl udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „zákon o azylu“), a nebyly na něj
vztaženy ani překážky vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvody
kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Konkrétně uvádí,
že krajský soud řádně nezkoumal, zda v jeho případě nejsou dány podmínky podle §14
zákona o azylu, tedy podmínky zvláštního zřetele hodné k udělení azylu z humanitárních
důvodů. Uvedl, že zákon o azylu blíže nevymezuje pojem „humanitární důvody“,
a proto je jeho výklad svěřen správnímu orgánu. Ten však v případě stěžovatele překročil
meze správního uvážení, neboť daný pojem vyložil příliš úzce. Stěžovatel
se pro své předchozí aktivity (fotografování čínské vojenské techniky a následný prodej
fotografií), pro které byli uvězněni i jeho rodiče, obává návratu do vlasti, kde by mu hrozilo
uvěznění. Stěžovatel má za to, že ve svých výpovědích naprosto konkrétně vyjádřil obavu
z možných následků svého návratu do vlasti. Krajský soud však pouze převzal závěry,
ke kterým dospěl žalovaný.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-
právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje jednak kasačním důvodem
zakotveným v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a namítá, že rozsudek krajského soudu
je stižen vadou řízení spočívající v tom, že správní orgán při svém rozhodnutí vyšel z neúplně
zjištěného skutkového stavu. Vedle toho stěžovatel namítá, že správní orgán nevyhodnotil
a dalším dokazováním nepodpořil indicie vedoucí k tomu, že by stěžovatel mohl být osobou,
u níž lze uvažovat o udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu ustanovení §14 zákona
o azylu a svůj závěr sdostatek neodůvodnil. K těmto důvodům kasační stížnosti ve vztahu
k důvodu zamítnutí stěžovatelovy žádosti o azyl žalovaným může Nejvyšší správní soud
pouze podotknout, že otázkou dokazování a rozsahu zjišťování skutkového stavu v azylovém
řízení ve skutkově obdobných případech, jako je jeho, se zabýval obšírně již ve své předchozí
judikatuře. Za všechny je možné odkázat zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41 (www.nssoud.cz). Pokud jde o rozhodování
správního orgánu o udělení azylu z humanitárních důvodů, dává dostatečnou odpověď
na stěžovatelovy námitky rovněž dosavadní judikatura správních soudů, za všechny budiž
jmenován např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 47/2003 - 48 ze dne
22. 1. 2004 (www.nssoud.cz) či rozsudek č. j. 6 Azs 5/2006 - 46 ze dne 29. 6. 2006
(www.nssoud.cz). Co se týče otázky míry přezkumu správního uvážení lze se zmínit
např. o rozsudku zdejšího soudu ze dne 20. 7. 2006, č. j. 6 Azs 13/2006 - 38
(www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima
facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu